Ovlivní vaše další ambice uplynulý sjezd, z něhož jste vyšel jednoznačně jako největší vítěz? Zatímco ostatní lidé ve vedení ČSSD mají své příznivce a odpůrce, pro vás hlasovali téměř všichni delegáti.
Já mám stále stejné ambice, které říkám otevřeně. Měl jsem ambici stát se místopředsedou strany. To se mi splnilo. Pak chci kandidovat do Poslanecké sněmovny jako lídr Moravskoslezského kraje. To jsou celé mé ambice a zase tak daleko se nedívám, tohle teď stačí.
Miloš Zeman v předvečer sjezdu ČSSD oznámil, že se znovu bude ucházet o prezidentský post. O vašem vzájemném vztahu se často mluví jako o ne právě přátelském. Jak byste ho pospal?
Rozhodně bych neřekl, že není dobrý. Je to vztah dvou lidí, kteří rostli každý po svém. Dnes spolupracujeme v oblasti, která je pro tuto zemi zásadní. A myslím, že si oba uvědomujeme tu zodpovědnost. Za tu dobu, co se spolu potkáváme, jsme se dokázali bavit i o věcech, na které nemáme stejné názory. Ale v těch zásadních věcech jsme schopni táhnout za jeden provaz. Zvlášť v době, která je pro Evropu složitá, je nutné, aby se Česká republika chovala srozumitelně a v souladu se svými zájmy. A v těch principiálních věcech se s prezidentem dokážu dohodnout.
Podobně jako se na svém sněmu vymezovali členové hnutí ANO vůči ČSSD, tak jste se vy ostře vyhrazovali vůči hnutí Andreje Babiše. Měli by podle vás sociální demokraté vůbec sedět ve vládě, kde bude také Babiš?
To je pro mě předčasná otázka. Koalice je vztah, který se vyvíjí. Máme před sebou ještě práci, kterou musíme dodělat. Hodně věcí se také ještě stane. Zároveň se už lépe známe, takže možná ten vztah se stal výrazně kritičtějším. Ale odhadovat dění po volbách je teď obtížné.
Sám nicméně připouštíte, že už jste se s Andrejem Babišem od té doby, co jste společně vytvořili vládní koalici, stihli poznat.
Kdybychom neměli pozici strany, kterou ve vládě máme teď, tak bychom stěží byli schopní prosadit ty věci, které chceme. Takže jde o to, nebýt naivní a nemyslet si, že pokud bychom ve vládě tu odpovídající sílu neměli, že bychom skutečně mohli pokračovat v tom, co se teď daří.
Jednou z věcí, které ČSSD voličům slibuje, je zasadit se o to, aby dobrá práce byla dobře zaplacená a aby Češi nebyli levnou pracovní silou.
Ano, to je velmi naléhavá věc. A já se obávám, že v tomto nám nebude Andrej Babiš dobrým spojencem. To se ukázalo už při vyjednávání o sektorové dani pro banky po posledních volbách. Tam pro ANO debata končila. Naším velkým úkolem je změnit poměr mezi obřím soukromým kapitálem, který odchází do zahraničí, a platy lidí, kteří ten kapitál vytvořili.
A dá se toto skutečně prosadit s Andrejem Babišem?
No právě. To je ta veliká otázka. On patří do jiné sociální třídy. Jednou jsem mu v žertu řekl, že jsme třídní nepřátelé. Ale on opravdu reprezentuje úplně jinou skupinu lidí, která v posledních letech ve světě velice profitovala. On reprezentuje finančně ekonomickou moc, která začala vytlačovat tu politickou. Pro mě se dnes stává klíčovým soupeřem.
Proto se ptám, jestli je další vládní spolupráce ČSSD s Babišovým hnutím vůbec reálná…
Je to strašně těžké, protože kde najdeme jiné partnery… Politicky však vím, o co nám jde.
A vy si umíte představit, že by to šlo s Andrejem Babišem?
Já si to moc představit neumím. Ale i před minulými volbami jsem mohl říct, že tady žádného partnera vlastně nevidím. A vy byste mi mohli správně oponovat, k čemu je strana, která nikde nenajde koaličního partnera. Takže člověk dopředu nemůže všechny vyloučit. Měl by ale jasně říct, jaký je jeho politický program, a udělat vše pro to, aby ho mohl prosadit.
Na druhou stranu, před čtyřmi lety jste s Babišem našli společnou řeč i nad programem…
Ale jaká byla pro nás varianta po těch volbách? A Andrej Babiš byl ochotný sedmdesát, osmdesát procent našeho programu akceptovat. Takže za tím si stojím, že to pro nás bylo výhodné společenství. Ovšem za ta léta se mi zdá, že jsme dospěli do dalšího bodu. Chceme-li udělat něco významnějšího v naší zemi, potřebujeme silného partnera. Andrej Babiš na takového spojence nevypadá.
A která z dalších politických stran ano?
Ještě neznám jejich přesné programy, ale věřím, že náš výsledek bude takový, že ty spojence budeme po volbách hledat, to bych si přál.
Na jednu stranu chce ČSSD jako jednu z klíčových věcí prosadit vyšší mzdy. Na druhou stranu chcete ty, kteří si začnou více vydělávat, také více zdanit. Hranice 50 tisíc korun měsíčně pro daňovou progresi je definitivní?
Tady vedení strany postupovalo jinak, než jsem si přál, a mrzelo mě to. Já si myslím, že naše role není mluvit o tom, jak budeme stanovovat něco. Podle mě máme mluvit o tom, čeho chceme dosáhnout. Takže pro mě to bylo mezilidsky špatně, ale to se někdy stane a my si to vyřešíme uvnitř strany.
A ta padesátitisícová hranice?
To je podle mě právě špatně, bavit se o nějakých hranicích a pásmech. To je debata, kterou bych vůbec nepřipouštěl.
Samotná myšlenka progresivní daně je podle vás v pořádku?
Podle mě je to jeden z klíčových nástrojů, jak čelit nerovnosti ve společnosti a zvrátit ten nedobrý trend, kdy několik málo bohatých ještě bohatne a zbytek společnosti dál chudne. Ale myslím si, že to musíme formulovat jinak, aby tomu lidé vůbec porozuměli.
ČSSD je programově proevropská strana. Na druhou stranu ale má stále více výtek vůči některým rozhodnutím unie. Co vám osobně na EU vadí?
Evropská unie není schopná čelit globalizačním trendům. A to je přitom její úloha, kterou převzala od národních států Evropy. Rezignovala na to, trpí rostoucí nerovnost. Úspěch Marie Le Penové a hnutí zpochybňujících politický konsensus je daný tím, že politici nedělají, co mají. Je to jejich selhání, že nebyli schopní zvrátit trend, kdy bohatství plodí kapitál, a ne práce. Oni tento vadný systém přijali.
Souvisí to podle vás s odporem lidí vůči evropským politickým elitám?
Zásadně. Finanční krize vedla k tomu, že se zachraňovaly banky a lidi se nechali padnout. To byla pro veřejnost hrozná lekce. Najednou zjistili, že politici tam nejsou pro ně. K čemu byli všichni ti experti a ekonomové, když výsledek pomohl těm několika, kteří si nabalili kapsy, a většina se na to musela složit? To jsou konkrétní kořeny toho rozčarování.
Je řešením konec unie, nebo odchod z ní?
Ne. Brexit je neštěstím pro obě strany. Má to opačný efekt. Když se někdo podívá na Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa a na Británii pod Brexitem, tak lidi ztrácí chuť na podobné akce, protože si uvědomili, že to plodí chaos. Takže to není tak, jak si populistická hnutí představovala, že se jim teď bude dařit. A pro nás je to šance si uvědomit, kde jsme také selhali.
Kde podle vás selhala Česká republika a její politická reprezentace?
Kdybych věděl, že se Británie trhne kvůli tomu, že nemůže regulovat volný pohyb osob, tak bych se přimlouval za kompromis. Abychom hledali způsob, jak toto omezit. Mně by to za udržení Británie v unii stálo. Jestli je někdo tak zásadový, že raději zhyne, než aby se omezil volný pohyb osob, tak také může zničit celou unii. Právě proto, abychom udrželi to, že spolu obchodujeme a žijeme, bychom měli být ochotní hledat kompromisy.
