Platformu Breakfaststory založila Lucie Hyblerová v únoru 2020 s cílem podporovat sociální podnikání. Na ni navázala několik projektů, které podporují také osamělé seniory a matky samoživitelky.
V únoru začali rozvážením snídaní ze sociálních podniků do firem a institucí. Činili tak čtyři týdny, pak přišla pandemie koronaviru. Hyblerové zavolali z Jídelny Kuchařek bez domova a říkali, že když zavřou provoz, zaměstnankyně nebudou mít příjem a skončí opět na ulici. Během dvou dnů se v Lucčině hlavě zrodila myšlenka, jak pomoci jim i ostatním sociálním gastropodnikům. Vznikla kampaň Potěš obědem.
"Ze snídaní se staly obědy. Protože jedno teplé jídlo denně, to je pro mě taková základní lidská hodnota," vysvětluje zakladatelka. Obvolala seniorské organizace, azylové domy, hostely, krizové linky, sociální odbory pražských radnic a neziskovky pomáhající matkám samoživitelkám a dostala tipy na lidi, kterým by taková služba velmi pomohla.
"Když jsem viděla seniory, kteří byli v rámci jednoho dočasného pražského projektu ubytováni v hostelech, protože přišli v pandemii o střechu nad hlavou, říkala jsem si, jo, tohle je práce pro nás," vypráví Lucie. Navíc ušetří peníze za dopravu, když se dvacet obědů zaveze na jednu adresu hostelu, takže tam stále denně zaváží kolem osmdesáti bezplatných obědů.
Objednat si u nás oběd by mělo být normální
Jak to celé funguje? Jídlo uvaří například v Jídelně Kuchařek bez domova, v Toulcově dvoře, Modrém domečku nebo Tiché cukrárně. Oběd stojí 80 korun. Lidé z Prahy si mohou objednat na webu platformy oběd za 160 korun, čímž zaplatí dvě porce - jednu jim dovezou, druhou zavezou seniorovi nebo rodičům samoživitelům v tísni.
Částku mohou také posílat i mimopražští přispěvatelé na účet veřejné sbírky, která aktuálně shromažďuje peníze na dopravu. Breakfaststory hradí i náklady na dopravu - jedna adresa stojí 60 korun. Lucie by byla ráda, aby si na tuto službu lidé zvykli a objednávat zde jídlo se stalo samozřejmostí.
Objednávají i firmy jako benefit pro své zaměstnance, kteří pracují z domova. Obědů využila například česká pobočka automobilky Porsche a další. Nyní, když jsou restaurace zavřené, zaznamenala kampaň Potěš obědem zvýšenou poptávku. Dovezené jídlo se hodí spoustě lidí pracujících z domova a živících přes den momentálně i školáky.
V létě naopak nastaly hubenější měsíce, jenže i přes malý zájem veřejnosti chtěli dál poskytovat obědy zdarma svým klientům. "Tak jsem prostě na tři dny sedla k telefonu a obvolávala různé firmy a představovala jim náš projekt, až jsem získala něco přes 90 tisíc a mohli jsme pokračovat. Chtělo to opravdu hodně zarputilosti," líčí Lucie.
Rozvoz obědů má vždy týdenní plán, záleží na dostupných penězích. V pátek platforma své klienty obvolává, zda tato objednávka platí i na další všední dny.
Lidé z Breakfaststory nevěnují opuštěným seniorům jen porce jídla, ale také svůj čas. Někdy přijdou na společný oběd, jindy na odpolední kávu s moučníkem nebo si jen tak popovídat a probrat se rodinnými alby. "Trávení času s nimi je pro mě ta nejvyšší investice. My prostě jen nevozíme obědy, to by bylo moc povrchní. My se chceme našim klientům opravdu věnovat. Během návštěv se vždy dozvím o dalších jejich problémech a už mi v hlavě šrotuje, jak jim pomoci."
Když se jejich služba s vařením v sociálních podnicích a rozvážkou obědů rozkřikne a klientela jim naskočí, projekt Potěš obědem to podle Lucie zvládne. Nyní jsou v Praze schopni vařit v pěti až sedmi gastropodnicích najednou, připravují zatím až 250 obědů, jsou ale schopni až 800 porcí.
Koncept má jednu slabinu. Vše je založeno na důvěře a otevřenosti a toho mohou někteří lidé zneužít a napojit se na službu platformy, aniž by na tom byli tak zle. "Párkrát se nám to stalo, šlo o jednotky případů. Klienti se nám totiž hlásí i napřímo, a když ho nemáme přes sociálního pracovníka, musíte mu věřit. Nicméně jsme s nimi v intenzivním kontaktu, takže jsme to brzy odhalili," líčí. Navíc 90 procent klientů pochází ze sociálních organizací, od nichž jsou prověřeni.
Cena Via Bona
Prostřednictvím Ceny Via Bona oceňuje Nadace Via už 23 let inspirativní filantropické počiny. Celkem bylo v historii Ceny nominováno přes 1 000 příběhů a za své aktivity oceněno 132 jednotlivců, kolektivů i firem. Cenou chce nadace zviditelnit téma dárcovství a filantropie, vyzdvihnout různorodé příběhy dobročinnosti a ukázat nové trendy i možné cesty všem současným i potenciálním filantropům. A také ukázat, že filantropem může být každý. Zároveň chtějí prostřednictvím ceny poděkovat všem, kteří nezištně pomáhají druhým, kteří věnují svůj čas, energii, peníze či zkušenosti pro dobrou věc - všem, kteří mění své okolí a společnost k lepšímu.
Sociální podniky nejsou umatlaná keramika
Jelikož Lucie si na rozdíl od vlády v létě říkala, že na podzim rozhodně nebudou dobré epidemiologické podmínky a že by protikoronavirová opatření mohla položit nejeden sociální podnik, vymyslela ještě projekt e-shopu, kam umísťuje zboží z těchto podniků a také z chráněných dílen napříč republikou. "Od června do září jsme jezdili po dílnách a obraceli naruby jejich sklady, vybírali ty nejlepší řemeslné výrobky a zjišťovali příběhy jednotlivých produktů," vypráví.
V Praze vše profesionálně nafotila a umístila na web i s příběhy těchto mýdel, hrníčků, svíček, hraček, batůžků, tašek, diářů, pouzder či sirupů. Vše zákazníci najdou na jednom místě a svým nákupem tak mohou podpořit hned několik dílen z různých regionů.
"Tímhle projektem bych chtěla zrušit stigma sociálního podnikání. Plno lidí si myslí, že to je ta špatně umatlaná keramická kočka, kterou si z lítosti koupí jednou ročně na vánočním trhu. Jenže tak to není, tohle podnikání se za ta léta opravdu hodně posunulo," vysvětluje Hyblerová.
Nyní spolupracují s neziskovým spolkem Díky, že můžem, který každoročně pořádá v Praze 17. listopadu Korzo Národní, tedy jakési oslavy svobody. Jelikož se letos kvůli koronaviru tentokrát odehrají pouze na dálku, tradiční dlouhý stůl se "sametovým brunchem" vystřídá sváteční brunch dovezený těm, kdo si ho v Praze objednají, až domů. Platforma Breakfaststory zajistila vaření ve třech sociálních podnicích. Zapojí Jídelnu Kuchařek bez domova, Tichou cukrárnu, kde pracují neslyšící cukrářky, a Food truck GULE (Gastronomie umožňující lidem existovat), kde zaměstnávají osoby s mentálním a fyzickým handicapem.
Zájemci si mohou 17. listopadu vybrat z jejich nabídky jídel a k tomu si přihodit do košíku zboží ze speciální sametové edice v jejich sociálním e-shopu. Rádi by uvařili dva tisíce porcí, doufají, že si je najde dva tisíce zájemců. Kvůli tomu, že se platforma na akci podílí bez nároku na honorář, je schopna zajistit Sametový brunch pouze v Praze. Jako doprovodný program připravili materiály na téma ženského bezdomovectví před revolucí a nyní nebo o postavení neslyšících a mentálně handicapovaných za komunismu.
Těm, kteří by koncept Potěš obědem chtěli zavést i ve svém městě, Lucie vzkazuje, že to je přenositelné, realizovatelné, ale velmi náročné. Hlavně radí obklopit se dobrým týmem, jeden člověk nemá šanci, což si tvrdě vyzkoušela na vlastní kůži. Doporučuje také mít zkušenosti s obchodem, neboť pouze nadšení pro pomáhání nestačí, důležité je také mít v celém projektu systém, nedělat věci nahodile. "Za tohle vděčím korporátu, to mě nezisk nenaučil. Pořád se pohybujeme na poli sociálního byznysu, i když z toho nemám žádné peníze, ale jde o byznys, na to se nesmí zapomínat," dodává.
Svými skutky chce pomoci přesvědčit veřejnost i firmy, že pomáhat se má nejen jednou ročně před Vánocemi, ale kontinuálně. "Dobrými skutky a dostatečnou empatií můžeme naši společnost učinit lepší. Je to klišé, ale já mu pevně věřím a podle toho se snažím žít," shrnuje své úsilí Lucie Hyblerová.
Za něj v říjnu 2020 získala Cenu Via Bona určenou pro filantropy a dobrovolníky. Říká, že není úplná fanynka sbírání cen a diplomů, protože jí chybí soutěživost. Nominace ji ale prý dojala. "Protože seznam nominovaných byl neuvěřitelný. A to, že jsme cenu spolu s dalšími čtyřmi finalisty obdrželi, mě sejmulo," líčí. Ocenění patří celému týmu včetně dobrovolných řidičů a udělalo také radost všem klientům. "Navíc teď se aktivity Breakfaststory dostanou mnohem více mezi lidi a o to nám jde. Pokud bychom inspirovali tím, co děláme, byť jednoho člověka, i to pokládám za úspěch," dodává.
