Liberec, Raspenava - Je krátce před osmou ranní. Slunce začíná hřát. Balíky vody a Sava dunivě dopadají na městskou dlažbu.
"Jděte se zapsat," ujímá se mne jedna z dam, které již vynáší náklad ze dvou právě přistavených dodávek.
Musí se přeložit. Jeho cílové stanice jsou Heřmanice, Raspenava, Václavice a Chrastava, tedy vesnice a města, kterými se o víkendu přehnaly bleskové povodně. Teď se ovšem kupí vedle domu, kde sídlí liberecká humanitární organizace Hand for Help.
Běžně jejich dobrovolníci jezdí pomáhat při přírodních katastrofách do zahraničí, v současnosti drží misi na zemětřesením zničeném Haiti.
"Akorát jsme odvezli jednoho našeho dobrovolníka v sobotu na letiště, odlétal právě tam, v ten samý den jsme pak vytahovali jeho rodinu ze zatopeného Hrádku," líčí paradox libereckých povodní jeden z koordinátorů Hand for Help Kamil Jan Svoboda.
I Tatra s radlicí, která se jediná do zatopeného Hrádku nad Nisou ještě v sobotu dojela, byla původně určená pro Haiti.
"Byly tam ale nějaké administrativní problémy... A nakonec je dobře, že je tady," přidává se šéf celé organizace Jaromír Dolanský. Do jinak špatně dostupného Frýdlantska s ní dováží humanitární pomoc i lidské posily.
S blížící se půl devátou se začíná prostranství v Orlí ulici plnit dobrovolníky, kteří se rozhodli vyjet pomoci zdevastovaným oblastem. Může jich být kolem sedmdesáti. Panuje shon, z každého čiší touha už už pomáhat.
Studenti i rodiny
Schází se partičky studentů, rodiny, jednotlivci i profíci, kteří dávají všanc svou profesi.
"Jsem elektrikář, mám tu veškeré vybavení a umím řídit i náklaďák," hlásí asi čtyřicetiletý muž v maskáčích s kšiltovkou. V centrále seznam jmen nabývá, zapisují se mobilní čísla. Rozdávají se povolenky pro vjezd do postižených míst.
"Jo, tak to jeďte do Chotyně, tam už je to i na elektrikáře, to by byla škoda, kdybyste vynášel bahno," rozděluje práci Jaromír Dolanský. Do jedné z nejdevastovanějších vesnic - Heřmanic míří naopak pily.
Většina dobrovolníků pojede do Raspenavy. Čeká je všudypřítomné bláto, které se na slunci mění ve vlezlý prach. Ten pak ulpívá těle i oblečení. Před desátou jsou všechny posádky odbaveny.
V každé vesnici si je rozebere krizový štáb, který určí, kde zrovna jsou ruce s lopatami a košťaty potřeba. Po několika dnech distribuce lidské pomoci začala fungovat.
"Ještě dneska pomáhám tady, zítra už půjdu na naše," říká o pár hodin později již v Raspenavě asi dvacetiletá Martina.
"Vytopilo to babičku ve Frýdlantu, ale zatím tam stéká voda ze stěn, tak tam nejde nic dělat," vypráví nad vanou kalné vody, kde spolu s dalšími myje to, co zbylo z vybavení místní základní školy.
Všude samé bláto
Řada zablácených věcí se zdá nekonečná. Šichta u Hand for Help končí kolem šesté, v sedm je plánován návrat do Liberce. Někteří ovšem zůstávají i přes noc.
"Teď už je to lepší, v neděli nás tu bylo opravdu jen pár," přidává se dobrovolnice Tereza. Jet pomoci jim přijde přirozené, nerozhodovaly se dlouho. S sebou si vzaly jen to co mají na sobě, vodu a svačinu.
"Holky, tady máte další," přistane v blátivé řadě rozbrušovačka. Na Frýdlantsku zůstává stále plno jednotek dobrovolných hasičů. Raspenavskou školu vzali za vlastní ti z Příšovic.
Syn místního školníka Maxim Popovič ukazuje na kameře, co všechno už "jeho kluci" zvládli. "Jsou to dříči, byli tu další, ale ti když zjistili, že sklepy jsou plné nábytku, který je potřeba vynést, tak raději odešli jinam," krčí čelo.
"Dnes jedeme na otočku domů, jsme tady už od víkendu," přiznává Tomáš Hruška. "Už jsem ale doma řekl, ať se mnou nepočítají do konce týdne, vrátíme se," doplňuje jej jeho kolega.
