Dvaadvacetiletá Anna má od dětství potíže se srdcem, o zdraví se ale donedávna nijak zvlášť nebála. Pak přišla pandemie. Počátkem roku 2020 přinesla lockdowny, karantény a neustálé riziko život ohrožující nákazy. "Během covidu jsem si dávala obrovský pozor. Měla jsem strach, abych nenakazila babičku nebo sebe," říká mladá žena. Podobně mluví o dva roky starší Barbora. "Koronavirus mi ukázal, jak důležité je zdraví a jak hluboké mohou být obavy o zdraví nejbližších," uvádí.
Vedle zdravotního stavu začaly řešit budoucnost. Zatímco Anna o jednu práci přišla a chtěla si najít dlouhodobou, Barboru trápilo studium na dálku, chtěla kvalitnější a chyběl jí kontakt se spolužáky i profesory. Obě žijí v Praze a před pandemií byly bezstarostné studentky. Najednou měly problémy, o kterých by je ani nenapadlo, že se jimi budou zabývat.
Mezi mladými nebyly takové pocity ojedinělé. Německá nadace Friedrich-Ebert-Stiftung vydala studii dopadů covidové krize na lidi mezi 14 a 30 lety ve státech visegrádské čtyřky, tedy v Česku, Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Výsledky ukazují, že tato generace vlivem pandemie dospěla dříve než předchozí. Mladí začali být zodpovědnější, zajímají se o práci na celý život, rodinné vztahy a zdraví.
Zkušenost zřejmě bude formovat i jejich budoucí život. "Mohou ještě více oddělovat práci od soukromého života. Dá se od nich čekat nižší tlak na výkon, menší workoholismus, vyšší tlak na rodinné vztahy a na to, aby rodina byla zdravá a mohli ji navštěvovat," předpokládá Martin Kratochvíl z výzkumné agentury STEM, která se podílela na české části studie.
Výzkumníci udělali v dubnu 2021 ve čtyřech visegrádských zemích 40 hloubkových rozhovorů s lidmi z měst, vesnic i chudších regionů. Zkušenost všech byla podobná.
Na předčasném vyspění se podepsaly zavřené školy a domácí výuka. Respondenti shodně uvedli, že se kvalita vzdělávání snížila, středoškoláci si ale vyzkoušeli systém blížící se vysokoškolskému studiu. Online výuka měla podobu přednášky, zbytek museli žáci dohnat samostudiem. Osvojili si tak sebedisciplínu a stali se nezávislejšími.
Pandemie také proměnila jejich výhled na budoucí kariéru. Většina přišla o brigádu a u některých touha po stabilní práci vystřídala sny o neobvyklých profesích. "Mě například covid utvrdil v názoru, že chci pracovat na ministerstvu nebo v bance. To jsou zaměstnání, ke kterým se teď snažím směřovat," řekl výzkumníkům pětadvacetiletý Čech.
Mnohem více si také začali vážit vztahů s rodinou a přáteli. Rodina se dostala na první místo. "To, co si lidé uvědomují po třicítce, jim došlo dříve," upozorňuje Kratochvíl. "Já mohl na vysoké řešit sebe, školu a chodit na party s kamarády. Za covidu se studenti setkali s hrozbou, která je vedla k ocenění rodiny, přátelství a zdraví," říká.
Kratochvíl očekává, že mladí teď budou více dbát o udržování osobních vztahů a nespokojí se jen s komunikací přes internet. To potvrzuje i čtyřiadvacetiletá Barbora. "Cítím, jak mě krize změnila. Přemýšlím, že se ještě přihlásím k nějakému studiu, protože bych chtěla dohnat vzdělání. Mnohem více jsem si začala vážit osobního kontaktu s kamarády i zdraví nejbližších. Teď je pro mě zásadní zdraví, rodina a pocit stability," popisuje.
Přestože politika mladé moc nezajímá, podle studie měli o krocích svých vlád přehled. Mnohem více také sledovali média. Což za normálních okolností také roste až s věkem. Ani politici, ani média však dobrý dojem nezanechali, což podle výzkumníků posílilo nedůvěru mladých směrem k nim. "Vláda v tom má chaos. Jeden den někdo řekne jednu věc, druhý den ji jeho kolega vyvrátí," zdůvodňuje ve výzkumu čtyřiadvacetiletá Češka.
Přísná opatření proti šíření nákazy nejprve mladí chápali. Někteří odpověděli, že se v nošení respirátorů a dodržování dalších nařízení chovali zodpovědněji než jejich starší příbuzní. Postupem času jim ale restrikce dávaly menší smysl, což se projevilo na ochotě je dodržovat. Zprávami o covidu si navíc brzy přišli přehlceni, a raději je tolik nečetli.
Předčasná vyspělost pro mnohé z nich znamenala psychické potíže. Nebyli na takový nápor ve svém věku připraveni a ordinace psychologů, psychiatrů a terapeutů se plnily mladými lidmi s úzkostmi a depresemi. "V tomto období byl určitě největší nárůst. Roli hrála nejistota, strach, nutnost vypořádat se s pocity ohrožení," potvrzuje psycholožka Marta Kocvrlichová.
"Je podstatné, v jaké fázi života vás covid zasáhl. Když vám je 20, dva roky jsou desetina života. Je to jiné než třeba v 70 letech. Podstatný je poměr k jiným zkušenostem během života," podotýká expertka. Stejně jako Kratochvíl i ona očekává, že některé zkušenosti z covidu ovlivní smýšlení a rozhodování mladé generace. Navíc hned po covidu přišla válka na Ukrajině. Jak moc je ale tato krize ovlivnila, zatím výzkumníci nevědí.
