Téměř celý svůj profesní život vojáka jste se věnoval boji s teroristy či islamisty. Jaký vás teď coby nového ředitele NÚKIB čeká boj?
Boj? Půjde o smysluplné řízení jedné z nejdůležitějších institucí, která se věnuje bezpečnosti České republiky. A nejedná se jen o kybernetickou bezpečnost, ale také o ochranu utajovaných informací v komunikačních a informačních systémech, kryptografickou ochranu a další věci.
Ptám se vlastně na to, jak se dají válečné zkušenosti z Afghánistánu či ze štábu mnohonárodní divize NATO v polském Elblagu využít v čele NÚKIB.
I v armádě je velení především vedením lidí. Začínal jsem s několikačlenným týmem prostějovských armádních speciálů a končil vedením organizací se stovkami lidí, ať už vojáků, či civilistů. S tím už jsou spojeny třeba i finanční či personální starosti.
Zkušenosti, které jsem získal v armádě, mně pomáhají i v širším pohledu, či nadhledu, na současné hrozby. Pochopil jsem například, že rizika, která nám hrozí anebo mohou hrozit, se nikdy neodehrávají v izolaci, že jsou propojená. Jinými slovy: jakýkoliv protivník na nás dnes působí napříč spektrem společnosti, využívá našich slabin a nasazuje k tomu nejrůznější nástroje, nejen ty vojenské, ale i ekonomické, diplomatické či informační. Je to o celém komplexu vzájemně provázaných hrozeb.
Kybernetická bezpečnost je průřezová, týká se všech zmíněných oblastí: armády, vnitřní bezpečnosti, diplomacie i ekonomiky. V kyberprostoru se dnes zkrátka odehrává téměř vše, co se týká chodu státu a často i našeho soukromého života.
Armáda i studia a působení v zahraničí mě konečně naučily efektivní spolupráci s ostatními hráči: ať již v samotném vojsku i mimo něj, v národním, ale i mezinárodním prostředí.
V Afghánistánu jste viděl hmatatelného protivníka, něco jste věděl o jeho motivech. Nečeká vás teď tak trochu virtuální svět? Kdo je pro vás dnes protivník? Zajímá mě to i proto, že téma dezinformací a manipulace lidí nabývá na významu. A zdá se, že ovlivňují život stále většího počtu lidí.
Malinko to upřesním. NÚKIB se nezabývá fake news či dezinformacemi. Ze zákona má dané úkoly, které jsem již naznačil. Především pak zajišťovat kybernetickou bezpečnost České republiky, ochranu utajovaných informací v informačních a komunikačních systémech, kryptografickou ochranu, ale třeba i veřejně regulovanou službu evropského globálního navigačního družicového systému.
Na boj s fake news tu jsou jiné organizace, jakkoliv to spolu souvisí. I proto říkám, že je velmi důležité, aby spolupracovaly a komunikovaly všechny složky, které se věnují bezpečnosti země. Tomu jsem se koneckonců neustále učil v armádě, ale i v mnohonárodní divizi NATO.
Jak by ta spolupráce s NÚKIB mohla vypadat?
NÚKIB může například zachytit důležitou informaci či vážné riziko v kybernetickém prostoru. Jiné poznatky k tomu mohou mít i zpravodajské služby. Česká republika se pak může účinně bránit jen za předpokladu, pokud budou tyto instituce úzce spolupracovat. Vysvětluji to ale jen obecně a velmi zjednodušeně.
Jen ještě poznámku k tomu hmatatelnému protivníkovi v Afghánistánu, o němž jste se zmínil…
Nebyl vždy hmatatelný?
Nebyl. Například operace speciálních sil znamenaly často prosívání se tunami informací. V té záplavě byl často jinak velmi reálný protivník téměř neviditelný. V nepřehledném moři afghánské populace plavalo vždy jen několik "ryb", po nichž jsme šli, které byly naším protivníkem. Až do úmoru jsme vždy rozplétali sítě a hledali i to, kdo hrozby či útoky financuje a jinak podporuje.
Ani práce českých vojáků - natož speciálů - v Afghánistánu není tedy jen o tom, že někam jen vrazíte se samopalem. Už dávno neplatí stále ještě dost zažitá představa jednoznačně viditelného protivníka. Speciální operace, kterých jsem se zúčastnil, vycházely proto vždy ze spolupráce se zpravodajci, s policií, orgány trestního řízení, civilními organizacemi a samozřejmě i s bojovými jednotkami.
Jmenovala vás vláda a potvrdil poslanecký výbor pro bezpečnost. Co si od vašeho jmenování slibuje třeba premiér Andrej Babiš, který vám určitě sdělil svou představu o práci NÚKIB?
Chce, aby NÚKIB dobře a efektivně fungoval a komunikoval s vládou a dalšími institucemi, jež se věnují bezpečnosti země. Nejenom on, ale i poslanci si uvědomují, že kybernetická bezpečnost je dnes opravdu důležitá pro její dobrý chod.
Nedávno kdosi zaútočil na počítačovou síť brněnské fakultní nemocnice v Bohunicích a částečně ochromil její provoz. Bavili se tím tuzemští hackeři, anebo šlo o nějakou cizí mocnost, která si zkoušela odolnost našeho systému? A jak na tento kyberútok v době restrikcí kvůli koronaviru zareagujeme a zvládneme ho vůbec?
Tady se nebudu a nemohu pouštět do spekulací. Nemohu to komentovat.
Kyberútoky jsou nicméně faktem a budeme jim čelit i v budoucnu. Mimo jiné i proto, že jsme velmi závislí na digitálním světě. Rád bych ale řekl jedno: český systém kybernetické bezpečnosti patří k velmi propracovaným, a to i legislativně. V zahraničí se i proto těšíme vysokému renomé. K lidem, kteří v Česku tento systém vybudovali anebo se na tom jako politici podíleli, mám proto velký respekt.
Pořád jsme ale na druhé straně ve fázi budování kapacit kyberbezpečnosti. Nemáme tedy stále splněno. NÚKIB je proto nutné dál technologicky rozvíjet a nabírat kvalifikovaný personál, abychom mohli stále spolehlivěji chránit důležitou infrastrukturu státu. Nejenom v jeho běžném provozu, ale i době krize. Třeba i té nynější koronavirové, kdy je zejména důležité, aby fungovaly všechny bezpečnostní instituce a poskytovatelé klíčových služeb včetně zdravotnictví.
Váš předchůdce Dušan Navrátil byl odvolán údajně i proto, že nedokázal odpovídat na otázky ministrů. Kritizovány byly i jeho manažerské schopnosti. NÚKIB kromě toho kritizoval i premiér Andrej Babiš, ale i prezident Miloš Zeman kvůli jeho varování před používáním softwaru i hardwaru čínských společností Huawei a ZTE. NÚKIB tímto varováním ohrozil podle prezidenta pozici a ekonomické zájmy České republiky v Číně. Jak chcete odbourat tohle nesporné napětí či nedůvěru minimálně těchto dvou vrcholných politiků?
Nikdy se nebudu pouštět do hodnocení Dušana Navrátila a stejně tak nebudu komentovat jeho odvolání, to mi nepřísluší. Jen připomínám, že NÚKIB vydal zmíněné varování ze zákona a podle zákona. Tečka. Já jsem navíc ani žádné zpochybňování samotného vydání tohoto varování z úst premiéra ani jiných členů vlády nezaznamenal. Premiér naopak jasně prohlásil, že NÚKIB varování vydat může a on to nijak nezpochybňuje. Výtky, které jsem ve veřejném prostoru slyšel, se týkaly spíše komunikace a koordinace kroků úřadu v souvislosti s vydáním tohoto varování než varování samotného.
Pana Navrátila si profesně vážím. Měl jsem tu možnost s ním v minulosti spolupracovat. Je to srdcař a vlastenec, za nímž je obrovský kus práce ve prospěch bezpečnosti České republiky. Kybernetický zákon je navíc v podstatě hlavně jeho dítě. Tyto zásluhy Dušana Navrátila nezpochybňuje ani premiér, ani nikdo jiný.
Jednou z mých hlavních priorit bude ale samozřejmě dobrá komunikace s vládou, která je zodpovědná za bezpečnost Česka. A NÚKIB je jeden z nástrojů, které k tomu kabinet má. Pokud bych jako ředitel NÚKIB nebyl schopen efektivně komunikovat s vládou a se svým nadřízeným - premiérem, tak bych nikdy nemohl ve své misi uspět. Tím ale nijak nekomentuji působení předchozího ředitele Dušana Navrátila.
Mnozí bezpečnostní analytici upozorňují, že problém s rozšířením viru Covid-19 je první celosvětovou krizí za poslední desetiletí bez smysluplné role a vedení USA, zato však za významné účasti Číny na její likvidaci. Což Peking obratně využívá k propagaci svého zřízení, prosazování vlivu a zároveň se tím očišťuje jako viník vzniku nákazy koronavirem. Může to tak být?
Omlouvám se, ale k tomu nemám co říct.
Neptám se vás vlastně jako ředitele NÚKIB, ale jako autora zajímavé publikace Informační válka.
Já jsem ale ředitel NÚKIB. Navíc já v té knize ani neřeším geopolitické otázky, kdo a nad kým nabírá vrch či kdo a jak rozšiřuje sféry svého vlivu. Pouze v ní laické veřejnosti v širším kontextu vysvětluji otázky obrany země a moderního válčení, že to není jen záležitostí armády či policie. Popisuji tam i fenomény informačních operací či strategické komunikace, abych objasnil, jak tyhle věci v praxi fungují a vzájemně se ovlivňují. A pustil jsem se do toho i proto, že v té době - tedy před třemi čtyřmi lety - tu žádná podobná publikace od českého autora a o našem prostoru nebyla, takže jsem se snažil rozvířit na toto téma diskusi. Uvádím tam nějaké příklady…
… ale i hrozby. Mám teď dojem, že jako nový ředitel NÚKIB teď potlačujete přímočařejšího autora vaší publikace Informační válka. Ale vaší, už jiné roli rozumím.
Jen znovu říkám, že tehdy jsem to psal jako voják a že je to o moderním válčení. V knize kromě toho jasně uvádím, že nepředstavuji stanovisko armády či ministerstva obrany, ale osobní názory a postřehy.
Dnes jsem ve zcela jiné pozici. Ale abych příliš neuhýbal. V publikaci Informační válka vysvětluji, že informační či kybernetické působení při vedení válečného konfliktu není jen výlučnou záležitostí několika zemí, ale že to dnes musí dělat v podstatě všichni, pokud chtějí při vedení války a obrany země uspět. Informační působení se zkrátka stalo součástí bojiště. A nemusí přitom zrovna hřmít kanony tanků a startovat rakety…
Teď jako ředitel NÚKIB říkám, že tento úřad byl zřízen proto, aby chránil český kybernetický prostor před všemi hrozbami bez ohledu na to, jaké jsou povahy a odkud přicházejí.
Odešel jste z armády, a tedy i z významného postu zástupce velitele mnohonárodní divize NATO. To vám určitě rýsovalo zajímavou vojenskou budoucnost. Už vám služba v armádě nic nedávala?
Kybernetická bezpečnost je dnes nejdynamičtěji se rozvíjející oblast bezpečnosti země. Přesahuje do všech činností jejího chodu. Pro mě to tedy byla mimořádně zajímavá výzva. Bral jsem ji jako příležitost dělat něco velmi důležitého. Proto jsem se přihlásil do výběrového řízení na ředitele NÚKIB, uspěl jsem a teď jsem čerstvě civilista.
Z armády jsem ale neutekl. Své kroky jsem konzultoval s ministerstvem obrany a informoval jsem náčelníka Generálního štábu.
Ministra obrany jsem požádal o přerušení služebního poměru vojáka z povolání po dobu práce v NÚKIB a on mi vyhověl. Až tedy v tomto úřadu jednou skončím a pokud pro mne bude v armádě místo a zájem o mé služby, tak se do ní mohu vrátit.
Soudě podle několika snímků jste si dost užíval parašutismus z velkých výšek. S tím je teď konec?
Samozřejmě, ale nemyslím si, že by práce na NÚKIB byla méně akční, jen už jiným způsobem.
VIDEO: Platit hackerům je jako platit výkupné teroristům, říká IT expert Tomáš Carvát
