Je Česko, vzhledem k situaci v Turecku, připravené na případnou další uprchlickou vlnu?
Žádná země v Evropě není připravena na další ohromný příval migrantů. Obzvlášť po tak krátké době od první vlny by to bylo patrně opět velmi dramatické. Kvůli tomuto riziku byla přijata určitá opatření, ale obávám se, že by to i tak způsobilo celou řadu problémů v chodu společnosti i v chodu samotné Evropy.
Existuje stát, kterému by se dařila integrace migrantů?
Ne, žádná vláda to dokonale neumí. Respektive není tady ideální integrační model. Již před uprchlickou krizí se však vyprofiloval nový způsob integrace, který nazýváme model občanské integrace. To ale hovoříme především o "dobrovolných" migrantech, v případě uprchlíků je mnohdy integrace z mnoha důvodů složitější.
Co konkrétně ten nový model integrace znamená?
Stát nechá imigrantům možnost zachovat si určitou kulturní specifičnost. Na oplátku od nich ale očekává, že se naučí jazyk, zorientují se v nové společnosti, budou ekonomicky soběstační a budou hlavně respektovat pravidla a zákony v jejich nové zemi. Jinak řečeno, vyjde se vstříc, ale jenom do určité míry. Tento model se vyprofiloval z třech tradičních modelů a snaží se nahradit jejich nedostatky.
Jaký model máme v Česku?
Česko je jedna z mnoha evropských zemí, která se už před uprchlickou krizí začala blížit modelu občanské integrace.
Jsme národem xenofobů?
Nejsme. České sklony ke xenofobii nejsou ve srovnání s jinými evropskými zeměmi nijak výraznější. Xenofobie vyvěrá z neznalosti a je docela přirozená. Plyne z logického pohledu na historii. Česko si společně s visegrádskou čtyřkou a dalšími postkomunistickými zeměmi prošlo fází izolovanosti. Proto na rozdíl od západních zemí, často s koloniální minulostí, nemáme pořádné zkušenosti s migrací. Je to zkrátka přirozený sociologickýi psychologický jev.
Nedají se však stereotypy týkající se islámu ztlumit tím, že by se o nich vyučovalo již na základních školách?
Jistě. Xenofobie nesouvisí pouze s malou osobní zkušeností s migrací, ale také s osvětou tohoto fenoménu. Migrace má pozitivní a negativní jevy a je potřeba o nich objektivně informovat. Strach tu bude vždycky, ale snížit ho můžeme právě objektivním informováním. To nám v Česku hodně chybí.
Kromě škol by o migraci měli objektivně informovat i čelní představitelé, politici. Jak se však potvrdilo i v posledních dnech, někteří čerpají informace z dezinformačních webů. Není i toto problém?
Je pravda, že se někteří politici vyjadřují neobjektivně kvůli pochybným zdrojům či samotné neznalosti. Musíme však také brát v úvahu politickou vypočítavost, kdy se někteří populisté snaží využít situace ke vlastnímu prospěchu.
Jak se dá dezinformacím bránit?
Apeluji na kritické myšlení. Každý by určitě měl čerpat z více zdrojů, které navíc má prověřené. Až poté by měl věci promyslet a zaujímat svá stanoviska.
Souhlasil byste s možností cenzurovat sociální sítě a rušit dezinformační a propagandistické weby?
Pokud autor zprávy či komentáře překročí meze slušnosti a práva, které respektujeme v demokratické společnosti, tak by se mělo i takto zasáhnout.
Poslední dobou se objevil negativní postoj k neziskovkám. Přitom neziskové organizace často pomáhají migrantům s integrací. Co za tímto negativním postojem vidíte?
Může to být účelový politický krok. Chci však zdůraznit, že neziskový sektor je velmi důležitý a nestojí vůbec proti státu, ale často se státem. U nás je systém neziskových organizací aktivních na poli migrace a integrace dobře nastavený a jeho funkčnost je nezpochybnitelná. V tom jsme třeba mnohem dále než jiné postkomunistické země.
Proč je v Česku migrace jedním z klíčových témat?
Migrace dlouhou dobu nebyla v centru velkého zájmu a my jsme ji podcenili. Nechali jsme migranty běžet a zároveň jsme něco regulovali a něco ne. Klíčovým tématem se stala až s příchodem uprchlické vlny otřásající Evropou. Samozřejmě, ve hře jsou ale velmi důležité výzvy jako integrace početných skupin migrantů na trhu práce i do společnosti. Stejně tak jsou důležité otázky budoucnosti a jednoty Evropské unie, která se zatím v reakci na ohromný přítok imigrantů spíše zadrhává, než vnitřně integruje a stabilizuje. Migrační krize je teď také některými lidmi využívaná jako hrací karta a je společně se strachem využívaná k potenciálnímu volebnímu zisku.
I když tvoří českou populaci pouze necelých pět procent cizinců?
Je tu dvojí tvář migrace. Snad kromě roku 2001 u nás nikdy nebyl velký zájem žadatelů o azyl, zároveň však v Česku je téměř půl milionů legálně působících migrantů, a jsme tak nejatraktivnější postkomunistickou zemí střední Evropy. Uprchlická krize se nás však přirozeně dotýká, jelikož jsme součástí Evropské unie.
Je teď pro Česko uprchlická vlna reálnou bezpečnostní hrozbou?
Samotné Česko se z hlediska příprav chová vcelku rozumně. Na Evropu bude existovat trvalý a silný migrační tlak. Může za to dnešní situace a nejistota ohledně chování Turecka, hluboké socioekonomické a demografické nerovnoměrnosti a rozdíly v politické a environmentální stabilitě mezi Evropou a méně vyspělými regiony. To vše je hrozbou, ale současně také příležitostí, jak věc zvládnout a třeba i obrátit ke svému prospěchu.
