Nynějšího projektu se zúčastnil tým archeologů z Univerzity Palackého v Olomouci a Univerzity Karlovy v Praze ve spolupráci s kolegy z dalších institucí. Jejich cílem bylo znovu probádat místo, které naposledy před jedním a půl stoletím, v roce 1872, zkoumal Heinrich Wankel.
"Po Wankelově zkoumání zůstala nezodpovězena řada otázek. Donedávna se například myslelo, že ostatky lidí a předmětů ležely pod zemí v černé vrstvě, která vznikla hořením. Po nynějších objevech je však jasné, že pozůstatky těl spálené nebyly. Teď vše nasvědčuje tomu, že šlo o přirozený proces tlení. Procesy hnití, nikoliv hoření, zde mění základní pojetí celé lokality," uvádí vedoucí výzkumu Martin Golec z Univerzity Palackého.
"Celkem jsme otevřeli čtyři sondy, které potvrdily druhotně překopané vrstvy našich předchůdců, ale též řadu původních částí halštatských situací. Naštěstí drastické úpravy předsíně během druhé světové války cenné partie nezničily a díky tomu jsme byli schopni zrekonstruovat dávnou podobu jeskyně," říká Golec.
Vedle prokopaných vrstev archeologové zachytili neporušené takzvané velké neboli Wankelovo žároviště, které nyní tým přejmenoval na pohřební komory se zbytky vozů, milodarů a lidí. Současné poznatky podle Golce naznačují, že v jeskyni bylo pohřbeno několik generací tehdejší vládnoucí elity. "Mrtví velmožové byli s pohřební výbavou, jídlem a dary uloženi v dřevěných komorách obložených kameny," popisuje.
S pohřbíváním do řečiště jsme se ještě nesetkali
Jako naprosto jedinečný pak vidí způsob ukládání mrtvých těl v místě, kudy protéká podzemní potok při velkých povodních. "Prostory v Býčí skále místy zaplavovala a dodnes tu a tam zaplavuje voda. Nikdy jsme se s podobným ukládáním mrtvých do povodňového řečiště nesetkali. Myslíme si ale, že se tak pohřbívalo zcela záměrně. Patrně šlo o symbolický akt," říká Golec. Podle něj naši předkové věřili, že pod zemí mrtvý patří bohům a že hříchy z pozemského světa odplaví voda. Tehdejší elity se podle něj rády stavěly mezi lidi a bohy.
Kromě tohoto významného nálezu archeologové objevili také spoustu bronzových šperků, jantarových korálků, železnou šipku a množství keramických nálezů. Bohaté organické zbytky od obilovin přes textilie, kůže, prkna a kůly nabízejí další slibná zjištění. "Mimo pohřbených těl jsme identifikovali také fragmenty šesti pohřebních vozů, což je nevídaně velký nález. Z tohoto období je to asi polovina z celkového počtu, který byl nalezen na území Evropy," upozorňuje Martin Golec.
Tým prozatím svůj dvouletý výzkum uzavírá slovy: "Býčí skála je centrem 'elit nad elitami', které v letech 575‒450 před Kristem ukládají své zemřelé do předsíně Býčí skály. Vedeme jej jako jeskynní svatyni zasvěcenou podzemnímu božstvu/božstvům."
"Nyní bude úkolem dalšího výzkumu všechna terénní data správně interpretovat," podotýká Golec se zdůrazněním faktu, že před 150 lety neměli vědci zdaleka takové možnosti jako dnes. "Nyní s využitím nejmodernější techniky pokračujeme. V laboratořích podrobíme všechny nálezy důkladným rozborům a mnohým analýzám."