V blízkosti vysokoškolského areálu v pražských Dejvicích stojí Ústav organické chemie a biochemie, kde se kdysi zrodil jeden z největších objevů, který ohromil svět. Molekula objevená týmem profesora Holého dnes pomáhá lidem nakaženým virem HIV.
"Hlavní projekty máme v různých terapeutických oblastech. Třeba ve vývoji nových lipidických částic pro vakcinace nebo v oblasti centrálního nervového systému," popisuje zástupce ředitele Ústavu organické chemie a biochemie a zároveň spoluzakladatel česko-izraelské letní školy Martin Fusek, co se dnes rodí v prostorách instituce. V běhu je také řada projektů směřujících k léčbě rakoviny.
Vedle výrazného moderního areálu ústavu, kterému vědci kvůli jeho tvaru neřeknou jinak než "Květák", se rozkládá rozsáhlá, bezmála sto let stará monumentální budova. Zde se nachází i významná "buňka" skládající se z malé kuchyňky, o něco větší kanceláře a prostorné laboratoře.
Právě zde v organické laboratoři, kde se syntézují molekuly, před sedmi lety Lukáš Tenora "uvařil" látku proti rakovině označenou jako DRP-104. Ta uvolňuje v nádorech antimetabolit DON, který zastavuje buněčný metabolismus glutaminu. To je klíčový zdroj dusíku, který potřebují k růstu rakovinné buňky. "Říkáme jí interně LTP-400, on je Lukáš Tenora a já jsem Pavel," vysvětluje s úsměvem původ označení Pavel Majer, vedoucí výzkumného týmu pro vývoj léků, který látku vyvinul.
Jsou to dva roky, co první pacient dostal látku vyvinutou v této laboratoři. Od té doby ji otestovalo už několik desítek pacientů z takzvané první kategorie, pro které je tento lék možná poslední nadějí. Nyní látka prochází ve Spojených státech dalším klinickým testem, první fáze by měla skončit v příštím roce.
"Možná se povede a budeme slavní, anebo to skončí v zapomnění. Riziko neúspěchu je obrovské," podotýká Majer. Šance na úspěch při vývoji nového léčiva je podle něj běžně zhruba deset procent.
Prostorná zrekonstruovaná laboratoř je plná přístrojů. "Je to laboratoř na klasickou chemii, tady neuvidíte žádné roboty," dodává Pavel. Pozornost kromě barevné tabulky periodické soustavy sloučenin, očíslovaných zkumavek či různobarevných kohoutků přitahuje i vědecký pracovník v ochranných brýlích a bílém plášti. Zrovna roztáčí ve zkumavce žlutý roztok.
Na dotaz, co je v lahvičce, vědec bez přeřeknutí odpovídá, že hydropyrolopolazoly. S vysvětlením přichází na pomoc Majer: "To jsou migrastatika. Látky zabraňující migraci rakovinných buněk v organismu. Zkrátka léčí rakovinu tím, že zabraňují pohybu rakovinných buněk v těle a vytváření metastáz."
Cesta z laboratoře do lékárny trvá i 15 let
Jen o několik metrů dál, v budově Vysoké školy chemicko-technologické, probíhá série přednášek v rámci česko-izraelské letní školy, která má prohloubit spolupráci vědeckých kapacit při objevování a vývoji léků. Lavice posluchárny v prvním patře budovy A se postupně plní, až nakonec zbývá jenom pár volných míst. Mezi návštěvníky jsou vědci, doktorandi, postdoktorandi i studenti z Česka i ze zahraničí.
"Jsme velmi dobří v chemii, oni jsou zase světová špička v biologii. Bez těchto expertiz se v oblasti objevování nových léků neobejdete," komentuje spolupráci s Weizmannovým ústavem Jan Konvalinka, ředitel Ústavu organické chemie a biochemie.
Krátce po desáté hodině začíná přednáška Petry Ménové z Vysoké školy chemicko-technologické o tom, jak se rodí léčiva. Spolu s Martinem Fuskem se později přesouvá do jedné z laboratoři vysoké školy, kde reportérům Aktuálně.cz vysvětluje proces vzniku nových léků. "Vzniká to nápadem, co chceme léčit, a následně musíme zjistit, jakým způsobem to chceme léčit. Na co v těle má léčivo zacílit, co má napravovat," říká.
"Jakmile máme nápad, nastupuje druhá fáze - hledání vhodných látek v chemické laboratoři, kontrola toxicity a účinnosti. Když látka splní požadavky, její struktura je optimalizována chemicky. Tato fáze skončí vyvinutím či objevením nějaké struktury, která je skutečně účinná a může se stát kandidátem na léčivo. Poté následují klinické a preklinické studie," vysvětluje Ménová, která na univerzitě vede skupinu zabývající se organickou syntézou, medicinální chemií a chemií sacharidů.
Když se látka projeví dostatečně dobře, dalším krokem je žádost o povolení klinických testů u Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Jde o proces, který trvá zhruba dva roky, než se zkontrolují výsledky klinických studií, účinnost či toxicita. Pokud registrační úřad shledá látku vhodnou, umožní jí vstup do klinických testů, které pak trvají šest až sedm let. Až poté může farmaceutická firma začít látku vyrábět.
Samotný objev nové léčivé látky však ještě neznamená, že se brzy objeví na trhu. Cesta k tomu, aby se léčivo proměnilo v krabičku léků, kterou lidé mohou dostat v lékárně, trvá dvanáct až patnáct let.
Z deseti nápadů v praxi uspěje jen jeden. Vývoj jednoho léčiva vyžaduje kolem jedné miliardy dolarů, tedy zhruba 25 miliard korun. Pro to, aby se jedna látka dostala na trh, je potřeba otestovat deset tisíc dalších. I šance na úspěch je malá. Když se ale vědcům zadaří, mohou přijít s tak průlomovými objevy, jaké před lety učinil tým Antonína Holého.
"Pro mě osobně profesor Holý představuje vzor vědce a nekompromisně čestného člověka. Pro ústav je jeho odkaz zavazující k tomu, abychom se stále pokoušeli o vědu, která v důsledku zlepší lidský život," vzpomíná Martin Fusek. Holého odkaz podle něj představuje pro ústav velkou motivaci pro další práci.
