Dítě má stanovené, že v týdnu může trávit u počítače volnou zábavou maximálně dvě hodiny denně. Častokrát však tento limit překračuje, a když je na to upozorněné, říká, že ví, ale stále hraje na počítači dál.
Limity a hranice jsou potřeba, jejich smysluplnost a potřebnost bychom ale měli vyvozovat společně s dětmi. Tedy vyhnout se stanovení hranic z pozice silnějšího nebo toho, který "to ví lépe". Přibrat je tedy ke spolurozhodování: "Co myslíš, jaká je rozumná doba trávení u počítače, abys měl čas i na jiné věci?"
Kdyby dítě mělo návrhy, které představují riziko a jsou pro nás nepřijatelné, měli bychom uvést proč nebo odkázat na zdroje, kde lze načerpat informace, a dát vlastní návrh: "Dlouhé koukání do monitoru může ublížit očím a zádům a může mít ještě další důsledky, tady je k tomu článek. Taky bych byla ráda, abychom nějaký čas strávili společně. Co bys chtěl dělat? Navrhuji tedy dvě hodiny u počítače denně, třeba hodinu plus hodinu."
Víme, že dělat takové dohody není snadné. Pokud však máme s dítětem dobré vztahy, je šance na dohodu velká. A dobré vztahy se odvíjejí od toho, jak se dítě cítilo a jak jsme s ním komunikovali v jiných situacích dny a týdny před tím, než přišel na řadu problém "počítač".
Pokud jsme vytvořili dohodu společně s dítětem a nastane situace, o které je řeč v otázce, můžeme reagovat třeba takto: "Už jsou to ty dvě hodiny. Vidím, že je těžké se od počítače odtrhnout. Byla bych ale ráda, kdyby se dohoda dodržela. Mám teď čas. Chceš, abychom něco dělali spolu?" Je potřeba přijít při tom k dítěti, případně se ho dotknout. "Na dálku" přes celou místnost to moc úspěšné nebývá.
Část času u počítače můžeme také s dítětem strávit společně, aby vnímalo náš zájem. A třeba se tak i sami v něčem vzděláme nebo zkorigujeme svůj postoj, že dítě u počítače "jen marní čas".
V krajním případě je možné počítač po vypršení časového limitu zamknout nebo ho dítěti vzít. Dítě by ale před tím mělo zažít naše opakované pokusy o dohodu, aby vnímalo toto omezení jako ochranné opatření, a ne trest. Může to být provázeno třeba takovými slovy: "Vidím, že je fakt těžké od toho počítače odejít. Dnes už si ho vezmu k sobě. Zítra se můžeme pobavit, jak to udělat, abys mohl počítač zase používat a pro mě to bylo v pohodě."
