Všem se představujete jako Mike. Proč preferujete, aby vám lidé říkali takhle neformálně?
Je to kvůli jinému postavení, které tu zastávám. Jsem tu jako chargé d’affaires. Nejsem oficiální americký velvyslanec v České republice. Avšak v minulosti jsem velvyslancem (v Mauretánii, pozn. red.) byl a ten titul mi zůstal. Takže někdy mě lidé oslovují pane velvyslanče, někdy chargé, a tak mi vyhovuje, když mi všichni říkají Miku. Navíc jsem tady pracoval už před 14 lety a znám se se spoustou lidí z ambasády i z vlády.
Kdy se Česko dočká plnohodnotného velvyslance? Od ledna 2021, kdy odjel velvyslanec Stephen King, Spojené státy jeho nástupce nevybraly.
Jmenování velvyslance je zdlouhavý proces. Jakmile ho jmenujeme, musí jej schválit náš Senát a to také zabere čas. Netýká se to jen Česka. V Evropě je několik dalších zemí, které také zatím čekají na velvyslance. Můžu vás však ujistit, že Česko se ho dočká, stejně jako se ho dočká Řím či Paříž. Chceme si být jistí, že vybereme velvyslance, který bude na tu práci připraven a bude ji odvádět dobře.
Proč to ale trvá tak dlouho?
Bohužel to není neobvyklé. Jinde v Evropě ale i ve světě to také trvá takhle dlouho. Ukázkovým příkladem je Řím. Tam jsme rovněž ještě nikoho nejmenovali. Neříkám, že je to dobře, ale taková je situace. Česko není v tomhle ohledu nijak specifické. Chceme mít s vaší zemí dobré a pevné vztahy a chceme se ujistit, že Spojené státy tady bude zastupovat dobrý a silný velvyslanec. I to je důvod, proč sem prozatím poslali mě. Mám zajistit, aby ambasáda byla v dobrých rukou.
Jaká tedy bude vaše role v Česku?
Mám na starosti řízení ambasády, jako by měl i velvyslanec. Budu dohlížet na vztahy mezi Amerikou a Českem ve všech záležitostech. Pak mám dvě osobní priority - ekonomickou a bezpečnostní. Když jsem tu byl před 14 lety, věnoval jsem se právě ekonomickým záležitostem. Samozřejmě i politickým, ale soustředil jsem se hlavně na tu ekonomiku. A celá moje kariéra se točí kolem byznysu, takže určitě budu hledat způsoby, jak posílit ekonomické vztahy.
Měli jsme už velkou česko-americkou obchodní konferenci, které se účastnilo přes 200 lidí. Máme teď skvělou příležitost s tendrem na dostavbu Dukovan. To je jedna priorita. A ta druhá souvisí s Putinovou invazí. Dnes všichni řeší bezpečnost. S Českem máme pevné vztahy. USA i Česko jsou členové NATO, ale ještě máme potenciál naše partnerství posílit. I proto jsme rádi, že teď představitelé našich zemí vyjednávají, ale na to se mě určitě budete chtít zeptat sama.
Ano, v Česku nedávno způsobila rozruch ministryně obrany Jana Černochová svým výrokem, že si na českém území přeje americkou vojenskou základnu. Jaký postoj zaujímají Američané?
V tuto chvíli máme shodu, že chceme vyjednávat. Ministryně Jana Černochová jednala ve Washingtonu s americkým ministrem obrany a oznámila naši obrannou spolupráci. Je to běžná dohoda, kterou máme s většinou členských států NATO. Jejím účelem je zlepšit bilaterální vztahy. Máme tuto dohodu skoro se všemi sousedními státy Česka a vlastně je to pro nás přirozený vývoj vojenského partnerství s členskými státy NATO.
Tato dohoda nám usnadní další, návazná vyjednávání. Pokud ji český parlament ratifikuje, bude například jednodušší domluvit, aby americké síly mohly na území Česka trénovat. Zkrátka to pomůže naší další spolupráci. Nevyjednáváme ale radar, to jsme dělali v roce 2008.
U vyjednávání o umístění radaru na území Česka jste tehdy byl, když jste na americké ambasádě v Česku působil jako politický a ekonomický attaché.
Ano a tohle je velmi odlišné. Teď vyjednáváme rámcovou dohodu, která umožní lepší spolupráci mezi českou a americkou armádou. O základně nikdo nemluví. Nevylučuji, že někdy v budoucnu Česko nebo Spojené státy budou přemýšlet o základně, a jestliže bude správné mít americké vojáky v Česku, pak o tom můžeme mluvit. Ne však teď.
Jak na jednání o radaru vzpomínáte?
Bylo to velmi těžké a tvrdé vyjednávání. Myslím, že jsme se poučili, a doufejme, že na to teď můžeme navázat, i když se jedná úplně o jiný projekt. Těšíme se na pokračování vyjednávání, které se uskuteční v červnu v Praze.
Michael J. Dodman, americký chargé d´affaires
Narodil se v Buffalu v roce 1961. Absolvoval magisterské stadium na Princetonské a Bostonské univerzitě. V amerických diplomatických službách se zaměřoval především na ekonomický rozvoj se zaměřením na střední Evropu. V letech 2004 až 2008 působil v Praze jako politický a ekonomický attaché. V letech 2018 až 2021 byl velvyslancem v Mauretánii, do Česka na ambasádu USA se znovu vrátil jako takzvaný chargé d'affaires na konci března 2022. S manželkou Joan mají čtyři děti.
Pojďme se bavit o ruské invazi na Ukrajinu. Jak moc velké téma je to pro obyčejné Američany? Zajímá je tolik jako Čechy?
Je to velké téma. Přijel jsem před sedmi týdny, takže když invaze začala, byl jsem ještě v USA. Média o tom reportují každý den. Podívejte se na web Washington Post a uvidíte, že téměř denně tam najdete příběhy z Ukrajiny. Americká veřejnost tomu věnuje pozornost a velmi sympatizuje s Ukrajinci. Řekl bych, že úroveň zájmu ve Spojených státech je podobná jako ve střední Evropě. Samozřejmě, že k nám nemíří tolik uprchlíků jako do Česka, ačkoli taky už začínají přicházet. Vzhledem ke vzdálenosti USA od Ukrajiny se ale s Českem nemůžeme vůbec srovnávat.
Když jsme u těch zpráv, velkým problém dneška jsou dezinformace. Ty jsou často namířeny proti USA. Tvrdí například, že za válkou na Ukrajině ve skutečnosti stojí Američané…
Jedním z pilířů demokracie je důvěra v média a tuto důvěru je čím dál těžší budovat. Cílem ruských, čínských a dalších dezinformátorů je ji narušit. Snaží se ukázat, že demokratické systémy moc dobře nefungují. Docela se jim to daří a my musíme být chytřejší.
Mohou s tím naše vlády něco dělat?
Dezinformace jsou obrovským problémem všude na světě. Nikdo vlastně neví, jak proti nim bojovat. Všichni se o to snaží, ale recept nikdo nezná. Podle mě to vyžaduje dobrý vztah mezi médii, občanskou společností a vládou. Zároveň k tomu musíme přistupovat velmi citlivě, protože to téma může být snadno zpolitizováno. Jsem rád, že americké ministerstvo zahraničí a ambasáda v Praze spolupracují a učí se od sebe, jak porazit ruské i čínské dezinformace. Důležité je rovněž mít silné zpravodajské organizace a dobré novináře, kteří se zajímají o původ informací a nerozšiřují falešné zprávy.
Jak podle vás Česko zvládá přijímat Ukrajince prchající před válkou?
Jsem ohromen. Každá země, která dokáže pojmout několik procent lidí nad rámec vlastní populace, je obdivuhodná. Mluvil jsem o tom s vaším ministrem zdravotnictví, ministrem spravedlnosti a dalšími. Je opravdu úžasné, co Česko dělá. S postupem času ale bude těžší a těžší zajistit, aby Češi pořád příchozí Ukrajince podporovali. Každý český představitel, se kterým jsem mluvil, si je ale toho vědom a soustředí se na to. Nicméně to, co dnes vidíme, je pozoruhodné. Setkal jsem se s lidmi z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a ti velmi chválili českou vládu, jak to zvládá. Česko může jít příkladem ostatním zemím.
Zároveň v posledním týdnu na hlavním nádraží v Praze nocují stovky lidí, převážně romského původu. Některé ženy a děti tam spí na zemi a stěžují si na nedostatek jídla.
Ano, snad se to brzy podaří vyřešit.
Víte, že v roce 2015 měli vrcholní představitelé Česka k přijímání uprchlíků převážně jiný postoj než teď?
V té době jsem byl ve Washingtonu, takže o tom nemám moc informací a nerad bych to komentoval. V posledních dvou měsících ale Česko odvádí obdivuhodnou práci.
Až bude po válce, zapojí se Spojené státy do pomoci s obnovou Ukrajiny? Nepřipravuje USA něco jako Marshallův plán pro Ukrajinu?
Nemyslím, že Spojené státy mají něco podobného v plánu. Takový scénář by měla připravit Evropská unie. Zároveň se domnívám, že v tom Česko bude mít důležitou úlohu, protože vás čeká v červenci evropské předsednictví. Samozřejmě my poskytneme vojenskou i humanitární pomoc. Budeme se toho účastnit, ale obnovy Ukrajiny by se měla ujmout hlavně Evropa.
Promění válka na Ukrajině vztah mezi našimi zeměmi?
Bude silnější. Ministryně Jana Černochová i ministr Jan Lipavský byli ve Washingtonu. Do Prahy také začínají jezdit návštěvy z Ameriky. Důvodem je jednak skutečnost, že se uvolnily poměry po covidu, ale také to, že současná doba nám připomíná, jak jsou vztahy Česka a Spojených států důležité. Putinova invaze bude mít hodně dopadů na Ukrajinu, ale zároveň to posílí NATO, posílí to vztahy mezi zeměmi i vztah mezi Washingtonem a Prahou.
Co si myslíte o členství Ukrajiny v NATO?
O tom bychom se mohli bavit dlouho. NATO je organizace, která je důležitá pro USA i pro Česko. Pokud by měla být přijata nová země, musejí se na tom shodnout všechny členské státy. Jsem si jistý, že se o tom bude ještě diskutovat. Doufejme, že válka brzy skončí a Ukrajina bude mít znovu kontrolu nad celým svým územím. Pak se o tom budeme moct bavit a uvidíme, k čemu dospějeme.
Vy jste původně chtěl diplomatickou kariéru ukončit a odejít do důchodu. Pak jste ale dostal nabídku jít do Prahy. Co změnilo váš názor?
Po 35 letech práce v diplomacii jsem už na důchod připravený. Měl jsem i jiné nabídky a všechny jsem odmítl s tím, že jdu do penze. Tohle ale byla nabídka, která nešla odmítnout. Znám dobře Prahu i celé Česko. Těšil jsem se na skvělé lidi z ambasády. Na to, že budu bydlet v Petschkově vile. Věděl jsem, že i mé rodině se to bude líbit. Děti už mám sice velké, ale přijedou v létě na návštěvu.
Proč vám Česko tak přirostlo k srdci?
Miluju Prahu a vždy jsem se do ní chtěl vrátit. Praha má úžasnou historii. Mám rád Čechy, českou kulturu a české pivo. Dříve jsem se učil i češtinu. Rozumím, mluvit moc dobře ale neumím. Jen je mi líto, že od doby, co jsem se do Česka vrátil, jsem ještě neměl příležitost pořádně vyjet mimo Prahu. Byl jsem na návštěvě v Plzni na Slavnostech svobody. Zastavili jsme se i v pivovaru na pivo, ale doufám, že budu moct ještě více cestovat a hlavně se podívat na Moravu. Možná až mě přijedou navštívit děti, zajedeme si tam na víkend.
