V Česku se poslední dobou objevují zprávy o pozorování vlků. Váš projekt Life Wild Wolf se snaží předejít kritickým situacím při setkání mezi lidmi a vlky. K jakým kritickým situacím by mohlo docházet?
Kritické situace jsou takové, které mohou vyústit v konflikt, v setkání agresivního rázu. Projekt je mezinárodní, zapojilo se do něj 18 partnerů z osmi evropských zemí. Letos, když jsme jej zahájili, se to sešlo s tím, že se hodně objevují pozorování vlků. Vyhodnocujeme, která z nich mohou být riziková a v jakých případech by bylo potřeba zasáhnout.
Rizikem myslíte to, že vlk napadne člověka?
Rizikové by bylo, pokud by docházelo k habituaci, tedy navykání vlků na lidi do té míry, že by to mohlo vyústit i v útok. Tomu chceme předejít.
Dokud lidé pozorují vlka někde v lese nebo třeba i u zástavby, nemusí jít o nebezpečnou situaci. Ale pokud by se vlk opakovaně na nějaké místo vracel, třeba z důvodu, že tam hledá potravu, nebo se aktivně přibližoval k lidem, tak by to už vyžadovalo pozornost. Je třeba vyšetřit, co je příčinou takového chování.
V Evropě a Severní Americe bylo za posledních osmnáct let zaznamenáno jen dvanáct útoků vlků na člověka. Jde tedy opravdu o významné riziko?
Je to relativně malé riziko, to máte pravdu. Nicméně lidé z něho mají poměrně velké obavy. Náš projekt se zaměřuje právě i na porozumění tomu, co je vlastně rizikové a co není. Lidé mají často obavu, jenom když už vidí vlka, protože na něj zkrátka nejsou zvyklí. Po naší krajině se pohybují i ostatní divoká zvířata jako srnci, lišky či divoká prasata, a některá žijí i ve městech, ale na ně jsme už připravení.
Na vlka nejsme. Vlci ale v Evropě žijí tisíce let, v některých zemí nikdy nebyli vyhubeni. Nejen na Slovensku nebo v Rumunsku, ale třeba i v Itálii nebo ve Španělsku, kde lidé krajinu výrazně přetvářejí již od starověku. Žijí tak v dlouhodobě člověkem silně ovlivněném prostředí, jsou na to přizpůsobení.
Jako součást projektu vyvíjíte i postupy a návody, jak předcházet kritickým situacím při setkání lidí a vlků. O jaké postupy jde?
Postupy vzniknou na základě detailního sledování jedinců, kteří jsou nějakým způsobem smělí a nechovají se tak, jak od divokých vlků očekáváme. Je u nich tak předpoklad, že se jejich chování může vyvinout v rizikové.
Pokud například dojde k tomu, že si vlk příliš navyká na přítomnost lidí, je tu například možnost plašení. Tedy třeba střílení vlka petardami nebo gumovými projektily, které ho nezraní, ale učí ho, že by se k člověku neměl přibližovat. Tyto metody budeme v projektu testovat.
Miroslav Kutal
- Vystudoval systematickou biologii a ekologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a doktorské studium v oboru Ekologie lesa na Mendelově univerzitě v Brně, kde v současné době působí jako akademický pracovník a koordinátor projektu Life Wild Wolf.
- Velkým šelmám se věnuje od roku 2002, kdy začal koordinovat projekty ochrany a monitoringu velkých šelem v Hnutí Duha, kde nadále působí jako odborný garant.
- Je českým zástupcem v Large Carnivore Initiative for Europe, expertní skupině Mezinárodního svazu ochrany přírody.
Mohou být do budoucna vlci v Česku problém například pro chovatele hospodářských zvířat?
Určitě je to součástí problému, protože pokud stáda dobytka nejsou dostatečně zabezpečená, tak zvlášť ovce nebo telata jsou pro vlky nejsnazší kořistí. Chovy ale lze lépe chránit například s využitím plašičů.
Jakým přínosem jsou vlci pro českou krajinu?
Jsou to vrcholoví predátoři, kteří se živí hlavně jeleny, srnci, divokými prasaty, čímž přispívají k rovnováze ekosystému, který by byl bez predátorů zranitelnější. Predátoři regulují počet zvěře a lesy tím pádem mohou lépe a intenzivněji obrůstat. Vlci například mohou pomoct s momentálně přemnoženou býložravou zvěří.
Jak se bude vyvíjet populace vlků v Česku do budoucna?
Předpokládáme, že bude růst, protože minimálně přírodní podmínky v naší krajině jsou pro vlky vhodné. Pokud to srovnáme s ostatními zeměmi, kde mají už mnohem větší populace, například v Polsku či Německu, tak v Česku vlci pořád osídlují spíše jen příhraniční periferie.
Otázka je, jestli tu vůbec někdy budou volné podmínky z hlediska nastavení společnosti. Největším limitem je zatím pytláctví a srážky na silnicích. Dosud je ale naše společnost vůči vlkům vstřícná. Pokud by však docházelo k velkým konfliktům, mohlo by se to obrátit na opačnou stranu.
Věříme tomu, že se podaří udržet vlčí populaci v růstu. Zatím ale není životaschopná. Pořád jsme do velké míry závislí na populacích v okolních státech, jako je Slovensko, Německo nebo Polsko, z jejichž příhraničí se k nám vlci mohou dostávat.
Doteď jsme mluvili o tom, jak jsou vlci rizikoví pro lidi. Ale jakým nebezpečím jsou lidé pro vlky?
Vlci z naprosté většiny umírají kvůli lidem. Ať už kvůli střetům na silnicích, srážkám s auty nebo právě pytláctví.
Krom předcházení kritickým situacím, jak přispěje k lepšímu soužití vlků a lidí váš projekt?
Zatím jsme na začátku, teprve začínáme analyzovat data o všech známých setkáních vlků s lidmi. Zároveň budujeme tým, který v případě, že se objeví riziková situace, bude připraven zasáhnout, tedy na místo dojet a vlka třeba intenzivně plašit nebo ho opatřit telemetrickým obojkem a sledovat ho.
Jak pomůže sledování vlků?
Můžeme sledovat jejich reakce a jak se postupem času mění. K lidem se více přibližují mladí a nezkušení vlci, kteří jsou ještě zvídaví. Postupně, jak vlk stárne a získává zkušenosti od smečky, přechází ke skrytějšímu stylu života. A přestává se chovat směle.
Budeme testovat, jestli se tento předpoklad naplňuje. A v případě, že by docházelo k situacím, které budou hodně rizikové, tak samozřejmě musíme být připraveni i nějaké jedince, kteří jsou příliš zvyklí na lidi, odstranit. I to je součástí soužití vlků a lidí v naší krajině.
