Svietla Bondar, všeobecná sestra FN Brno | Foto: FN Brno

Svietla Bondarová, všeobecná sestra, Fakultní nemocnice Brno

V brněnské nemocnici pracuji necelé tři roky, na Ukrajině jsem dělala zdravotní sestru, z toho 12 let staniční na rehabilitaci. Spousta věcí je tam ve zdravotnictví jinak. Pacienti se tam musí na péči finančně podílet, donést si do nemocnice svoje povlečení, nádobí, léky, o všechno se stát nepostará.

Nákladnější péči, třeba onkologickou, si pacienti museli platit sami. Znala jsem rodiny, které prodávaly majetek nebo dobytek, aby měly na chemoterapii. I já jsem odešla před pěti lety do Česka, protože jsme neměli tolik peněz, abychom si mohli něco dovolit. Navíc jsme bydleli u továrny na olej a moje dcera měla dýchací problémy, tady se cítí mnohem lépe.  

Na Ukrajině jsem vystudovala vysokou školu, ne všechno mi tady uznali, ale mohu pracovat jako všeobecná sestra. Jsem tu jako ve snu. To, co tady považujete za standardní vybavení, jsem u nás nikdy neviděla, znala jsem to jen z obrázků na seminářích. Miluji práci zdravotnice, dělám to, co jsem dělala doma, jen za to mám víc peněz. Moc se mi tady líbí, v práci mě všichni přijali, jsem jim moc vděčná za to, jak mi na začátku pomohli. 

Uprchlíky vídám v práci. Kolegové mě k nim vždy zavolají, abych překládala. Co mě na práci těší? Třeba to, když jde pacient domů a napíše vám pozdrav, jmenuje vás, že jste se o něj dobře starala. Sice cítím jazykovou bariéru, mám přízvuk, ale těší mě, že to pacienti chápou, nevadí jim, že jsem cizinka, říkají, že jsem na ně hodná a že mi rozumí. To pro mě je důležité. Češi jsou klidní a milí.