Olha Kaliuzhna, praktická sestra Fakultní nemocnice Brno | Foto: FN Brno

Olha Kaljužná, praktická sestra, Fakultní nemocnice Brno

Do Česka jsem přišla s mámou a dvěma dětmi letos v březnu. Chtěla jsem do Brna, protože jsem tu už dříve byla na návštěvě, a město mi tak nebylo cizí. Od května tu pracuji jako sestra v nemocnici. Mám uznanou školu, ale dělám pod kontrolou jiné sestry. Začátky byly těžké, uměla jsem říct jen dobrý den a na shledanou. Všichni ale byli hodní a pomáhali mi.

Češtinu jsem měla online, jinak se učím tady v práci, mluvím s kolegyněmi, třeba o tom, co jsme dělaly o víkendu. Mladší dceři jsou teprve dva roky, starší je ve druhé třídě, má kamarádky a už čte krásně česky.

Na Ukrajině jsem pracovala ve zdravotnictví šest let. V Charkově jsem byla sestra na dětském infekčním oddělení, pak i na soukromé interní klinice. Chvíli jsem dělala kosmetičku a měla za to víc peněz, věděla jsem ale, že chci dělat zdravotní sestru a pomáhat. Tady je pořád hodně práce, nesedím a nekoukám. Pacienti mě chválí, nikomu nevadí, že jsem Ukrajinka. Chtěla bych tu zůstat, připadá mi to tu jako další domov, připravuji se, abych zvládla aprobační zkoušky.

Až budu umět lépe číst a psát, chtěla bych tu studovat vysokou školu. Líbí se mi, že je tady jedno, odkud kdo je a kolik má peněz, lidi jsou tu víc šťastní. V práci jsem se seznámila s přítelem, tak se těším na první české Vánoce. Nikdy jsem neměla bramborový salát, on už ochutnal boršč nebo pelmeně. O vašich tradicích jsem četla a moc se na ně těším. Chtěla bych poznat i vaši historii.