Česko je v Evropě na třetím místě (po Francii a Španělsku) v počtu rodinných bazénů. Nemluvě už o zamořování přírody čisticími chemikáliemi z těchto bazénů. Jak k tomuto masově šířícímu se "bazénovému fenoménu" přistupovat?
Otázka téměř do pranice. Rodinných bazénů je tu opravdu mnoho. Na druhé straně je ale Česko v průměrné spotřebě vody na obyvatele (90 litrů na osobu a den) pod úrovní západní Evropy – i s těmi bazény, proti nimž můžete mít spoustu výhrad. Například v "rozplýtvané" Kalifornii dosáhla spotřeba vody na osobu 350 litrů na den! A vidíme, jak to dopadlo: vše je sežehnuté, uschlá golfová hřiště, voda tam najednou není. A stalo se to za pouhých několik málo let. Stát Kalifornie se s tím sice teď snaží něco udělat, ale rozhoupal se k tomu hrozně pozdě, takže zatím sčítá jen škody.
Pro mě je důležité, že se v Česku spotřeba vody – i s těmi bazény – stále snižuje. Samozřejmě i s přispěním její ceny, která je dnes ovšem paradoxně dražší než v Izraeli. A já se začínám ptát proč.
Z jednání vlády jste stáhl bod o zdražení podzemní vody. Jen připomínám, že ji stát prodává vodárenským společnostem za dvě koruny za kubík. Zatímco tu povrchovou za osm korun. Podzemní vodu odebírají v Česku asi čtyři miliony lidí. Připadá mi proto zvláštní, že právě na kvalitnější podzemní vodě vydělávají vodárenské společnosti tím, že ji domácnostem přeprodávají mnohem dráže. Jak se v tomto obchodu s vodou či spíše překupnictví i jeho motivech vyznat?
Nejste sám, kdo si podobné otázky klade. Podzemní voda je nejen kvalitnější, levnější, ale i lacinější na zpracování, takže na ní vodárenské společnosti vydělávají hned dvakrát. A uživatel za ni v rámci vodného (když nepočítám stočné) platí běžně padesát korun za kubík. Se stočným to děla sto korun. Za pětadvacet let se tak cena podzemní vody zvýšila zvýšila v Česku stonásobně. No a stát si po patnácti letech dovolil po mnohaměsíční odborné debatě navrhnout, že ze dvou korun se od roku 2018 zvýší poplatek o korunu ročně až do roku 2022, což je ročně osmnáct korun na osobu.
Miliony lidí dnes kupují balenou vodu. Litr stojí osm až deset korun, což nám připadá normální. Tisíc litrů té samé podzemní vody však stát prodává za zmíněné dvě koruny. A když ji chceme jen o něco málo zdražit, rozpoutá se najednou až neuvěřitelná hysterie, kterou vyvolaly blížící se volby. Navíc jsem přesvědčen, že tuhle kampaň někdo pečlivě řídil. Někdo, komu návrh na zdražení vody velmi, ale opravdu velmi vadil.
A komu tedy?
Vodárenským společnostem, které nám to ostatně i avizovaly. Prý udělají vše pro to, aby námi navrhovaná novela o zdražení podzemní vody neprošla. A některé politické strany jejich argumentům – mírně řečeno – nalétly, takže ty společnosti v souboji o cenu vody uspěly. Ten souboj se mnou, alespoň prozatím, vyhrály. Nehodlám se ale vzdát.
A kam vůbec ten rozdíl mezi dvěma a padesáti, respektive sto korunami plyne? Zahraničním společnostem, které ovládají vodu i její cenu ve většině českých měst?
Dobrá otázka. I na tohle se ptám stále naléhavěji a budu chtít znát detailní odpovědi.
Jsou Češi vazaly vodárenských společností?
A na co se tedy ptáte?
Třeba na to, proč je voda v České republice pro nás uživatele dražší než v Izraeli. A proč ne tedy i pro vodárenské společnosti? Proč lidé platí za vodu stále více, třebaže s ní šetří a rok od roku jí spotřebují méně? Když například šetříte s pohonnými hmotami či plynem, tak zaplatíte méně. U vody naopak mnohdy více. A konečně: co se děje s penězi, které lidé za vodu zaplatí?
Vyzýváme tím k velké celonárodní debatě o vodě, protože cena vody není nízká. Je naopak velmi vysoká. A stát z toho má přitom naprosté minimum, takže většina peněz končí někde jinde – i v zahraničí na dividendách, které tam odtékají.
Je to skutečně problém jen těch firem?
Zahraniční vodárenské firmy, které do Česka kdysi přišly, se k nám nepřesunuly kvůli charitě, nýbrž ziskům – což jim nezazlívám a je to přirozené. Vadí mi ale, že to někteří politici nechápou, anebo nechtějí chápat. A třeba i ti, kteří s těmito firmami podepsali až dramaticky nevýhodné smlouvy. A ještě více mi vadí, že tyto společnosti neinvestují do pronajatého vodárenského majetku. V letech 1992 až 2014 vybral stát na podzemní vodě šestnáct miliard korun. Přičemž Pražské vodovody a kanalizace (v pronájmu je má Veolia – pozn. red.) vydělaly jen za rok 2014 šest set milionů korun, přičemž do infrastruktury nešel ani halíř.
A co s tím tedy budete dělat?
Když už tedy máme vodu dražší než v takové zemi, jako je Izrael, a když už je jasné, že boj se suchem nás přijde na desítky miliard a někdo to bude muset zaplatit, tak se ptám: jak se na tom hodlají podílet vodárenské společnosti? Třebaže některé z nich do vody investují.
A naopak města, jimž se podařilo udržet vodu jako rodinné stříbro, vracejí vybrané peníze za poplatky zpět do vody a na její vyšší kvalitu. Jako odběratel vody jste doslova vazalem. Nemůžete vodárenské společnosti říci: jdu jinam, protože je příliš drahá.
Zdražení spodní vody jste sice z jednání vlády stáhl, ale problém její ceny je stále na stole, ne?
Samozřejmě. Ta diskuse podle mě dokonce posloužila dobré věci. Nikdo ani nemukne, když se cena vody každoročně zvyšuje o mnoho procent. Najednou ale všichni vyskočili, že námi navrhovaná novela je velký problém, protože výrazně zdraží cenu vody, především kvůli té podzemní. Využijme proto té politické hysterie a ptejme se natvrdo: Jak se v Česku tvoří cena vody? Kdo z toho co má? A co s tím budeme dělat? Tak jako dosud to už dál dělat nejde.
Klimatolog Radim Tolasz odhaduje, že pokud by se nic nepodnikalo, tak Česko může mít již v roce 2025 vážný problém s vodou. Nepodezřívám tohoto mezinárodně uznávaného vědce z šíření poplašné zprávy, ale přece jen: mohlo by to být u nás s dostatkem vody za deset či patnáct let opravdu tak dramatické?
Česká republika bude zcela určitě ohrožena klimatickou změnou, a tedy i suchem. Sucho bude možná největším rizikem, které nás může v budoucnu ohrozit. Přesněji naše děti a jejich kvalitu života. Něco s tím proto dělat musíme už teď – a také děláme. Některé projekty už přinášejí efekt, jiné ho přinesou později, za pět či deset let. V diskusi o vodě se musíme dívat na dlouho dopředu, třebaže ostatní namítají, že je to moc brzy a že zbytečně plašíme. Znovu proto připomínám příčiny zoufalých poměrů s vodou a jejím nedostatkem v Kalifornii.
