Kromě jídla Libuše Nováková dnes nic jiného nezažije. Stejně jako včera, před týdnem, měsícem, rokem.
Z útlého zažloutlého spisu lze vyčíst jen velmi málo. Libuši Novákové je padesát jedna let a do prvního ústavu sociální péče se dostala v roce 1966 na žádost rodičů. Tehdy jí bylo jedenáct. "Potřebuje trvalou péči, je nesamostatná, pomočuje se, mluví jen ojedinělá slova," píše se v žádosti.
Od svých dvaceti žije v ústavu pro mentálně postižené ženy v Mařenicích v Libereckém kraji. Je svobodnou občankou České republiky, přesto už dlouhá léta žije zavřená v kleci o rozměrech dva metry čtvereční.
Nejméně devět let
Jak dlouho v kleci žije, si v Mařenicích už nikdo přesně nepamatuje. "Pracuji tu devět let a co pamatuji, tak už v kleci byla," říká jedna ze zaměstnankyň.
"Bylo by to nebezpečné, nechat Líbu mimo klec," vysvětluje kolegyně Marcela Kratochvílová.
"Co vidí, to vezme. Jídlo, pití. Mohla by vběhnout do kuchyně a opařit se. Umí otevřít láhev, mohla by vypít třeba desinfekci," jmenuje důvody, proč musí být Libuše Nováková zavřená.
"Ona by tam nemusela být, ale když se otočíte, všechno vezme. Nemůžeme ji hlídat. Musíme se starat o ostatní."
My vám ji pustíme
Blíží se poledne, ústavem voní jídlo. Libuše Nováková nehnutě klečí v rohu klece. "Chcete vidět, co dělá?" ptá se Marcela Kratochvílová. "My vám ji pustíme a uvidíte," otevírá dveře klece.
Libuše Nováková se mrštně zvedá. Spěchá pryč z místnosti a míří do jídelny. Tam odstrčí ze židle jinou ženu a usedá ke stolu.
"Tady dřív jídávala, proto chce sedět právě tu," říká zaměstnankyně ústavu. Žena z klece sedí za stolem a čeká. Občas vezme do ruky hrnek a zkouší, zda je v něm pití. Není, a tak čeká dál.
Zpátky do klece
"Proč ji nedáme najíst v jídelně? Ona by všem kolem vypila čaj," vysvětluje Marcela Kratochvílová. "Musí zpátky do klece." Libuše Nováková však zarputile sedí na své židli. "Pití dostaneš v posteli," říká Kratochvílová a odvádí ženu zpátky.
Infobox
FAKTA O KLECÍCH
A LIDECH
- V Česku existuje 211 ústavů sociální péče pro mentálně postižené.
- Žije v nich 14 074 lidí.
- Používáno je 654 klecí (údaj z roku 2004).
- Podle Evropských směrnic je používání restriktivních opatření zakázáno.
- Povolena jsou jen v nejnutnějších případech ohrožení okolí či sebe. To však pouze na nejkratší nutnou dobu.
- Některé ústavy klece vůbec nepoužívají, v některých ale klienti tráví v klecích celé dny i roky. Bezdůvodně.
Poslušně leze dovnitř, kleká si a dveře zapadnou. Natahuje ruku mezi mřížemi. "Pití až po jídle," říká Líbě další zaměstnankyně Květa Mildorfová a prostrkuje do klece plastový hrnek s polévkou. Libuše Nováková pomalu usrkává.
Za chvíli dostává misku, rozmixované kuře s rýží. V šedé kaši je zamíchaná dávka Plegomazinu. Lék na zklidnění dostává třikrát denně. Libuše Nováková sama všechno lžící sní, sbírá sousto, které jí upadlo, a misku odkládá na kraj klece.
Schoulená do klubíčka si lehá na matraci, s hlavou opřenou o tyče zavírá oči. Nic jiného už dnes nezažije. "S ní nejde nic dělat. Rozumí, co říkáme, ale nikdo se s ní nedomluví," říká Marcela Kratochvílová. "V létě ji bereme na vycházku k brance a zpátky. Ale v zimě s ní nemůžeme dělat nic."
Takhle už dál ne
Zřizovatelem ústavu v Mařenicích je Liberecký kraj. Rozhodl se, že tuto praxi změní a ústav v Mařenicích postupně úplně zruší. Jeho obyvatelkám chtějí úředníci pomoci naplnit jejich práva a umožnit i klientům dalších ústavů žít život důstojným způsobem.
|
Jako v jediném ze všech krajů se v Liberci rozhodli, že dva ústavy úplně zruší. Mezi nimi i Mařenice. "Pokud je zřejmé, že v ústavu nelze naplňovat lidská práva, pak je nutné ho zrušit." Ústav musí skončit - více ZDE. |
V Liberci otevřeně přiznali, že v ústavech dochází k porušování lidských práv, že je to špatně, a začali pracovat na změně.
V ostatních ústavech je ale používání klecí a omezování klientů stále běžnou praxí. Zatímco Libuše Nováková má už dnes jistotu, že v kleci už dlouho žít nebude, dalších 654 občanů České republiky takové vyhlídky nemá.
Ve více než dvou stovkách ústavů v Česku se podle posledních údajů totiž používá 654 klecí a síťových lůžek. Podle Asociace hodnotitelů kvality péče, jejíž členové kontrolují úroveň poskytovaných služeb v ústavech, se opatření omezující klienty stále běžně používají.
|
"Je to jednoznačně systémová chyba, která vznikla za totality, a jede se v ní ze setrvačnosti. Mnohdy personál dělá svou práci dobře, ale není schopen situaci změnit." Nikdo nemusí být v kleci - rozhovor ZDE. |
Před měsícem vydala Asociace prohlášení, ve kterém na situaci upozorňuje a apeluje na politiky, aby vyslali jasný signál ke změně.
|
Tato reportáž i fotografie mohly vzniknout díky vstřícnému přístupu Krajského úřadu v Liberci a se souhlasem ředitele ústavu v Mařenicích Antonína Vorlíčka . V podmínkách, které zásadním způsobem porušují základní lidská práva, však žijí tisíce lidí v desítkách jiných ústavů sociální péče v celé České republice. Tam se však k podobné otevřenosti zatím neodhodlali. |
