Brno - Ústavní soud vyhověl stížnosti Brita, jehož česká manželka odvezla společné dítě do ČR. Justice v Česku následně nerespektovala britský verdikt nařizující návrat dítěte do Londýna, kde rodina původně žila. Znovu musí rozhodnout Městský soud v Brně. ÚS ve středu stanovil, že česká justice má v záležitostech mezinárodních únosů dětí respektovat dřívější verdikty soudů jiných členských států Evropské unie.
"Nejsme zatím příliš zvyklí na to, že existuje mezijustiční spolupráce, která má svá pravidla," řekl soudce zpravodaj Jiří Zemánek.
Mužův advokát Athanassios Pantazopoulos středeční nález přivítal. "Otec se od roku 2014 snaží o to, aby se jeho dítě navrátilo do Velké Británie, kde mělo své obvyklé bydliště. Konečně ÚS rozhodl spravedlivě podle mezinárodních úmluv," uvedl Pantazopoulos. Otec má podle něj s dítětem jen příležitostný kontakt, když přijede do Česka. Teprve po případném vrácení dítěte do Británie tamní soudy rozhodnou o budoucí úpravě péče.
Na Městský soud v Brně se cizinec obrátil v loňském roce. S odkazem na mezinárodní Haagskou úmluvu jej požádal, aby rozhodl o navrácení dítěte narozeného v září 2011 do Velké Británie. Městský soud návrh loni v červenci zamítl. O dva měsíce později rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Brně.
Podle Brita české soudy nerespektovaly starší nařízení Vrchního soudu v Londýně. V britském rozhodnutí z února 2014 údajně stálo, že matka od listopadu předchozího roku neoprávněně zadržovala dítě v Česku. Londýnský soud také stanovil matce povinnost navrátit dítě zpět do Velké Británie. Matka původně odjela jen na několik dní, do Londýna se už ale nevrátila.
Česko je signatářem Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980. Upravuje možnosti navrácení protiprávně přemístěných či zadržených dětí do místa jejich obvyklého bydliště. Právě v interpretaci pojmu obvyklého bydliště se britské a české soudy rozcházely. Podle těch českých matka žila střídavě v obou zemích, a za obvyklé bydliště lze tedy považovat českou adresu.
