Praha/Vatikán - Je to paradox, který zároveň vypovídá mnohé. Českoslovenští komunisté rozhodně neoplývali pochopením pro duchovní rozměr života, ale kardinála Josefa Berana se báli i po jeho smrti.
Kardinál se jim totiž za svého života nepoddal. Byl tak velkým symbolem neústupnosti, který mohl povzbudit touhu Čechů a Slováků po svobodě, že se ho rozhodli dostat ze země, která na něj měla zapomenout. Nepovolili mu návrat, když v roce 1969 umíral v římském exilu - a nedovolili ani převoz jeho ostatků do vlasti k poslednímu odpočinku.
Právě to by se nyní, pokud se nic nezadrhne, mělo změnit. Český velvyslanec ve Vatikánu Pavel Vošalík poslal v září dopis kardinálu státnímu sekretáři Vatikánu Pietrovi Parolinovi s prostým dotazem zhruba v tomto smyslu: Má smysl, abychom s vámi jednali o tom, zda by bylo možné ostatky vyzvednout a převézt domů?
Tato předběžná sondáž zní jako opatrný diplomatický přístup, tak to ale v podobně citlivých záležitostech chodí.
Velvyslanec Vošalík připouští, že dotaz má naději na úspěch. "Je ovšem třeba mít to písemně. Hrob je na jednom z nejposvátnějších míst baziliky, v podzemí, kde je i hrob svatého Petra," připomíná Vošalík, že kardinál Beran po své smrti spočinul v blízkosti jednoho ze dvanácti Ježíšových apoštolů, pokládaného v katolické církvi za prvního papeže.
Prostor proto podléhá mimořádně přísnému režimu ochrany kulturních památek. Kromě toho bude potřeba v případě souhlasu Vatikánu vyřešit i administrativní a technické otázky, což by byl právě Vošalíkův úkol.
Pokud vše dopadne dobře, požádá po předběžném vatikánském souhlasu o vyjmutí a převoz ostatků pražská arcidiecéze. Ostatky kardinála Berana by v Česku, patrně v hrobce arcibiskupů ve svatovítské katedrále, mohly spočinout během roku 2018, tedy při stém výročí vzniku republiky a při kulatých výročích "osudových osmiček" v novodobé historii.
Patrně i proto, že v celé záležitosti nyní učinili Češi teprve první krok, se zatím k otázce převozu nechce vyjadřovat arcibiskup Dominik Duka. Arcidiecéze totiž ještě formálně do dění nevstoupila. Plzeňský biskup Tomáš Holub nicméně pro on-line deník Aktuálně.cz připustil, že o rodícím se jednání s Vatikánem slyšel.
Odborník na moderní církevní dějiny, historik Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd, vnímá ambici dostat kardinálovy ostatky domů jako správnou věc.
"Splnila by se tím jeho poslední vůle, podle které si jednoznačně přál být pohřben v Praze v katedrále. To, že byl v roce 1969 pohřben ve svatopetrské bazilice, bylo výsledkem tehdejší politické situace v Československu. Normalizační vedení z toho mělo obavy, navíc to bylo ve zjitřené době prvního roku sovětské okupace," vysvětluje Šebek.
Kým ale vlastně byl muž, kterého komunisté chtěli vymazat z paměti lidí podobně jako obec Číhošť, kterou po umučení tamějšího faráře Josefa Toufara vyšetřovateli v roce 1950 přestali zakreslovat do map?
To připodobnění není samoúčelné. Češi by si přáli, aby jak kardinál Beran, tak farář Toufar byli církví blahoslaveni. Otázkou kardinálovy beatifikace se už zabývá Vatikán, Toufarův případ je zatím v "české" fázi.
"Druhý svatý Vojtěch"
Josef Beran se narodil v roce 1888 do skromné plzeňské učitelské rodiny, bohoslovectví vystudoval v Římě. Ve 30. letech platil za uznávaného duchovního, byl rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře. Pak přišli nacisté a protektorát. A každá okupace má touhu vzít porobenému lidu jeho vzory, k nimž by se mohl upínat a které by mu mohly dávat sílu.
Gestapo si bylo vědomo Beranova vlivu i obliby, stejně jako odporu proti nacistické ideologii. Musel k výslechům, vyhrožovali mu zatčením - a po likvidaci Reinharda Heydricha československými parašutisty výhrůžky splnili. Zbytek války prožil v koncentračních táborech. Životní zkušenost z prostředí plného beznaděje a smrti ještě zvýraznila jeho empatii a schopnost porozumět trpícím. Rok po válce se stal pražským arcibiskupem.
Jeho životním střetem se stalo utkání s československými komunisty, jimž po únoru 1948 odmítl podřídit katolickou církev. Exkomunikoval a suspendoval kněze Josefa Plojhara, který s KSČ kolaboroval. Plojhar mu to nikdy nezapomněl a později se zasazoval o jeho izolaci.
Pro svou zbožnost a smrt v cizině bývá Beran někdy připodobňován ke svatému Vojtěchovi, slavníkovskému biskupovi, zabitému pohany v Prusku při šíření víry v roce 997. Jeho ostatky se také vrátily do Čech posmrtně.
Naprostá izolace, jeptiška a afrodiziaka v čaji
V červnu 1949, když komunisté pevně ovládli stát, Berana uvrhli do domácího vězení. Následovala internace a k ní naprostá nejistota: věznitelé Beranovi nedovolili sebemenší soukromí ani četbu komunistického tisku. Neřekli mu, jak dlouho bude internace trvat a zda jej budou soudit. Čas od času jej estébáci převezli na jiné místo - do domu se zamalovanými okny a třímetrovou ohradou okolo, aby neviděl, kde je, když mohl jít ven.
Kromě toho, že nevěděl, kde je, protože ho převáželi se zavázanýma očima, se jej snažili i zdiskreditovat. "Do polévky a čajů jemu a jedné z jeptišek přidávali silná afrodiziaka a předpokládali, že vlivu prášků podlehnou. Za tímto účelem je neustále sledovali špehýrkami ve zdech, odposlouchávali a tajně fotografovali," píše o rok dlouhé a marné snaze StB historička Stanislava Vodičková.
Internační režim se zmírnil v roce 1963, i když nadále zůstával pod dohledem StB. O dva roky později jej ale papež jmenoval kardinálem. Muž, který byl v očích komunistů jedním z největších protivníků, ještě vyrostl. Komunisté mu tak povolili odcestovat do Říma, kam jej papež jako nového kardinála povolal - ale s tím, že se nebude moci vrátit, aby k němu zdejší věřící nemohli vzhlížet.
Beran váhal, protože mu domov byl drahý, nakonec ale přijal. V Římě se zapojil do práce druhého vatikánského koncilu, kde vystoupil s projevem O svobodě svědomí. Jeho touhu vrátit se domů definitivně zmařila sovětská invaze v srpnu 1968, zemřel o rok později.
Komunisté doufali, že se ho zbavili. Přesto mu ale papež Pavel VI. poskytl poctu z nejvyšších, když jej kvůli strachu československých normalizátorů z toho, co by udělal pouhý návrat jeho ostatků, nechal pohřbít v podzemí baziliky svatého Petra. Jak ale připomíná velvyslanec Vošalík, kardinál Beran si přál být pochován v rodné zemi a poměry v Česku tomu nyní už nebrání.
