Když vstupujeme na sál plný přístrojů a chirurgických nástrojů, vše je už připraveno k operaci padesátileté ženy. Anesteziolog ji uvádí do narkózy a během celé operace o ni bude pečovat.
Žena se rozhodla část svých zdravých jater darovat své třicetileté dceři. Kdyby čekala na vhodného zemřelého dárce, mohlo by už být na transplantaci pozdě. Kvůli chorobě jater jí hrozil těžký zánět žlučových cest, který by nemusela přežít, nebo vznik nádoru.
"Pokud by se vyvinul nádor, nemohli bychom už provést transplantaci. Museli jsme tedy udělat vše pro to, abychom tomu předešli," vysvětluje přednosta kliniky Jiří Froněk, který program unikátních transplantací v IKEM zavedl.
Teď už míří na sál za dalšími dvěma lékaři, kteří se sklání nad ženou na lůžku. Během následujících hodin jí vyjmou část jater. Poputuje k dceři, kterou čeká operace na vedlejším sále. Jaterní tkáň oddělují lékaři pomalu po milimetrech. "Poté, co břicho otevřeme, musíme zkontrolovat, že je vše v realitě tak, jak nám předtím ukázala magnetická rezonance a CT. Také musíme vyhodnotit kvalitu jaterní tkáně," popisuje Froněk.
Lékaři odhadují, že na sále budou nejméně deset hodin v kuse. Tento typ operace patří podle přednosty k nejsložitějším a je velmi rizikový. Vyžaduje vysokou soustředěnost. Práci lékařů doprovází hudba, její výběr je na Froňkovi. Několikrát zazní třeba známá skladba Fly Away od amerického zpěváka Lennyho Kravitze. "Hudba je pro mě důležitá. Myslím, že většina chirurgů ji na sále poslouchá," podotýká.
Pomáhá i virtuální realita
Dárce jater musí před transplantací podstoupit několik vyšetření. "Musíme zjistit, zda je zdravý, jestli jeho játra neobsahují vyšší množství tuku, jestli nemá cukrovku, vysoký tlak nebo nějaké jiné choroby, které nebolí, ale které by mohly propuknout nebo se zhoršit až po darování jater," vyjmenovává Froněk.
Na konci těchto vyšetření je ještě CT a magnetická rezonance, která ukáže i objem jater v mililitrech. Ten lékaři přepočítávají na váhu. Z toho zjistí, jakou část jater může dárce bezpečně darovat, aniž by mu to ublížilo. "Musíme velmi přesně spočítat, jaká část jater zůstane dárci a současně jakou část potřebuje příjemce," dodává lékař. Dárce totiž nesmí mít po odběru žádné zdravotní následky. "To je podmínka dárcovství. Předpokládáme, že život dárce bude stejně dlouhý a dobrý, jako kdyby nedaroval," vysvětluje.
Aby co nejpřesněji zjistili, nakolik darovaná játra "sedí" příjemci, využívají v IKEM i virtuální realitu. S její pomocí dokážou spolu s IT specialisty ze snímků z CT a magnetické rezonance vytvořit virtuální model orgánu. Moderní technologie hrají důležitou roli i v průběhu transplantace. Lékaři mají přímo na sále speciální brýle na rozšířenou realitu nebo model operovaných jater z 3D tiskárny.
3D technologie také pomáhají při plánování operace. "Vždy máme ráno před transplantací brainstorming, kde si ještě procházíme detaily i to, jak na sebe budou kroky navazovat. Děláme si i screenshoty kritických míst, brýle na virtuální realitu si můžeme vzít na hlavu i během operace," popisuje Froněk. Pomocí brýlí umožňuje virtuální realita model jater promítnout přímo na tělo pacientky při samotné operaci. Dovede tak simulovat vhodnost velikosti i tvaru části jater včetně cévních struktur.
Po několika hodinách uvolňují lékaři kus jater dárkyni z břicha. "Musíme je vypreparovat, uvolnit cévy, které té části náleží. Odebrali jsme pravý lalok, což je objemem ta největší část, která se dá vzít u žijícího dárce," říká přednosta. Zbylý levý lalok nesmí být menší než 30 procent jaterní tkáně. Ženě tedy lékaři odebrali mezi 60 a 70 procenty její jaterní tkáně, kterou darovala své dceři.
Jakmile přeruší cévy, jde o vteřiny
Před polednem se tým lékařů dostává do fáze, kdy je část jater oddělená od dárkyně a operace se blíží do finále. Zbývá přerušit cévy a žlučovody. V této chvíli pouští do žil zelené barvivo - indocyaninovou zeleň, která ukáže prokrvení tkání. "Speciální kamerou vidíme, kterou část jater nám zeleň obarvila. U ženy jsme chtěli vidět přesnou hranici mezi pravým a levým lalokem, zeleň nám ji přesně naznačí na povrchu jater," vysvětluje.
Nejdůležitější momenty nastávají, jakmile lékaři přerušují cévy. "Tady hraje roli čas. Už máme připravený stolek, takzvaný back table, s konzervačními roztoky. Ve chvíli, kdy přerušíme cévy, začíná běžet čas transplantátu, který už není promývaný krví, což mu škodí. Pak už musí jít vše přesně, ale rychle," dodává. Zatímco kolega promývá játra konzervačním roztokem, Froněk přešívá cévy u dárkyně tak, aby nekrvácela. "Často musí jet víc věcí najednou, aby všechno na sebe plynule navazovalo. Jsme sehraní a hodně toho zůstává nevyřčeno," říká.
Následuje úprava jater mimo tělo dárkyně. Lékaři štěp přemisťují na "stolek" a našívají na něj cévy od zemřelých dárců, které pak budou napojovat příjemkyni. Tento úkon může trvat opět několik hodin.
Teprve poté následuje operace dcery. Lékaři jí vyndají nemocná játra a na jejich místo vloží štěp matčiných. Poté, co je zapojí do krevního oběhu, játra "dorostou". "V krátké době se dokážou zvětšit. Asi nemáme jiný orgán v těle, který by byl schopný tak rychle narůst, nejen objemem, ale i funkcí," dodává Froněk. Na sále strávil celý tým jedenáct hodin, jen s krátkými přestávkami na jídlo. Podle lékařů je to náročné hlavně kvůli dlouhému stání.
V IKEM poprvé transplantovali játra od žijícího dárce dospělé pacientce před dvěma lety. Od té doby program rozšířili, Froněk ho připravoval pět let. "Inspiroval jsem se hlavně v Asii, chtěl jsem program přivézt pro všechny, kdo to potřebují," dodává. Po Evropě jsou podobných programu jen jednotky. V Praze lékaři operují například i pacienty ze Slovenska.
