Koho Češi nechtějí za souseda? Válka zamíchala žebříčkem

Více než polovina Čechů se domnívá, že česká veřejnost přistupuje k cizincům s předsudky a zaujatostí. Mnoho z nich přiznává, že by za souseda nechtělo Afghánce, Araba nebo Syřana. Přívětivější jsou naopak k cizincům ze západních zemí.

Mít za souseda člověka ruské národnosti by považovala za zcela nepřijatelné více než pětina Čechů. Konflikt na Ukrajině výrazně ovlivnil přístup k cizincům. Zatímco před deseti lety by polovina Čechů neměla žádný problém s tím, kdyby byl jejich sousedem Rus, v nejnovější vlně průzkumu STEM takto odpověděla pouze třetina dotázaných. Naopak Ukrajinci se v žebříčku posunuli dopředu a nyní by je jako sousedy akceptovalo zhruba 44 procent obyvatel.

Přesto se nacházejí až v polovině žebříčku. Nejvíce jsou pro Čechy akceptovatelní Slováci, Angličani a Američani. „Češi a Češky mají tradičně pozitivní vztah ke Slovákům a občanům z ekonomicky vyspělých zemí. V posledním desetiletí výrazně vzrostla i akceptace Vietnamců,“ komentuje data analytička STEM Kateřina Duspivová.

Právě u tohoto asijského národa je vidět největší posun. Zatímco v roce 1994 by Vietnamce bez výhrad přijalo za souseda pouze osm procent Čechů, podle nejnovějších dat se jedná téměř o tři čtvrtiny obyvatel. „Mnohé z těch pozitivnějších postojů vychází z principu tvrdé práce. Tyto skupiny mají pověst tvrdě pracujících, a to často v oblastech, které nejsou pro Čechy atraktivní,“ vysvětluje profesorka sociologie na Masarykově univerzitě Nadya Jaworsky.

Příliš se však neposunulo vnímání národností, které jsou geograficky i kulturně vzdálené. Na konci žebříčků tak zůstávají Afgánci, Arabové, Súdánci a Syřané, vedle kterých si dovede představit život méně než čtvrtina Čechů.

Bezpečnostní riziko?

Více než polovina dotázaných se navíc domnívá, že cizinci představují příliš velké bezpečnostní riziko. Nicméně tento podíl v posledních letech i navzdory válečným konfliktům a migračním vlnám klesá.

Téměř polovina Čechů si myslí, že vůči cizincům se přistupuje bez předsudků a zaujatosti. Na druhou stranu pouze 38 procent dotázaných souhlasí s výrokem, že by každý člověk žijící v Česku měl mít právo získat občanství bez ohledu na svoji národnost a etnický původ.

Nejnižší ochotu české veřejnosti přiznávat právo na občanství cizincům zaznamenali analytici v roce 2015 v souvislosti s migrační krizí. „Ta přinesla výrazně negativní diskurz ze strany politiků, který se vystupňoval zejména s prezidentskými volbami v roce 2018,“ doplňuje Nadya Jaworsky.

Záleží také na mediálním pokrytí migrace, a to jak v tradičních médiích, tak na sociálních sítích. „Kombinace těchto dvou faktorů je velmi silná, protože média jsou často jediným zdrojem informací, které Češi o migraci mají,“ dodává Jaworsky.

Tolerantnější jsou vůči cizincům častěji mladší respondenti, lidé s vysokoškolským vzděláním a členové dobře zajištěných domácností. „Ani v těchto skupinách však nejsou projevy tolerance příliš výrazné a výsledky ukazují podobné tendence napříč sociálními skupinami,“ dodávají analytici STEM.