V předchozí sérii jsme se vydali do starých Vršovic, Strašnic, Hodkoviček, Podolí či Bubenče. Nyní, po několikaměsíční pauze, začneme vycházku po architektonických zajímavostech a pozoruhodných vilách na svahu, kde se dříve rozprostíraly vinice a stávaly malebné usedlosti.
Některé se zachovaly doposud, po jiných zbyl už jen název ulice. Na jižním svahu Strahova na pražském Smíchově vinice postupem času mizely, ale až koncem 19. století se zdejší pozemky začaly ve velkém rozprodávat jako stavební parcely pro rodinné domy.
První stavbou představenou v tomto díle ovšem není vila, ale gigantický Strahovský stadion (na mapě: 1) vybudovaný kvůli Všesokolským sletům. Málokdo si totiž uvědomí, že i tento chátrající betonový kolos - následně dostavený převážně v 60. a 70. letech minulého století pro potřeby cvičenců spartakiády - má části, které patří mezi architektonické unikáty.
Původní stadion navrhl ze dřeva architekt Alois Dryák (1872-1932), mimo jiné autor Langhansova domu ve Vodičkově ulici nebo Radiopaláce na Vinohradské třídě.
Ve 30. a 40. letech se stadion pro téměř 140 tisíc diváků dále přestavoval, vznikla západní tribuna s věžemi z režného cihelného zdiva a později severní a jižní tribuny podle návrhu Ferdinanda Balcárka a Karla Koppa. Právě tyto části jsou nejcennější a odkazují k funkcionalistickému stylu. V letech 1960-1975 byl celý areál dostavěn pro potřeby národních spartakiád.
Od stadionu lze sejít po schodech a tunelem do ulice Na Hřebenkách, kde je poněkud zastrčený zajímavý soubor "skandinávských" řadových domků U Palaty (Na Hřebenkách č. 90-108 / na mapě: 2), který se vymyká běžné zástavbě přelomu 60. a 70. let. Pod projektem je podepsaný spoluautor pražského sídliště Invalidovna a Pankrác, akademický architekt Jiří Lasovský (1926), dále Ladislav Vrátník, Václav Baroch.
Kniha: Pražské vilové čtvrti
Dvanáct vycházek po čtvrtích v Praze vyšlo knižně v nakladatelství Čas.
Kousek níže odsud, na křižovatce Pěší a U Nesypky (č. 26 / na mapě: 3), měl vilu písničkář a zpěvák Karel Hašler, po něm zde žil spisovatel, výtvarník a tvůrce legendární postavičky Ferdy Mravence Ondřej Sekora. Na sousední parcele o něco výše si postavil domek Karel Höger. V ulici U Nesypky pak bydlel spisovatel Josef Kolář či známý hudební skladatel Ludvík Podéšť.
Malebné ulice U Nesypky a U Plátenice nejsou součástí této trasy, ale i ty stojí za projití, protože zde stojí několik pěkných činžovních vil. Třeba pod číslem popisným 1312 si lze všimnout domu z roku 1914 od Antonína Belady (1881-1936), který je v některých detailech (branka, vstupní dveře, zábradlí balkonu či tvar mansardy) ovlivněn jedinečným stylem českého kubismu.
My se ovšem vydáme hlavní ulicí Na Hřebenkách. Po levé straně jsou terasovité domy z období normalizace a naproti nim stojí nenápadná, ve své době ovšem přepychová vila s náramným výhledem (Na Hřebenkách č. 41 / na mapě: 4) ředitele litvínovských závodů Gustava Šebora, kterou v roce 1938 navrhl olomoucký rodák Jacques Groag (1892-1962). Tento český architekt židovského původu pracoval se slovutným rakouským architektem Adolfem Loosem (autor např. Müllerovy vily ve Střešovicích), s nímž navrhoval vilu Moller ve Vídni. Utekl před nacisty do Velké Británie.
Pozůstalost manželů Groagových (manželka Hilde Blumberger alias Jacqueline Groag byla textilní designérka) je uložena v prestižním Victoria and Albert Museum v Londýně. To o sobě nemůže říci žádný jiný Čech. Šeborova vila na Smíchově sloužila po válce a únoru 1948 belgickým a francouzským diplomatům, dnes jí hrozí zbourání. Bohužel není na této trase jediná.
Ulice Na Hřebenkách se svažuje k zelenému pásu, který lemuje strahovský kopec a ústí do Petřínských sadů. Silnice zde vytváří otočku o 180 stupňů a v tomto oblouku jsou tři stavby, které si zaslouží zastavení. První je někdejší luxusní, v současnosti zdevastovaný hotel Vaníček (Na Hřebenkách č. 60 / na mapě: 5), který na počátku 90. let vznikl přestavbou garáže načerno. Za jeho žalostným stavem stojí majetkové spory.
Hned vedle stojí vila (Na Hřebenkách č. 58 / na mapě: 6), kterou si v roce 1978 podle vlastního návrhu dostavěla partnerská dvojice architektů, kteří patřili k nejvýznamnějším tvůrcům své doby, manželé Věra (1928) a Vladimír (1920-1990) Machoninovi. Stejně jako jejich ostatní projekty, je i rodinný dům na stráni Strahova vyveden v brutalistním stylu. Ostatně plášť z "rezavého" kovu se nápadně podobá řešení, které vtiskli obchodnímu domu Kotva a Domu bytové kultury (DBK) v Praze. Vedle těchto významných staveb stojí dvojice třeba i za projektem hotelu Thermal v Karlových Varech či budovy českého velvyslanectví v Berlíně.
Za obloukem ulice níže se pak vypíná vila akademického sochaře Vincence Čeňka Vosmíka z roku 1910 (Tichá č. 1224/3 / na mapě: 7), asistenta významného umělce Josefa Václava Myslbeka. Autorem vily ve stylu pozdní secese s "hradní věží", fasádou popsanou říkankami či ateliérem sochaře, který například vypracoval kopii barokní sochy na Karlův most a sousoší zápasících gigantů při vstupu do Pražského hradu, je profesor Josef Fanta (1856-1954).
Seriál "vycházek" Aktuálně.cz (2. série)
- Černošice: boháči objevili venkov díky železnici. Z Prahy přinesli eleganci
- Dobřichovice: letní sídla u řeky, vily generálů i místo děsivé rodinné tragédie
- Zlín, jih: ředitelé továren Baťa s elitními vilami, dělníci v amerických koloniích
- Zlín, sever: ředitelskou vilu tu dědil Havel, cestovatel Hanzelka na své nešetřil
- Brno, Masarykova čtvrť: slavný funkcionalismus, vily, jež zaujaly New York
- Brno, Žabovřesky: strohé vily, pohádková chaloupka, dům diktátora Castra
- Roztoky: Tiché údolí a skvost ukrytý pod omítkou. Vily zde měl i Hamburger
- Jablonec, východ: bohaté továrníky uhranula německá "květinová" secese
- Jablonec, centrum: německá tradice a záhadný nápis z poštovní známky
- Sušice: jednoho stavitele vil zabili nacisti, druhého týrali komunisti
Tento významný architekt navrhl například skvostnou budovu hlavního nádraží a budovu nynějšího ministerstva průmyslu v Praze nebo impozantní Mohylu míru u Brna, která je spjata s bitvou u Slavkova. I Vosmíkovu netradiční vilu chce nynější majitel zbourat.
Ulice se dále svažuje, míjí zajímavé stavby (na mapě: 8) po obou stranách (část z nich od architekta Františka Kavalíra) a po čtyři sta metrech se s ní u drobného parčíku propojí ulice Švédská a Nad Výšinkou. Dříve zde byla trolejbusová smyčka. K této křižovatce přiléhá po levé straně zahrada se vzrostlými duby, pod nimiž se krčí vilka (Nad Výšinkou č. 17 / na mapě: 9) s neobvyklou kombinací kamenného a cihelného zdiva. Tu nechal pro svého bratra postavit úspěšný stavitel a novobarokní architekt Viktor Beneš (1858-1922), jenž má dům ve stejném slohu hned vedle (na mapě: 10). A to je tedy impozantní dílo.
Historická dominantní stavba v architektonicky ojedinělém zámeckém stylu byla postavena roku 1912. Dům (Nad Výšinkou č. 15), který má užitnou plochu dva tisíce metrů čtverečních, postavil Viktor Beneš pro svou rodinu, především své dvě děti. Deset let po dokončení stavby zemřel. Interiér byl obložený precizně zpracovaným dřevem, vyšívanými tapetami a vitráže byly autorským dílem Alfonse Muchy. Komunisté dům po nástupu k moci znárodnili, po roce 1989 se vrátil rodině, která ho později prodala. Nynější majitel chce velkolepý objekt zbourat.
V sousední zahradě pak stojí vila v romantickém stylu (na mapě: 11), kterou navrhl architekt Vladimír Grégr (1902-1943), autor několika funkcionalistických vil na pražském Barrandově. Grégr se zapojil do protinacistického odboje, v březnu 1940 byl zatčen a o dva a půl roku později v berlínské věznici Plötzensee nacisty zavražděn.
V ulici Na Hřebenkách, již mimo tuto trasu, se asi po tři sta metrech nachází funkcionalistický rodinný dům (Na Hřebenkách č. 12 / na mapě: 13) postavený v roce 1928 podle projektu Jana E. Kouly (1996-1975). Dům s vystupujícím půlkruhovým schodištěm patřil nejvýznamnějšímu muži meziválečného nakladatelského a tiskařského koncernu Melantrich, generálnímu manažerovi Jaroslavu Šaldovi. Koula je autorem třeba jedné z výstavních vil v kolonii Na Babě.
Vraťme se na křižovatku ulic Na Hřebenkách a Švédské, k někdejší trolejbusové smyčce, do níž ústí schodiště vedoucí mezi zahradami do Zapovy ulice. Schody po pravé straně míjejí nenápadnou dvoupatrovou vilu s okrovou omítkou (Zapova č. 2 / na mapě: 14). Po konci druhé světové války se do ní nastěhovala právnička, politička, poslankyně národních socialistů Milada Horáková s rodinou. A žila zde až do roku 1949, kdy byla komunistickými úřady zatčena.
Její manžel Bohuslav Horák právě z tohoto domu osudného 27. září 1949 před Státní bezpečností utíkal. Zmizel přes terasu zahradou jen v papučích a emigroval do Spojených států. Milada Horáková byla po vykonstruovaném procesu 27. června 1950 komunisty zavražděna.
Ob jednu zahradu výše, v Zapově ulici č. 7, kde se zvedá robustní zeď, stojí ve svahu dům (na mapě: 15), který si v roce 1924 nechal postavit významný slovenský politik, někdejší poslanec uherského sněmu i pozdějšího československého Národního shromáždění a ve druhé polovině 30. let předseda československé vlády Milan Hodža. Do vily jezdil na návštěvy i prezident T. G. Masaryk či Edvard Beneš. Po Mnichovu roku 1938 Hodža emigroval do Švýcarska. Po komunistickém puči v únoru 1948 vila sloužila jako dětské jesle, později zde bylo zdravotní středisko. Po roce 1989 byla vrácena rodině a posléze prodána. V současnosti je zde rezidence lucemburského velvyslance.
Zapova ulice se zvedá k prostranství, kterému dominuje kaple Nejsvětější Trojice (na mapě: 18) zbudovaná v roce 1667 z iniciativy tehdejšího vlastníka zdejší usedlosti Jiřího Maxmiliána Nesyby a jeho manželky Barbory Apolonie. Nynější vrcholně barokní podobu kaple získala přestavbou roku 1732.
Za kaplí, v ulici U Nesypky č. 3 (na mapě: 17), je k vidění rodinná vila s hrázděním ve štítu postavená v roce 1911 pro inženýra Josefa Černohorského. Netradiční - a památkově chráněná - je i proto, že se v jejím vzhledu prolíná romantismus, moderna a pozdní geometrická secese.
Ještě před prostranstvím s kapličkou ulice Zapova míjí po pravé straně zajímavou činžovní vilu z roku 1922 (Zapova č. 20 / na mapě: 16), na jejíž zahradě stojí pavilon pojatý jako románská rotunda s kuželovou střechou. Tato drobná stavba, stojící na pozemku vzadu vlevo od domu, pochází z 1. poloviny 19. století a je pozůstatkem doby, kdy zde ještě bývaly vinice.
O kousek dál pak k chodníku přiléhá přízemní stavba s kolonádou a jedinečnou vstupní bránou, se mřížovými vraty a s figurální plastickou výplní pod horním obloukem portálu (Švédská č. 39 / na mapě: 19). Objekt je součástí někdejší usedlosti Hřebenka, která stála za nynější kolonádou a v roce 1922 ji koupil architekt a stavitel František Kavalír (1878-1932). Ten v letech 1926 až 1928 chátrající dům velkolepě přestavěl v moderním stylu.
Vybudoval tu nové byty, krámky a také restauraci s kavárnou a spolkovými místnostmi. Zároveň si tu postavil vlastní byt, k němuž náležela zahrada s mimořádným výhledem na Prahu. K výzdobě komplexu si přizval žádané umělce, jakými byli malíř Václav Špála, jenž navrhoval vitráže do oken hlavního schodiště, či sochař Jaroslav Horejc, který je zase podepsán třeba pod zdobnou a památkově chráněnou mříží vstupu.
Nacistický teror na Smíchově
Na kolonádu při Švédské ulici navazuje řada činžovních domů, v nichž žili zajímavé osobnosti. Připomínají je pamětní desky na fasádě. Z domu č. 31 (na mapě: 20) byl 17. listopadu 1939 odveden docent Karlovy Univerzity Josef Matoušek, který se podílel na přípravě pohřbu Jana Opletala, studenta zastřeleného při protinacistické demonstraci. Matoušek byl ještě týž den s dalšími vysokoškolskými představiteli v ruzyňských kasárnách nacisty zavražděn.
O něco níže, v domě s č. 27 (na mapě: 21), podle několika zdrojů žil spisovatel Jakub Arbes. A v letech 1939-1943 i spisovatel Karel Poláček se svou ženou. V červenci 1943 byl okupačními úřady deportován do nacistického koncentračního tábora Terezín. Nedlouho před tím dopsal knihu Bylo nás pět. V říjnu 1944 nastoupil do transportu mířícího do koncentračního tábora Osvětim. Kde a kdy zahynul, se neví. Naposledy byl viděn živý v pochodu smrti v lednu 1945.
Zde trasa po smíchovských vilách končí. Nicméně za zmínku stojí ještě další čtyři objekty, které se nacházejí poblíž.
Švédská se níže pod činžovními domy stáčí doprava a míjí rozlehlý areál kláštera řádu benediktinek s ústavem pro výchovu dívek ze šlechtických a zámožných rodin (na mapě: 22), který založila hraběnka Gabriela Sweerts-Sporcková. Novorománský komplex svou uměleckou výzdobou odkazuje ke stylu beuronské školy, postaven byl v letech 1888-1891 podle návrhů dvojice architektů Hildebrand de Hemptinne a Gislenus Béthune.
Šikmo naproti v Holečkově ulici č. 31 je další pozoruhodný sakrální areál - klasicistní a částečně novogotický klášter Sacré Coeur z druhé poloviny 19. století (na mapě: 23). Jeho autorem je opět Gislenus Béthune a architekt Václav Láska.
A o čtvrt kilometru níže po pravé straně stojí dům č. 21 (na mapě: 24)s deskou, která praví, že zde v letech 1882-1884 bydlel budoucí československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Ještě o kousek níž se pak na křižovatce s Drtinovou ulicí vypíná památkově chráněný historizující nájemní dům s nárožní kopulí z roku 1875 (na mapě: 25). I ten stojí za pozornost.
Zajímavé odkazy
Praha neznámá / Slavné vily / Památkový katalog NPÚ / Prázdné domy / Baba 1932 / Barrandov 1928
