Praha – Rybná ulice, kousek od pražské Prašné brány. Sem zve své pracovní návštěvy Vojtěch Sedláček. Muž, o němž je známo, že pomáhá bezdomovcům a zaměstnává lidi s postižením.
Návštěvníka, který čeká klasickou místnost vybavenou kancelářským nábytkem, ale zaskočí. Když totiž přijde na uvedenou adresu, octne se v prodejně historických plakátů.
Prodej historických plakátů je zkrátka jednou z mnoha aktivit Vojtěcha Sedláčka a jeho agentury ProVás, vytvářející pracovní místa pro lidi s handicapem. Stejně jako provozování Keplerova muzea, kavárny v roztockém muzeu, vylepování plakátů pro kulturní účely, obsluha telefonních ústředen, prodej včelích produktů, výroba reklamních předmětů, správa písemností, archivů, nebo činnost obchůzková, kontrolní či recepční.
V obchodě v Rybné najdete ledacos: od prvorepublikové reklamy na zubní pastu Thymolin s dnes již proslulým "thymolinovým úsměvem" přes plakát na normalizační film "Hvězda padá vzhůru" s dudákem Karlem Gottem po plakát malíře Jiřího Votruby "Václav Havel for ever". Vojtěch Sedláček přitom zasvěceně vypráví o tvorbě legendárního reklamního grafika Miloše Slováka, mimo jiné grafického designéra u firmy Baťa ve Zlíně.
Cena VIA BONA pro filantropy
Nadace VIA ve spolupráci s velvyslanectvím USA oceňuje každý rok jednotlivce a firmy, kteří pomáhají svému okolí. Přečtěte si inspirativní příběhy roku 2015.
Recept na bezdomovectví existuje. Našel ho muž, který říká: Stačí tisícovka a měsíc střecha zdarma
Restartovat život lze, i když je v troskách. Firma nabízí bezdomovcům v Česku roční pracovní smlouvu
Vnuk jí onemocněl leukemií, rozhodla se proto pomáhat. Za 19 let našla tisíce dárců kostní dřeně
Stačí tisícovka na jednoho
Zatímco historickým plakátům nebo třeba zaměstnávání handicapovaných se věnuje už dlouho, projekt "Nejdřív střecha" rozjel Sedláček teprve v roce 2014. Po vzoru podobných iniciativ, které fungují v západní Evropě.
V Praze za něj v úterý večer převzal Cenu Via Bona: ocenění, které pod záštitou amerického velvyslance v Česku Andrewa H. Schapira uděluje Nadace Via jednotlivcům a firmám, kteří pomáhají měnit své okolí a darují druhým svůj čas, schopnosti či peníze.
Vojtěch Sedláček říká, že pomáhat bezdomovcům chtěl, protože jsou společností nespravedlivě opomíjeni, byť k účinné pomoci stačí jen velmi málo peněz. K šanci na záchranu jednoho člověka z ulice je v podstatě nutná tisícovka, tvrdí.
Bezplatně a bezpodmínečně proto poskytuje bezdomovcům na třicet dnů nocleh ke stabilizování jejich situace. "Snažíme se pomoci lidem, dokud se ještě sami v sobě neztratí," vysvětluje.
Jeho myšlenka je prostá a funguje: Když se bezdomovec na ulici podchytí, dokud ještě má sociální kompetence a uvažování, obvykle mu stačí třicet dnů, aby se zorientoval, vyřídil chybějící doklady, přihlásil se na úřadě práce, přišla mu první sociální dávka, popřípadě se zkontaktoval s někým z příbuzných.
Po měsíci pak podle Vojtěcha Sedláčka obvykle odchází do komerční ubytovny či k příbuznému a pracuje.
Dobrý příklad? Romové
"Bezdomovectví totiž není ani o hladu, ani o hadrech. Kdo umí fárat, nemá s tímhle problém," řekne s dovětkem, že když bezdomovec "fárá", sestupuje do popelnice a dobývá jídlo. Nejvýnosnějším podnikem v tomto odvětví je počíhat si na kontejner u školy, kam žáci odhazují nedojedené svačiny, aby je nedonesli domů a nedostali od rodičů vynadáno.
"Děti jsou spokojené, matky jsou spokojené, bezdomovci jsou spokojení," směje se Sedláček.
Projekt "Nejdřív střecha" zatím pomohl 140 lidem. Jeho služeb průměrně využívali 21 dnů a úspěšnost návratu do normálního života je minimálně 56 procent.
O osudech 20 procent lidí není nic známo, 25 procent lidí spadne do bezdomovectví znovu. Často jde třeba o mladé drogově závislé, kteří nedojdou na léčení a z peněz si koupí další dávku.
Bezdomovcem se přitom člověk podle Vojtěcha Sedláčka mnohdy stává zbytečně. Měsíc by se o něj zrovna tak mohl starat někdo z příbuzných.
"Jenže my, gádžové, na rozdíl od Romů trpíme studem před rodinou, studem z toho, jak jsme dopadli. S tím se nám obvykle ještě snoubí vztek na společnost i na příbuzenstvo za naši situaci. U Romů to funguje jinak, proto je také minimum romských bezdomovců," upozorňuje.
Naše ostuda
Kdyby s ním nespolupracovala organizace Naděje, projekt „Nejdřív střecha“ by podle zakladatele nemohl fungovat. Naděje se totiž v situaci pražských bezdomovců vyzná - má své streetworkery, co dokážou nového bezdomovce zachytit.
Dovedou najít ty, co se ocitnou na ulici, ať už byli vyhozeni z domu, nebo přišli z vězení. "Obvykle máme zkušenosti, že kdo je v troskách, není s ním řeč a nemá už tu sociální inteligenci, tak by stejně do kamenného baráku nešel," vysvětluje Vojtěch Sedláček.
To, že se bezdomovectví v Praze nedaří řešit, je podle něj ostudou celé společnosti. "Dvě stě lidí na jednu sprchu není zrovna naše dobrá vizitka. Stejně jako to, že žádná městská část nechce ubytovnu pro bezdomovce, tak je to pro jistotu loď na řece," říká.
"Do bezdomovectví přitom člověk spadne, ani neví jak. I když tam určitá míra zavinění samozřejmě je," dodává.
Vzápětí dává příklad muže, který se po deseti letech vracel z vězení a neměl kam jít, tak jako stovky dalších lidí s podobným osudem. Díky projektu "Nejdřív střecha" a pomoci Naděje dnes dělá u pumpy a "žije na svém".
Jedličkárna mě poučila
Aby se projekt rozšířil i do dalších měst, shání Vojtěch Sedláček další sponzory. On sám pomohl částkou 130 tisíc korun.
Druhým největším dárcem projektu jsou novomanželé Kühnlovi. "Měli svatbu a místo svatebních darů vybírali do kasičky na náš projekt. Takže jsme od nich a od jejich svatebních hostů obdrželi 31 000 korun, 31 lidí tím pomůžeme zachránit z ulice. Tohle tam napište, vždyť to je příběh jak stehno!“ říká.
Když se ho zeptáte, proč tohle vlastně dělá, začne vyprávět, jak v 70. letech pracoval jako programátor na sálovém počítači, po podpisu Charty 77 zastával různé pomocné práce a pracoval i jako dobrovolný učitel v Jedličkově ústavu.
Právě tady prý dospěl k důležitým životním poznáním. Třeba že určité typy poškození dojímají a určité ne.
"Vidíte tam tu těžkou nespravedlnost. Nad holčičkou s pahýly se společnost dojímá, nad někým s epilepsií už ne," tvrdí.
Vlastně i proto si jako objekt pomoci vybral už zmiňované bezdomovce. Tedy vyloučenou skupinu, které je společnost nejméně ochotná pomoci.
Firmy invalidy nebraly, zaměstnal je tedy sám
Po převratu pro něj začal nový život. Vstoupil do Občanského fóra, stal se starostou Roztok u Prahy, později zastával funkci vedoucího Úřadu vlády či náměstka ministra vnitra.
V roce 1995 založil firmu Obslužná, spol. s r.o., následující rok pak Agenturu ProVás, s.r.o. Obě společnosti vznikly proto, aby mohl zaměstnávat lidi s postižením.
"Jeden můj bývalý žák z Jedličkárny, vozíčkář, se rozhodl, že bude podnikat ve zdravotních pomůckách. Ale ukázalo se, že mu nikdo nepůjčí prachy. Tak jsem založil firmu a začali jsme spolu podnikat," popisuje své začátky v Rybné ulici v dobách, kdy přicházeli do zdevastovaných prostor, někdejší truhlárny.
Krom toho se stal členem Světového podnikatelského fóra, Světového ekonomického fóra, České astronomické společnost a oblastním předsedou Českého svazu zahrádkářů.
Původně chtěl práci jen zprostředkovávat, ale nefungovalo to. Firmy invalidy nebraly, bály se, jestli vše zvládnou a nebudou příliš dlouho nemocní. "Navíc jsme k invalidům nesmírně předpojatí, vždyť i velká část nadávek – idiot, kripl, kretén - označuje postižené lidi," připomíná.
Nakonec se tedy stal zaměstnavatelem on sám a začal nabízet služby – od správy webu či písemností přes provozování Keplerova muzea po prodej včelích produktů v Přerově. "Často se pak stalo, že mi ty lidi později jiné firmy přetáhly, protože byli tak dobří," směje se po letech.
Dodnes přitom dává přednost tomu, aby handicapovaní pracovali mezi lidmi a rozvíjeli tak své sociální dovednosti a interpersonální komunikaci.
Uvědom si, kdo všechno se staral o tebe
Zeptáte-li se Vojtěcha Sedláčka na důvod, proč pomáhá zdravotně postiženým pracovat a bezdomovcům bydlet, pobaveně se zasměje. Nechápe prý, proč se z dárcovství dělá taková věda.
Máte rádi Aktuálně.cz?
Hlasujte pro nás v internetové anketě Křišťálová Lupa 2015 v kategorii Zpravodajství. Za každý Váš hlas děkujeme!
"Stačí, když si člověk uvědomí, že je tady díky tomu, co kdo udělal před ním. Když si uvědomí, kdo všechno se o něj staral a co pro něj udělal. Pak zjistí, že toho dostal hrozně moc - a třeba víc než ti druzí - a často proto, že zkrátka měl jen více štěstí než ti druzí," říká.
Stejně jako by měl člověk ohleduplně žít, měl by podle něj ohleduplně i podnikat.
Podnikatelům projde rukama spousta peněz, které často utratí, ani nevědí za co, tvrdí Vojtěch Sedláček. Přitom na podporu lidí v opravdové nouzi - jak dokládá i jeho projekt Nejdřív střecha - stačí málo.
Už v roce 2007 získal Sedláček titul Sociální podnikatel roku, letos přidal i Via Bonu.
"O mě nejde, mně je nějaké ocenění úplně fuk. Ale hrozně mě těší, že tím, že je projekt někde nominovaný, stává se bezdomovectví tématem," vysvětluje. "Třeba se o něm konečně začne mluvit v nějakém lepším světle, ne tak pejorativně. A to mě baví!" dodává.
