reklama
 
 

Charita pouze pro bohaté? Topenář daruje ročně desetitisíce

11. 12. 2014
Miroslav Habáň z Olomouce nevydělává žádné horentní sumy. Přesto dává peníze těm, co je potřebují. "Nemají štěstí jako já," říká.
Doporučujeme

Olomouc - Tak špatný rok, jako je ten letošní, v olomouckém Středisku SOS pro vzájemnou pomoc občanů nepamatují. A to pomáhá první nestátní nezisková organizace ve městě nepřetržitě už od ledna 1990.

Zdejší pracovníci přivážejí ze sbírek šatstva a sběrných kontejnerů pro sociální účely starší oblečení, boty a hračky a pak je "za pakatel" předávají olomoucké veřejnosti (nebo věnují lidem bez domova a dalším potřebným). "Letos je ale snad nejhorší rok, lidé už ani na tohle laciné oblečení nemají, peněz máme málo," říká vedoucí organizace Hana Fialová.

Ještě štěstí, že v Olomouci žijí lidé, jako je Miroslav Habáň. Nevlastní ani neřídí žádnou firmu s mnohamilionovým obratem, živí se jako topenář. Přesto sem každý rok před Vánoci přijde a na stůl položí obálku. Vždycky je v ní kolem 10 tisíc.

"Je to náš nejstálejší dárce," vděčně konstatuje paní Fialová. Středisko SOS pro vzájemnou pomoc občanů ho proto nominovalo na letošní cenu pro filantropy, kterou uděluje Nadace Via.

Chtěli koláče, ale nepeču

Miroslav Habáň, nenápadný usměvavý muž středního věku, věnoval organizaci od roku 1999 už 135 000 korun. "Nechápu, co na tom je," brání se, když se ho na jeho dobročinnost zeptáte. "Prostě někteří lidé nemají to štěstí a nejsou na tom tak dobře jako my, tak bychom jim měli pomáhat. Na tom není nic zvláštního," říká.

Když Středisko SOS Olomouc navštívil na konci devadesátých let poprvé, vtiskl překvapené pracovnici místo starého oblečení do ruky 3000 korun.

"Už je to dost dlouho, ani si to moc nepamatuji," vzpomíná na návštěvu, která se postupem času změnila v jakousi vánoční tradici. "Říkáte 1999? To je let, teda."

Vzápětí dodává: "Bydlel jsem nedaleko a viděl jsem, jaké užitečné věci se tam dělají. Jednou jsem šel kolem a myslím, že tam na nástěnce měli napsáno, 'kdo umí péct, ať napeče a přinese nějaké buchty a koláče pro pohoštění lidí v nouzi'. Tak jsem si řekl: nepeču, donesu peníze."

Kde mají dary smysl

To pak zopakoval ještě patnáctkrát. "Proč něco měnit, když vidím, že tady peníze mají smysl, že se to kdesi neztratí. Obě paní, co to tu vedou, znám a věřím jim," vysvětluje.

Věří jim dokonce natolik, že se o osud svých peněz ani nezajímá, všechno nechává na nich. "Aspoň mu každý rok posíláme výroční zprávu, tam jsou všechny naše aktivity uvedené," říká vedoucí organizace Hana Fialová.

Přitom - zmíněných deset tisíc nejsou jediné peníze, které topenář Habáň dává na charitu. "Sem tam se ještě něco najde," mávne rukou nad otázkou, zda ještě někomu přispívá.

"Sem tam" znamená v pojetí Miroslava Habáně například sbírky Lékařů bez hranic. Podporuje i Zdravotního klauna nebo Care Česká republika a její projekty v rozvojových zemích.

A kolik přesně za rok na charitu dává? "Nevím, odhaduju tak čtyřicet," říká.

Žiju skromně

Dary si odepisuje z daní, SOS Olomouc mu vystavuje darovací smlouvy. Velká úleva to prý ale není.

"Dělá mi to zkrátka radost," vysvětluje Miroslav Habáň, proč peníze rozdává jiným.

Jako OSVČ pracuje sám na sebe, často i o nedělích a o svátcích. "Když má někdo havárku, tak mu neřeknu 'bohužel, dneska nepracuju'. Zvláště když je to nějaký můj dlouholetý klient. Tak prostě jedu, i když mám volno."

Co se příjmů týče, vydělává prý "normální peníze". Jako každý druhý topenář. "Někdy je lépe, před zimou si lidé vzpomenou, že vlastně budou topit, tak je kšeftů dost, v lednu zase třeba není skoro nic."

Žije skromně, peníze, které daruje, si ale prý "od pusy neutrhuje".

Rodina ostatně o jeho dárcovství ani neví. "Škodní nejsou, nebojte!" říká.

Pomoci může každý

Případ olomouckého řemeslníka ukazuje, že filantropie nezávisí na výši zisku. A že pomoci může každý.

"Všechno je v lidech. Je to stejné jako v té mojí práci. Dělám pro nějakého bohatého podnikatele, každý den přijede v jiném bavoráku, ale pak řeší každou malou položku ve faktuře. Pak dělám topení pro nějakou obyčejnou paní v Olomouci a dá mi pětistovku navíc," směje se Miroslav Habáň.

Pro svoji dobročinnost si přitom vybral krajně "nepopulární" cílovou skupinu: lidi bez domova, v nouzi či opuštěné seniory. Nejen v Česku dárci raději přispívají na děti či opuštěná zvířata.

"No, to je právě to... Když lidé vidí přejetého psa, urychleně ho vezou na operaci. Když leží v příkopu člověk, nechají ho být a uhání pryč," říká.

Stát je nespravedlivý

"Na stát se spoléhat nedá, protože to dělá hrozně nespravedlivě," myslí si topenář Habáň. "Chudákům často peníze spíše vezme, dá těm, co nejvíc křičí. A státní úředníci? Těm je osud třeba zdravotně postižených ukradený: 'Dostaneš vozík, až já rozhodnu.' Tak jak se člověk může spoléhat na stát?" ptá se.

V tom, kdy přišel na Olomoucku zlom a lidé se začali zapojovat do charity, se Hana Fialová s Miroslavem Habáněm okamžitě shodnou. Tím zlomem byly ničivé povodně v roce 1997.

"Celá Olomouc byla tehdy pod vodou, lidi to nenechalo lhostejnými," vzpomíná vedoucí Střediska SOS pro vzájemnou pomoc občanů.

"Ano, také jsem něco daroval, aby si ti nejvíce postižení mohli baráky vysušit, opravit," přidává se olomoucký řemeslník.

"No a pak už uschly, tak jsem začal pomáhat jinde a jinak," usmívá se Miroslav Habáň. "Stačí jen chtít. A stále dokola neopakovat ty výmluvy: kdo ví, kam to jde, ať pomůže stát nebo že ti lidé v nouzi si za to sami můžou. Nikdo nevíme, jak to s námi bude za pár let."

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama