Brno - Skenování odkrylo uvnitř Věstonické venuše víc nebezpečných prasklin, než se původně předpokládalo. Výsledky pomohou vědcům v rozhodování jak sošku nejlépe převážet, uvedlo ve čtvrtek v tiskové zprávě Moravské zemské muzeum. Digitální sken udělala už skoro před dvěma lety firma FEI.
Předběžné výsledky ukazují, že venuše byla vytvořena z hroudy spraše, která obsahovala různé příměsi - karbonátové cicváry, kosti anebo mamutovinu, uhlíky, křemenná zrna a dokonce i terciérní zkameněliny. Zdá se, že tvůrce venuše připravil keramické těsto z hlíny dostupné na ploše sídliště a nijak zvlášť ho neupravoval.
Digitální model venuše umožnil vědcům poprvé blíže popsat malé vpichy a prohloubeniny na povrchu vzácné sošky. Tvar všech čtyř vpichů na temeni hlavy je stejný, což naznačuje, že byly vytvořeny stejným nástrojem, pravděpodobně hrotem brku malého ptačího pera.
Skenování v laboratoři FEI (dnes Thermo Fisher Scientific) odkrylo uvnitř těla venuše více nebezpečných prasklin, než se původně předpokládalo. Nyní pokračuje analýza, zda a v jaké míře jsou propojeny a jak velké nebezpečí hrozí při jejím transportu.
"Výsledky pomohou v rozhodování, jak nejlépe Venuši převážet, zvláště pak v letadle. Při změně tlaku by totiž vzduch v prasklinách mohl způsobit její roztržení," uvedl vedoucí Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea Petr Neruda.
Věstonická venuše je patrně nejznámější český archeologický nález. Představuje jeden z prvních dokladů pravěké práce s pálenou hlínou. Je stará 25 tisíc až 29 tisíc let.
Sošku ženy objevil tým vědců vedený Karlem Absolonem 13. července 1925 v pravěkém ohništi na sídlišti lovců mamutů. Sám Absolon u objevu nebyl a detaily publikoval až později. Soška ve zbytcích velkého ohniště ležela rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, že se celek podobá ženské postavě. Nyní zůstává venuše trvale uložená ve schránce, muzejníci s ní nechtějí moc manipulovat, aby se nepoškodila.
