V klubové místnosti Městské knihovny v pražském Opatově u stolu sedí asi sedmdesátiletá seniorka. Vytahuje z kapsy mobilní telefon a ukazuje ho knihovnici Monice Volejníkové. "Byla jsem na dovolené v Rakousku a chtěla bych poslat synovi fotku," popisuje.
Neví si rady s tím, co je pro mladší lidi běžný a jednoduchý úkon. A není sama. Data Českého statistického úřadu ukazují, že 59 procent domácností osob starších 65 let nevlastní počítač a 56 procent z nich nemá připojení k internetu. Situace se ale lepší, protože ještě před šesti lety měla internetové připojení jen čtvrtina seniorských domácností.
Oproti ostatním věkovým skupinám je ale stále výrazný rozdíl. Internet například nemá jen sedm z tisíce domácností s dětmi a jen zhruba každá padesátá bezdětná domácnost do 40 let.
Rozdílu mezi lidmi, kteří využívají technologie, připojení k internetu a informace, které jim jsou díky tomu dostupné, si začali sociologové všímat již v 90. letech minulého století a pojmenovali tento jev digitální propast.
"U nás prakticky neexistují rozdíly mezi muži a ženami, bez přístupu jsou převážně izolovaní senioři nebo lidi, kteří si zvolili alternativní způsob života," říká sociolog Petr Lupač. Jak ale také dodává, je důležitější umět s technologiemi zacházet než k nim mít přístup.
"Jedná se o poměrně rozmanitou skupinu a nedá se automaticky říct, že pokud je někdo senior nebo staršího věku, má automaticky problémy s počítačem. Jde o to, že jsou u nich mnohem výraznější rozdíly než ve zbytku populace," říká Lupač.
Podle něj starší lidé přijímají novinky výrazně později nebo vůbec oproti zbytku populace. Zároveň nemají tak velkou motivaci jako lidé mladší, kteří technologie potřebují v každodennímu životu častěji. Je to také určitá investice nejen peněz, ale i síly a času, kterou do toho nejsou ochotni vložit.
Naučit se poslat fotku přes WhatsApp a najít si trasu v mapách
Seniorům, kteří se rozhodnou naučit používat moderní technologie, pomáhají knihovny, ale i neziskové organizace, jako je například Elpida nebo Moudrá sovička. Nejčastěji chtějí poradit s dovednostmi, které by mohli využívat v běžném životě.
"Často k nám chodí, abychom jim poradili s aplikací WhatsApp. Někteří senioři mají děti v zahraničí a tohle je pro ně jedna z mála možností, jak zůstat v kontaktu. Pošta je nepraktická a volání zase drahé," popisuje knihovnice Volejníková. Jiní potřebují odeslat důležitý e-mail s přílohou, ale neví si s tím rady.
Tomáš Hubálek z Moudré sovičky popisuje, že i senioři už chtějí umět více. Když s kurzy začínali, učili je, co dělá levé a pravé tlačítko myši. "Dnes řešíme především to, jak správně a bezpečně ovládat hlavně chytrý telefon a tablet. Často chtějí poslat fotku přes aplikaci WhatsApp, najít si trasu na Mapy.cz nebo nainstalovat aplikaci Záchranka," vysvětluje Hubálek.
Důležité podle něj je hlavně překonat strach z technologií, kteří senioři mívají. "Mají opatrný přístup k novým věcem a naše semináře se soustředí hlavně na to, abychom jim ukázali, jak se v něm mohou sami učit, co mají dělat, když se třeba překliknou nebo na ně vyskočí nějaká hláška," popisuje Hubálek.
Ti, co nepoužívají technologie, ale nepřichází jen o možnost například komunikace se svými blízkými. Společnost v některých ohledech považuje za samozřejmé, že lidé mají přístup k internetu, ačkoliv v Česku chybí statisícům seniorů.
"V dnešní době již spousta výrobců telefonů nepřikládá do balení návod s použitím a pouze uvádí, že si ho uživatelé mají najít online. Pokud tedy nemají přístup k internetu, tak to pro ně znamená celkem problém, zvlášť když nejsou technologicky zdatní a návod potřebují," upozorňuje sociolog Lupač.
Další potíže lidi mohou čekat i na úřadech. Dnes se běžně prodávají lístky na kulturní akce online, kvůli čemuž jsou rychle vyprodané, a lidé, kteří by si je chtěli koupit fyzicky, už možnost pořídit si je nemají. "Je důležité si všímat toho, jestli lidé mají nějaké jiné možnosti uspokojit své potřeby. Záleží na společnosti, jak se k tomu postaví," říká sociolog.
