Rakovník – Manželé Chládkovi věřili, že rčení "do třetice všeho dobrého" bude v jejich případě beze zbytku platit. O dítě se pokoušeli sedmnáct let. Po dvou neúspěšných umělých oplodněních se třetí pokus konečně podařil. Těhotenství se obešlo bez jakýchkoli větších komplikací. Na jeho konci se však v polovině října 2014 po císařském řezu narodil mrtvý chlapec.
Chládkovi se následně rozhodli soudit s Masarykovou nemocnicí v Rakovníku o rekordní odškodnění – 15 milionů korun pro matku a 10 milionů pro otce.
„Dodnes mě velmi mrzí, že jsem v tu noc nebyl doma,“ vzpomíná Josef Chládek na časné říjnové ráno, kdy rakovnická porodnice přijala jeho ženu se silnými bolestmi břicha. On sám byl v té době 700 kilometrů daleko. Protože snahy o dítě jsou pro manželský pár finančně náročné, někdejší policista Chládek před lety odešel za lepším výdělkem do Německa, kde pracuje jako řidič kamionu. „Také jsem přestal kouřit, snažíme se jíst zdravě. My jsme tomu v životě obětovali úplně všechno,“ říká.
Byť dnes čtyřicetiletá Klára Chládková nezaznamenala během těhotenství zásadnější problémy a pochvaluje si skvělou péči svého gynekologa, kvůli vyššímu věku a léta léčené neplodnosti byla považována za vysoce rizikovou prvorodičku.
Spor o ultrazvuk
„Já jsem se ale porodu vůbec nebála. Šla jsem rodit s tím, že miminko se přece narodit musí, že bolest bude trvat jen pár hodin, to přejde. A pak už to bude jenom dobré. Ale nebylo,“ popisuje se slzami v očích Chládková. Poté, co ji její rodiče odvezli do porodnice, zdravotní sestra jí dala na břicho speciální pás, takzvaný kardiotokograf, který monitoroval srdce dítěte a děložní stahy. V tu chvíli byl ještě syn v pořádku.
„Lékař mě vyšetřil pohmatem, řekl, že se porodní cesty neotvírají. A ať se snažím usnout. Sestřička mě odvedla do vedlejší místnosti, přinesla mi čaj, ale já už jsem prostě neměla sílu se zvednout a napít se. Tak strašná bolest to byla,“ vzpomíná Chládková. Lehnout si šla už bez pásů, podle zdravotní dokumentace monitoring trval 32 minut.
Klára Chládková vypověděla, že při úvodním vyšetření ji porodník Ivo Maroušek nevyšetřil ultrazvukem. Ve zdravotní dokumentaci o tom však záznam je. Podle něj lékař na ultrazvuku neviděl žádný problém. „Ultrazvuk byl přímo vedle vyšetřovacího křesla, na kterém jsem ležela. Jsem si naprosto jistá, že u prvního vyšetření mě doktor vyšetřil jenom rukou. Bylo to hodně bolestivé. Ale rozhodně to nebylo ultrazvukem,“ trvá na svém Chládková.
Znalec: Stetoskop patří do historie porodnictví
Po vyšetření následovala třičtvrtěhodina, během níž podle dokumentace sestra co čtvrt hodiny chodila srdeční ozvy dítěte poslouchat stetoskopem. Záznamy však nejsou podepsány a Chládková tvrdí, že během té doby za ní ve skutečnosti nikdo nebyl. Když sestra přišla ve čtvrt na tři, nemohla už srdeční ozvy dítěte najít stetoskopem ani pásy. Za chvilku přiběhl přivolaný lékař Maroušek.
„Pak teprve použil poprvé ultrazvuk. A už začal docela šrumec. Sundávali náušnice a řetízky, připravoval se sál. Najednou tam byly čtyři sestřičky a několik doktorů. Já jsem brečela, protože už jsem věděla, že se něco děje. Než mě uspali, říkala jsem jim, aby to miminko zachránili, že jsme se o něj snažili 17 let,“ popisuje Klára Chládková.
To se však nepodařilo. Za úmrtí dítěte mohla takzvaná abrupce placenty neboli její předčasné odloučení. To vedlo k tomu, že Klára Chládková vnitřně krvácela a plod přestal být vyživován. Tuto komplikaci, která se objevuje u jednoho procenta těhotenství, často provází úporná bolest břicha, kterou rodička popisovala.
„Abrupce placenty je velmi akutní stav, kdy o osudu matky a plodu rozhodují minuty. Paní Chládková nebyla přes podezření na abrupci placenty (neustupující bolest bez pravidelných děložních kontrakcí s minimálním nálezem na porodních cestách) od 1:15 do 2:15 kardiotokograficky sledována,“ uvedl v posudku soudní znalec Aleš Roztočil a dodal, že poslech plodu stetoskopem „patří do historie porodnictví, ne do současnosti“.
Podle Roztočila šlo o postup non lege artis, tedy takový, který neodpovídá medicínským standardům. „Je velmi pravděpodobné, že by se kontinuálním monitoringem ozev plodu dříve odhalila abrupce placenty,“ uvedl znalec. Dodal však, že může jen spekulovat, zda by dřívější císařský řez dítě zachránil. Roztočil by také považoval za nestandardní, kdyby lékař skutečně neprovedl ultrazvuk hned při prvním vyšetření, jak tvrdí Chládková. Zkritizoval i nízkou úroveň zdravotnické dokumentace.
Josef Chládek hned druhý den po porodu podal na nemocnici trestní oznámení. Podle něj personál jeho ženu dostatečně nesledoval. Vadilo mu také, že se s nimi údajně v nemocnici nikdo příliš nebavil. A například i to, že za ženou po porodu nepřišel psycholog. Ten ji navštívil až v plzeňské fakultní nemocnici, kam ji manžel nechal převézt a kde také musela být po císařském řezu znovu operována.
Nemocnice: Netýká se nás to
Na základě Chládkova trestního oznámení nakonec nikdo stíhán nebyl, a manželé se proto obrátili na soud s žalobou na ochranu osobnosti, v níž žádají dohromady 25 milionů jako odškodnění.
Advokátka Chládkových Klára Kořínková vysvětlila, že při určování částek vycházeli z metodiky Nejvyššího soudu, který stanovil hodnotu lidského života na 10 milionů. „Jedná se samozřejmě o velmi hypotetickou úvahu, kdy ztrátu blízké osoby nelze v žádném případě jakkoli vyčíslit. U paní Chládkové byla částka navýšena z důvodu, že se jednalo i o sérii pochybení v následné péči o ni,“ uvedla Kořínková. Vysoká odškodnění v řádech jednotek milionů začaly soudy lidem přiznávat teprve před pár lety. Ruce jim rozvázal nový občanský zákoník platný od roku 2014.
Chládkovi a zástupci rakovnické nemocnice už se sešli v přípravném řízení. Spor teď brzdí námitka pro podjatost soudce Miroslava Kalného, kterou manželé podali. „V přípravném řízení jsme vycítili, že objektivita při rozhodování může být velmi narušena osobním vztahem soudce a právního zástupce nemocnice, kteří jsou kolegové,“ vysvětlila advokátka Kořínková. Oba totiž učí na Západočeské univerzitě v Plzni. Námitku začal v lednu řešit nadřízený Krajský soud v Praze.
Rakovnická nemocnice nechce ani na opakovanou žádost případ blíže komentovat. Odvolává se na to, že Chládkovi uvedli v žalobě nesprávný název jejich nemocnice – namísto oficiálního názvu Masarykova nemocnice Privamed s. r. o. napsali pouze Masarykova nemocnice.
„Společnost Masarykova nemocnice Privamed s. r. o. nevede s žádnými manželi Chládkovými soudní spor, nicméně víme, že osoby tohoto jména podaly špatně sepsanou žalobu na neexistující subjekt a snaží se vést spor s jinou právnickou osobou,“ uvedl advokát nemocnice Tomáš Mach.
Zkoušejí to znovu
Ovšem i soudní databáze dokládá, že navzdory nepřesně uvedenému názvu nemocnice spor začal a probíhá. „Pokud by soud dospěl k závěru, že byl žalován nesprávný subjekt, poté by stěží nařídil přípravné jednání. Rovnou by nařídil jednání, kde by žalobu zamítl,“ podotýká k vyhýbavé reakci nemocnice advokátka manželů Chládkových.
O porodu se nechtěl bavit ani lékař Ivo Maroušek, který tehdy Kláru Chládkovou ošetřoval. „Já bych se k tomu nerad vyjadřoval. Promiňte, na shledanou,“ řekl pouze a položil telefon. Maroušek už v rakovnické nemocnici nepracuje. Podle obchodního rejstříku si měsíc po porodu Chládkové založil ve městě soukromou praxi.
Zatímco Chládkovi čekají na rozhodnutí soudu, nevzdávají své snahy o vlastní dítě. Klára Chládková si denně musí píchat hormony. "V létě jsme byli na jednom neúspěšném pokusu, který nás stál 96 tisíc. Nevadí. Teď v lednu jdeme na další. My to nevzdáváme. Řekli jsme si, že dokud to fyzicky půjde, tak to zkusíme. Až to nepůjde, můžeme být pěstouni nebo adoptivní rodiče,“ říká Josef Chládek.
