"Sára je v pořádku, je jen trochu unavená - po letu i po tom posledním týdnu," řekl ČTK Sářin dědeček.
Je to jeden z mála příběhů z rozvedených rodin, který končí šťastně - tedy dohodou obou rodičů, jak to bude s jejich dětmi.
Pravda, tuto dohodu si vynutily soudy, nikoliv české, ale portugalské.
Pro Sáru je tato informace ovšem nepodstatná. Všichni dětští psychologové se shodují v tom, že pro ni je důležité to, co pro ostatní děti - aby i po rozchodu své matky a otce viděla, že jsou schopni se v základních věcech domluvit.
Rodinná slavnost bez kamer
Bářin případ byl poučením nejen pro rozvádějící se rodiče, nýbrž také pro tuzemské soudy.
Zatímco podle verdiktu českého soudu matka dceru unesla a musela ji za dramatických okolností otci vrátit, portugalský soud dítě přiřkl později Báru do matčiny péče. Děvče bude žít v Česku a otce bude třikrát ročně navštěvovat.
Matčina advokátka Lenka Pavlová včera ČTK řekla, že návrat malé Sáry chce rodina pojmout jako rodinnou událost bez přítomnosti televizních kamer.
Natálie Baraová vydala dceru začátkem ledna dobrovolně. Hrozilo totiž, že si pro dítě přijde "exekutor". Podle soudu měla Sáru poslat do Portugalska už před dvěma lety. Předání šestileté dívenky se neobešlo bez pláče, křiku a tahanic rodičů. Děvče tři roky otce nevidělo, portugalsky nemluví. V Portugalsku pak stále plakalo a nechtělo jíst.
Expertka mluví o týrání
Podle předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičkové české soudy zatím příliš nehledí na to, jakou újmu dítěti svým verdiktem způsobí. Jejich způsob rozhodování o dětech označila Vodičková za "jejich systémové týrání", tedy za "týrání systémem na jejich ochranu".
"Naše právní úprava ve vztahu k dětem je naprosto strašná, protože nařízení výkonu rozhodnutí nelze zrušit, i když se poměry změní. Proti pravomocnému rozhodnutí v opatrovnických věcech je dovolání omezeno na případy, kdy je vhodné řešit nějakou závažnou právní otázku," uvedla Vodičková. Dodala, že zatímco rozhodnutí o dětech opravit nelze, verdikty o majetku ano.
Vydat, či nevydat?
Podle brněnského Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí zavazuje Česko k vydávání dětí do ciziny Haagská úmluva o únosech dětí, k níž se ČR připojila. Podle Vodičkové ale tento dokument pamatuje i na to, aby se dramatickým tahanicím o potomky a jejich odeslání do ciziny zabránilo. Článek 13 se totiž zmiňuje o tom, že stát dítě nemusí vydat, pokud by mu hrozila fyzická či psychická újma nebo by se dostalo do jinak nepřípustné situace.
Případ Sáry Baraové není jediný, který připoutal pozornost médií. Loni musely za svým otcem do Argentiny odjet děti Marcely Krajníkové. Soud rozhodl i o navrácení dvouletého Adriana Santany k otci do Kalifornie. Podle lékařů by se ale zdravotní i psychický stav dvouletého hocha, který je na matku prý silně fixován, zhoršil. Matka se nyní se synem skrývá a čeká na výsledek dovolání.
O řešení případů únosů dětí rodičem se začal zajímat i ministr práce Petr Nečas (ODS). Od Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí, který by měl zájem dětí hájit, požaduje analýzu jeho činnosti. Zmínil se i o tom, že by se postup v podobných kauzách mohl změnit.
