Když v roce 2009 miniaturní průzkumná kamera poprvé pronikla do podzemní prostory u severní stěny presbytáře v kostele Nanebevzetí Panny Marie v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě, nikdo z přítomných historiků, archeologů a badatelů netušil, že se na monitoru notebooku skutečně dívají do bájné rožmberské hrobky. Podle legend totiž měla být přímo obrovská.
Dochované záznamy o ní dokládají přibližně 40 pohřbů, které se však do právě objevené nevelké krypty se dvěma cínovými sarkofágy a zbytky několika dřevěných rakví rozhodně nemohly vejít. I když v jedné ze skvostně zdobených cínových truhel podle nápisu prokazatelně leží poslední z rodu Rožmberků, sám Petr Vok (1. 10. 1539 - 6. 11. 1611), opouštěli experti v roce 2009 podzemí s tím, že rožmberská hrobka stále zůstává neobjevena.
Zřejmě nejznámější legendu o místu posledního odpočinku příslušníků šlechtického rodu Rožmberků rozšířil kněz Bohuslav Balbín. Popisuje v ní, že vladaři rodu nejsou pochováni v rakvích, ale sedí u kulatého stolu jako u sněmu. Právě i tato po staletí tradovaná pověst přispěla k až neúměrnému očekávání i mezi odbornou veřejností.
V novodobých dějinách lidé do hrobky prokazatelně poprvé nahlédli v roce 1902. Pokles několika schodů v presbytáři klášterního kostela byl tehdy důvodem k průzkumu podloží. Při něm byla odhalena klenba a po jejím proražení našli tehdejší výzkumníci i dosud nepřístupné podzemí. Přečetli si dokonce autentiku na sarkofágu Petra Voka, ale ani potom neuvěřili, že nalezli onu velkou bájnou rodovou kryptu. Evidentně zklamáni výsledkem zanechali v kronice pouze strohou zprávu o provedeném průzkumu a hrobka byla na dalších 107 let ponechána svému osudu.
Prsten, který zde předtím nebyl
V roce 2011 se experti do hrobky miniaturním otvorem před oltářem vrátili, aby místo prozkoumali kvalitnější kamerovou sondou a přesně před jedenácti lety, 5. listopadu 2011, zde umístili čidlo monitorující vlhkost a teplotu. Panovala totiž obava, že degradace objektů v hrobce rychle postupuje. Chtěli se také ujistit, že sarkofágy nejsou napadeny cínovým morem, což s původní kamerou s nízkým rozlišením nebylo možné přesně odhalit.
Rutinní výzkum však skončil obrovským překvapením. V zazděné nepřístupné hrobce se totiž na víku sarkofágu Petra Voka jako zázrakem objevil dámský prsten. Stejné místo je na záběrech z roku 2009 prázdné. Tým Jiřího Šindeláře ze spolku Naše historie, který průzkum prováděl, však tuto záhadu s nádechem nadpřirozena rychle vysvětlil.
Na sousedním sarkofágu, vedle rakve Petra Voka totiž leží ještě jedna, tentokrát dřevěná rakev. Podle dostupných indicií v ní odpočívá manželka Petra Voka, Kateřina z Ludanic. A právě tato rakev se shodou náhod během několika měsíců od poslední návštěvy v roce 2009 rozpadla. Prsten se z ní vykutálel a zůstal přízračně ležet přibližně na místě, kde má Petr Vok pravděpodobně pravou ruku.
Masivní zlatý prsten má velmi zvláštní asymetrický tvar, který se badatelům podařilo částečně rozeznat až při aktuálním kamerovém průzkumu díky speciální miniaturní kameře s vysokým rozlišením 4K. Její součástí na teleskopickém rameni byly také laserový dálkoměr a inkrementální snímače pro snímání horizontálních a vertikálních úhlů (běžně se používá pro stabilizaci rakety za letu). Z obrazových materiálů a naměřených dat nyní kombinací metod fotogrammetrie a videogrammetrie vznikne jeho přesný virtuální model.
Vědcům se podařilo potvrdit, že prsten patří poslednímu rožmberskému páru, Petru Vokovi a Kateřině z Ludanic. "Do svatby nosili muž a žena každý svoji polovinu, při svatbě se prsteny spojily. Přesně takový prsten máme v rožmberské hrobce. Je to dámská část prstenu, máme snubní prsten posledního rožmberského páru. Výjimečné je, že je to naprosto neuvěřitelná zlatnická práce. Je to masivní zlatý prsten, luxusní šperk. Snese srovnání s prsteny, které měla na ruce česká královna Anna Jagellonská," řekl geoinformatik Jiří Šindelář z firmy Geo-cz. Vědci předali snímky a digitální model prstenu zlatníkům, kteří vytvořili kopii.
Korunka prstenu je zdobená fasetovanými drahými kameny, případně jejich skleněnými imitacemi. Zelenou barvu má pět kamenů vsazených v korunce a červené jsou umístěny v nábězích na korunku.
Vědci také provedli průzkumný vrt do současné podlahy hrobky. Ukázalo se, že krypta byla původně mnohem hlubší. Přibližně jeden metr pod současnou podlahou pohřební komory se totiž nalézá ještě jedna úroveň historických pohřbů. Tu dokládají dřevěné zbytky rakví a vysoký obsah fosfátů v půdě, které mimo jiné vznikají rozkladem kostí. Záhada rožmberské hrobky tak byla vyřešena. Žádná další obří podzemní prostora se stolem uprostřed neexistuje. Právě toto je hrobka, kterou pro sebe a svůj rod Petr Vok vybral.
Degradace nehrozí
Už kamerové záběry z roku 2011 vědce ujistily v tom, že v hrobce naštěstí neprobíhají žádné zásadní degradační procesy, které by vedly k předčasnému zničení dochovaných artefaktů. Postup degradace je minimální a při kritickém porovnání identických záběrů z let 2011 a 2021 téměř nepostřehnutelný. Také měřicí čidlo za deset let fungování, kdy v nepřístupném objektu v pravidelných šestihodinových intervalech měřilo a zaznamenávalo teplotu a vlhkost, přineslo dostatečné množství dat, aby bylo možné hrobku opět neprodyšně uzavřít.
Na grafu je vidět, že i během silných mrazů v roce 2012, kdy teploty klesaly venku až k minus patnácti stupňům, v hrobce se v reakci na to s mírným zpožděním ochladilo jen na pět stupňů nad nulou. Také všechny stavební části pohřební komory jsou v dobrém stavu, bez známek statického či jiného porušení.
Protože měřicí zařízení splnilo svůj účel a přestalo po deseti letech fungovat, rozhodli se jej badatelé z krypty před jejím uzavřením vyjmout. Při této příležitosti se naskytla ještě poslední možnost znovu do podzemí zavést zhruba čtyřcentimetrovým otvorem teleskopickou průzkumnou kameru a nejvzácnější části hrobky včetně již zmíněného prstenu a zdobeného sarkofágu Petra Voka podrobně zdigitalizovat. A umožnit tak budoucím zájemcům průzkum hrobky i bez toho, aby ji bylo nutné znovu fyzicky otevřít.
Všichni zúčastnění odborníci totiž zastávají názor, že klid mrtvých nesmí být rušen víc, než je nutné. Během výzkumu také přísně dbali na to, aby vkládaná zařízení, byť jen omylem nepohnula nebo jakkoliv neporušila nějakou součást hrobky.
Zlatý řetěz, který by tu neměl být
Během října 2021 vědci kamerou prozkoumali i zmíněnou dřevěnou rakev, která leží na neoznačeném sarkofágu vedle rakve Petra Voka. Právě z ní mezi lety 2009 a 2011 vypadl onen zatím záhadami opředený prsten, a jak se nyní ukázalo, nebyl to poslední poklad, který vydala.
Kvůli nedostatku prostoru v hrobce - od víka sarkofágu zbývá ke stropu krypty jen přibližně 60 centimetrů - bylo velmi obtížné kamerový systém na výše položenou a částečně již rozpadlou dřevěnou (pravděpodobně dubovou) rakev navést. Povedlo se to až nyní a vůbec poprvé se tak podařilo podrobně prozkoumat pohřební výbavu uvnitř i identifikovat kosterní ostatky.
Veškeré získané indicie podporují hypotézu, že kousek od svého manžela odpočívá Kateřina z Ludanic (zemřela v roce 1601). Vedle luxusních textilních přehozů a výstelek rakve lze dobře rozpoznat velmi honosné dámské šaty s řadou ozdob (případně osobních šperků) ze zlata.
Získané záběry mimo jiné vyvrací další z legend, které o rožmberské hrobce kolují. Do hrobky prý nikdo neměl vstoupit dlouhých 400 let po smrti Petra Voka. To si měl poslední Rožmberk sám vymínit, aby nevyšlo najevo, že z rodové krypty vybíral šperky a další artefakty z drahých kovů, prodával je a získanými penězi umořoval svoje dluhy. Nalezené "rožmberské zlato" sestávající minimálně ze dvou masivních zlatých řetězů však tuto legendu jednoznačně vyvrací. Do příběhu se však jejich nalezením vkradla další zatím nevyřešená otázka.
Pokud jsou to opravdu Kateřininy šperky, jak je možné, že jsou zde? Podle dobových zvyklostí se totiž takto drahé ozdoby a luxusní rodinné šperky dědily z generace na generaci a do pohřební výbavy se vkládaly pouze osobní věci ne tak vysoké hodnoty. Badatelé už mají své teorie, které jsou předmětem dalšího výzkumu.
Záhada druhého sarkofágu
Tajemství zatím panuje také kolem obsahu druhého cínového sarkofágu, na kterém leží výše zmíněná rakev. Sarkofág je neoznačený. Na rozdíl od Vokova nenese žádné výsostné znaky a autentika, pokud se nějaká dochovala, je zakryta onou dřevěnou rakví. Podle dobových účtů se ví, že sarkofág zakoupil sám Petr Vok, ale neví se pro koho.
Jedna z teorií říká, že by uvnitř mohly být pietně uloženy ostatky ostatních Rožmberků, které se původně v kryptě nalézaly. Speciální komise vyslaná sem v roce 1601 Petrem Vokem je mohla do právě zakoupeného sarkofágu na jeho pokyn přemístit. To by vysvětlovalo absenci výsostných znaků nějaké konkrétní osobnosti. Nelze však vyloučit, že zde odpočívají například první dvě manželky Petrova bratra Viléma. Vilém sám byl významným šlechticem na pozici místokrále a podobně honosný pohřeb by se u něj dal očekávat. V sarkofágu by mohla ležet i matka obou Rožmberků Anna z Regendorfu. Bez dalšího průzkumu nebo nálezu dobových záznamů se pravdu nedozvíme.
Samotný sarkofág Petra Voka je bohatě zdobený a na straně je vždy dvakrát vyveden Vokův erb. Protože byl Petr poslední svého rodu, je podle heraldických pravidel vyobrazen vzhůru nohama. Na vrchu jsou tedy typické pruhy italského šlechtického rodu Ursínů, ke kterému měli Rožmberkové podle rodové legendy patřit, následuje břevno se zlatým hadem a rožmberská růže.
"Záhada" času Vokovy smrti
Právě v sobotu 6. listopadu 2021 uplyne 410 let od smrti Petra Voka. Tak to alespoň vyplývá z dobových záznamů a kronik. Na fotografii autentiky z Vokova sarkofágu je však vidět datum 5. listopadu 1611. Jak je to možné? V době Petrova života se do praxe teprve pomalu zaváděl takzvaný německý čas, kdy nový den začíná po půlnoci. V klášterech, kde je čas odměřován pravidelnými modlitbami, ale i mezi lidmi, se však stále drželo chápání času, ve kterém nový den začíná až těsně po svítání.
Podle zápisu rožmberského knihovníka, archiváře a kronikáře Václava Březana s velkou mírou jistoty víme, že Petr Vok zemřel nad ránem 6. listopadu. Podle dobového katolického chápání plynutí času to však stále bylo ještě pátého.
Průzkum rožmberské hrobky ve Vyšším Brodě proběhl ve spolupráci organizací Cisterciácké opatství Vyšší Brod, Naše historie, Geo-cz, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, Odbor kultury a památkové péče Jihočeského kraje, Národní památkový ústav České Budějovice, Správa jeskyní České republiky a Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského.
Obrovské množství obrazových a 3D dat postupně zpracovávají odborníci z nejrůznějších oborů a připravují vydání obsáhlé monografie o provedeném průzkumu. Shrne všechny nové poznatky z místa posledního odpočinku pánů Červené růže a poskytne kompletní fotografickou dokumentaci sarkofágu Petra Voka i dalších výjimečných artefaktů v hrobce nalezených.
