Co bylo největším překvapením po roce v politice?
Myslel jsem si, že mi budou stačit zkušenosti z byznysu, je mi navíc už 59 let. Vstupem do Senátu jsem zjistil, že nestačí, když se umíte postarat sám o sebe, o zaměstnance, o jejich výplaty, o zakázky a rozvoj firmy. Zjistil jsem, že člověk se musí naučit diplomacii, vyjednávání, komunikaci a musí respektovat i ty druhé. Nejenom senátory, ale i další lidi kolem. A to není kličkovaná nebo uhýbání, to je opravdu ta demokracie. V politice je, v podnikání není, protože tam ji nemůžete mít.
Připomínáte tím Andreje Babiše, který také často říká, že jako šéf a majitel rozhodoval sám, byla to jeho zodpovědnost a jeho peníze.
Přesně tak. Člověk si sice vyslechne víc názorů, i opačných, ale vy si z toho pak utvoříte závěr a rozhodnete. Kdežto v Senátu to tak není. I když si myslíte, že máte nejlepší řešení, tak celek se rozhodne jinak. Protože buď je to nějaký stranický pokyn, nebo nějaká potřebná hlasovací většina. To jsem se musel naučit vnímat - oproti podnikání se člověk musí naučit nést velké zklamání, že se vám něco nepodařilo prosadit. Co je naopak pozitivní - obával jsem se, že budu velký solitér a že se tam opravdu neprosadím vůbec, budu tu sedět a možná poslouchat. Ale tak to není, vůle k odmítání nejrůznějších zbytečných zákonů a norem, jimž já říkám regulokracie, je v Senátu docela silná. Bez ohledu na stranické barvy takové zákony vracíme do Sněmovny.
Jste si podobní s Andrejem Babišem, proč se tedy vzájemně "nemusíte"? Vadí vám, že chce regulací omezit hazard?
Určitě, on se obklopil aktivistickými blázny, kteří mu prostě nabulíkovali téma boje s hazardem. A on bohužel až pozdě zjistil, že tomu tak není a že měl dát podle mne prostor i pro názory druhé strany. Už mu to dochází. Já ale neříkám - neregulujte. Já říkám - regulujte, ale s rozumem a na základě zkušeností, které jsou venku. Zákazy, prohibice dopadnou špatně. Byznys se jen přesune do nekontrolovatelné šedé zóny, což se stalo všude ve světě, kde to zkoušeli.
Jaké ambice máte se Stranou soukromníků, kterou finančně podporujete?
Jde nám o kritiku regulokracie, bojujeme za podporu živnostníků, malých a středních podnikatelů, rodinných firem, „ičařů“. I já jsem jako podnikatel takto vyrůstal. Přesně vím, co to je začít jako IČO, začít jako malý živnostník, otevřít si malou hospodu, první obchod, jaké to bylo, když mne otravovali z finančního úřadu nebo z hygieny. Začal jsem s první půjčkou 78 tisíc korun. Pak jsem si půjčil 200 tisíc, a to jsem se potil ve dne i v noci. Šest tisíc korun měsíčně… - dokážu já to splácet!? Celé jsem si to prožil. Kdyby tehdy existovaly tak hloupé regulační zákony jako dnes, tak by mne to možná znechutilo a šel bych se raději nechat někde zaměstnat.
Ani v tom si s Babišem nerozumíte?
On sice kritizuje tyhle věci, ale na druhou stranu vlastně jejich zavádění umožňuje. Jeho hnutí ANO je v koaliční vládě a popouští uzdu Sobotkově sociální demokracii, která tu regulokracii zavádí. Navíc Babiš nezačínal jako malý živnostník. Takže mu samozřejmě vyhovuje, že se podporují velké podniky, kde jsou desetitisíce zaměstnanců.
Chráním cimbálovou muziku
Co děláte v Senátu, když zákon jste zatím nepředložil?
Já svou práci vidím především pro region. A tam je zapotřebí pomoct přímo, adresně. To znamená najít problémy, setkávat se se starosty. Ale teď chystám změnu zákona o autorských poplatcích. Chráním folklór a cimbálovou muziku, kterou chci zbavit povinnosti platit poplatky Ochrannému svazu autorskému (OSA). Lidová písnička nemá autora a je absurdní, aby za ni OSA vybírala peníze nebo nutila pořadatele folklorních akcí, aby deset dní předem, než zahrají někde ve sklípku, posílali seznam písní, které chtějí hrát.
Berete to jako nějaký střet zájmů, když jako senátor řešíte nejvíc sport a hazard? Tedy oblasti, ve kterých sám podnikáte?
S tím vůbec nemám problém. Co se týká sportu, do něj naše skupina dává zhruba sto milionů ročně. Jen málokterá firma v České republice dává do sportu tolik. A k hazardu – nesouhlasím s populistickým omezováním nebo cílenou likvidací jakéhokoliv byznysu a je jedno, jestli jsou to loterie, nebo cokoliv jiného.
Vy pořád říkáte, že nejvíc vám jde o region. Ale nedávno vám na Slovácku pěkně vynadali, když jste kromě místního fotbalového klubu začal sponzorovat i pražskou Spartu, ne?
Přiznám se, a já jsem dostal strašný výprask od našich fanoušků 1. FC. Slovácka. A to jsem jim dokonce navýšil rozpočet, ještě před vstupem do Sparty. Dostal jsem ale nářez. Celý den jsem poctivě odpovídal na všechny maily, vyslechl jsem si brutální názory. Nicméně mne tam potěšila jedna věc: Že těm lidem to nebylo jedno, dokázali bojovat za Slovácko a jít kriticky proti mně i za cenu toho, že bych se mohl třeba naštvat. Ale to srdce prostě měli a zabojovali. Měl jsem s nimi osobní setkání na hřišti, kde jsem jim vysvětlil, proč jsem začal sponzorovat také jejich úhlavního nepřítele, pražskou Spartu.
Kromě ní ještě celou nejvyšší fotbalovou soutěž, která nese letos název Synot liga. Co vás vedlo k takové marketingové expanzi?
Celé je to balíček. Já potřebuji, aby se naše značka ještě více etablovala a zviditelnila, protože za dva roky se pro loterijní byznys zcela otevře internet. A výrazně mi to také pomáhá v zahraničí, celá naše skupina už je dnes v patnácti státech. Já se na zviditelnění skupiny musím dívat. Když jdu do nějaké země, tak je dobré tam přinést značku, o kterou se mohu opřít. Když jsme nastoupili do Španělska a já přinesl název Synot liga, tak jsem měl také polovinu úspěchu při jednání v byznysu. Protože ti lidi, když vidí, že se po vás jmenuje první liga, což byste ve Španělsku nikdy nezaplatil, se na vás dívají úplně jinak. Podobně to funguje na Balkáně nebo v Řecku.
Letadlem a vrtulníkem
Jak vlastně děláte senátora na trase Monako - Praha - Uherské Hradiště?
Někdy je to takový maraton. Ráno většinou odvedu děti do školky, protože to si nenechám ujít. Pak v deset hodin odletím, mám vlastní letoun Embraer 650. V 11:35 jsem v Praze a ve dvanáct už si dělám schůzky. Večer pak přelétnu do Hradiště, to už vrtulníkem. Teď jsme dokonce i v Hradišti postavili heliport vedle firmy. Nabídli jsme kraji, že ho může využít i pro záchranku, protože v Hradišti heliport není. Všechny schůze Senátu nestihnu, to přiznávám. Když je tam kolize s prázdninami dětí, dávám přednost rodině. Navíc mi jde víc o účast na schůzích senátních výborů než celého pléna.
Firmy máte na Kypru, bydlíte v Monaku, domů do regionu létáte. Pořád vás místní lidé mají rádi?
V regionu dávám lidem práci a místním firmám zakázky, ať zůstanou v regionu. A možná to je recept nebo důvod, proč ten úspěch byl takový. Když jsem do toho šel, měl jsem obavu. Dnes mě lidé potkají a spontánně mi říkají "Ivošu", zastavují se, fotografují se nebo si se mnou dávají štamprle. Oni mě znají od začátku, kdy jsem seděl za kasou v prodejně, když jsme otvírali první potravinový obchod nebo hospodu. A dodnes mi tykají, i když mám jiné postavení. Nedráždí je, že létám domů vrtulníkem, protože jsem jim nelhal. Můžu vám říct, že mne to mile překvapilo, protože jsem si myslel, že mnoha lidem bude bohatství vadit.
