Síť škol pod značkou Rodiče vítáni existuje od roku 2011 a zahrnuje přes 400 certifikovaných škol, které se zavázaly dodržovat alespoň sedm základních požadavků sestavených společností EDUin. Prostřednictvím vystaveného emblému i seznamu splněných kritérií vysílá škola směrem k rodičům jasný signál, že na komunikaci a spolupráci s nimi jí záleží.
Značka má usnadnit rodičům výběr školy, která garantuje vstřícné jednání. Výsledkem mají být dobré vztahy mezi rodinou a školou, což je jedním z předpokladů ke spokojenosti žáků i k jejich dobrým výsledkům. Nejvíce škol se značkou Rodiče vítáni se nachází v Praze (58), ve Středočeském (52) a Jihomoravském kraji (45).
"Značka Rodiče vítáni je v principu pro školu sebehodnotící. Nejezdíme po školách, nekontrolujeme a neudělujeme ‚michelinské hvězdičky‘. Pokud chce škola získat značku, musí sama deklarovat, že bude dodržovat sedm povinných základních požadavků. U dalších sedmnácti volitelných pak zaškrtne ta kritéria, ke kterým se sama dobrovolně přihlásí. Seznam těchto požadavků musí vyvěsit někde v hale školy a veřejně to tak deklarovat rodičům," shrnuje pravidla programový ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký.
Iniciativa je založena na jednoduchých základních pravidlech, která se škola zavazuje plnit, a zároveň jsou lehce kontrolovatelná. Patří sem například partnerská komunikace s rodiči, jejich přístup do školy či zpřístupňování informací.
Na sestavování sedmi základních požadavků nutných k získání certifikátu Rodiče vítáni spolupracovala společnost EDUin s některými aktivními řediteli škol a ti jim říkali, co vše pro rodiče dělají. Z toho pak sestavili sedm základních a také sedmnáct volitelných, které by ukázaly, jak hluboko si školy rodiče pustí.
"Hledali jsme způsob, jakým běžnému rodiči vysvětlit, jak vypadá dobrá škola. Jako vzor jsme si vzali značku Cyklisté vítáni, která zase zaručuje dobré zázemí pro cyklisty a jejich kola," popisuje začátky projektu jeho zakladatel Tomáš Feřtek, odborný konzultant společnosti EDUin.
Základní kritéria pro udělení značky Rodiče vítáni
- Přístup rodičů do školy, a to i v odpoledních hodinách (u vchodu je zvonek nebo telefonní číslo).
- Poskytnutí kontaktů na všechny učitele a vedení školy (tištěný seznam, webové stránky).
- Informace o dění ve škole na pravidelně aktualizovaném webu školy.
- Při třídních schůzkách se prospěch a chování dítěte neprobírá před ostatními rodiči (možnost osobní konzultace, písemná zpráva o dítěti).
- Partnerská komunikace s rodiči (rodiče, kteří se na školu obrátí, mají možnost sejít se s učitelem/učitelkou nebo vedením školy - ti je vyslechnou a slušně reagují na jejich potřeby).
- Škola pořádá různé akce pro rodiče, a to v čase, který jim umožní se jich opravdu zúčastnit.
Od svatokrádeže po samozřejmost
Pro některé školy byla požadovaná pravidla již tehdy samozřejmostí, další o něčem podobném uvažovaly a značka je popostrčila. "V roce 2011 ještě některá z těch volitelných kritérií vypadala jako svatokrádež, dnes už jsou zcela samozřejmá," říká k vývoji iniciativy Feřtek.
"Třeba mnohým ředitelům přišlo nepředstavitelné, aby na stránkách školy udělali diskusní fórum a rodiče tam psali, co si myslí. Dnes má každá škola Facebook a tam jsou diskuse rodičů zcela běžné," dodává.
Zájem byl od samého počátku velký, organizátoři rychle nabrali kolem pětistovky škol. Oslovovali ředitele, o nichž si mysleli, že by je projekt mohl zajímat. Pak už fungoval princip konkurence. "Tehdy byla doba, kdy se zejména ve větších městech školy o žáky přetahovaly. Takže když měla tuto nálepku jedna škola, chtěly ji mít i další a začaly se zajímat, jestli je složité ji získat. Když zjistily, že toho není tolik, co musí změnit, a že to nedá až tak moc práce, šly do toho také," vysvětluje.
