Podle Jůnka je důležité si přiznat, že i Evropané mají na drancování Afriky svůj podíl. "Musíme si uvědomit, že africkou divočinu jsme ničili i my, Evropané. Čína logicky zaplnila uvolněnou niku po minulých koloniálních mocnostech," říká. Upozorňuje ale také na to, že se na tomto "začarovaném kruhu" devastace africké přírody dodnes podílíme tím, že čínské výrobky kupujeme. "Čína potřebuje suroviny, které se v Africe nacházejí, aby vyrobila zboží, které poptáváme i my," shrnuje.
"Nekupujte to, co nepotřebujete a o čem zjistíte, že obsahuje suroviny z tropických lesů Afriky," odpovídá Jůnek na otázku, jak se ze spoluzodpovědnosti na ničení africké přírody vymanit. Jde především o mobilní telefony, tablety, počítače a další drobnou elektroniku, které obsahují například koltan. Alternativou je podle něj také podpořit některou z organizací, které se ochranou zabývají.
Problém je také snadná přístupnost pralesů. "Těžaři mají povinnost zahrazovat po těžbě všechny přístupové cesty valem, ale nedělají to, protože i oni tam budou chtít ještě někdy jet," vysvětluje český zoolog. "Dnes tak do nich může každý, včetně pytláků. Lidé vytěží, co se dá, ochrana přírody je nezajímá. Střední Afrika je pro ochranu přírody jedna z největších výzev, i proto nás to tolik motivuje," říká.
Dalším velkým problémem je v Africe také takzvané bushmeat, tedy maso získané z divokých zvířat. To loví především místní domorodci pro svou obživu, a často tak mají na talíři i netradiční druhy zvěře včetně těch ohrožených. Problém však je, že i v Evropě se takové maso stává velkým byznysem a na starý kontinent putují tuny ročně. Jeho cena po transferu stoupne klidně i pětadvacetkrát. "Bushmeat se letecky pašuje i do Evropy bez jakékoliv kontroly. Mezi nejčastější úlovky patří antilopky chocholatky, ale i menší druhy opic," popisuje Jůnek.
Zmizel les velikosti Bangladéše
Afrika se mimo jiné podobně jako například Amazonie potýká také s masivním odlesněním. "V povodí řeky Kongo zmizely mezi lety 2000 a 2014 deštné lesy o velikosti Bangladéše, tedy 165 000 kilometrů čtverečních. Pokud to půjde touto rychlostí, tak v roce 2100 tu už žádný prales být nemusí," varuje zoolog.
Situace se podle něj postupně zhoršuje, beznadějná však není. Za dobrou cestu, jak přírodu bránit, považuje například vznik chráněných území.
Zoolog, cestovatel a ochránce přírody Tomáš Jůnek od roku 2019 spolu s dalšími členy české expedice "Dzamba Ya Lobi" (Prales zítřka) monitoruje vliv člověka na přírodu a zvířata střední rovníkové Afriky, kde se nachází jedna z posledních divočin černého kontinentu.
Hlavním cílem expedice Dzamba Ya Lobi je monitoring živočichů mimo chráněná území, kde výzkum běžně probíhá. Češi sbírají data i v lesích určených k těžbě dřeva nebo zlata, na plantážích nebo v oblastech používaných místní komunitou. Monitorují také pytláctví či nelegální obchod se slonovinou či luskouny. Vědecká data poskytují Světovému fondu na ochranu přírody (WWF) a dalším organizacím. Expedici financuje Nadační fond Neuron.
Jůnek působí na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze a nemalou část roku tráví na expedicích. Na další cestu do severního Konga, konkrétně na výzkum salin, odjíždí právě v srpnu. Jeho hlavními spolupracovníky jsou ochránce africké přírody a slonů Arthur Sniegon či primatolog Stanislav Lhota.