reklama
 
 

Psychiatr: Lidé se schizofrenií jsou schopní normálního života, kauza je stigmatizuje

16. 11. 2018 15:19
Až šedesát procent lidí se schizofrenií může při správné léčbě normálně fungovat. "Lidé trpící touto nemocí jsou i mezi slavnými osobnostmi, o kterých to veřejnost ani neví," říká psychiatr Martin Anders v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Medializace kauzy premiérova syna podle něj takové pacienty stigmatizuje.

Co říkáte tomu, jakým způsobem se veřejnost dozvídá o zdravotním stavu premiérova syna?
Já myslím, že medializace tohoto případu je dost nešťastná. Jde o typický příklad, jak stigmatizovat pacienty se schizofrenií prakticky v přímém přenosu. Děje se úplný opak toho, o co se jako odborná psychiatrická společnost dlouhá léta snažíme, tedy aby veřejnost brala tyto pacienty s porozuměním a nikoliv aby je škatulkovala do roviny nějakých "bláznů". Je škoda, že se musí veřejnost dozvídat o této trýznivé nemoci právě v takovém kontextu. 

Co prožívá člověk se schizofrenií? Co si musí protrpět?
Velmi časté jsou halucinace, pacienti například slyší hlasy v místnosti, kde jsou sami. Hlasy jim něco říkají, komentují jejich chování. Navenek to potom vypadá, že člověk mluví s někým, kdo v místnosti není. Někdy se stane, že pacient pod tlakem těchto hlasů spáchá sebevraždu, protože to už nemůže vydržet. Pacienti s touto nemocí mívají také různá utkvělá přesvědčení.

V minulých stoletích měli lidé se schizofrenií bludy s náboženským zaměřením, dnes se projevují spíš bludy vztahovačné, spojené s moderními technologiemi. Člověk je přesvědčený, že ho pozorují jiné osoby, že jsou na něj nasazena sledovací zařízení a podobně. U nás na oddělení například někteří pacienti při sledování televize věří, že jsou ve zprávách skryté pokyny, kterými se mají řídit.

Může mít takový pacient světlé chvilky, kdy se chová úplně normálně, projevuje se rozumně, vnímá okolí takové, jaké je?
Samozřejmě. Jeden z nejrozšířenějších mýtů o této nemoci je právě to, že lidé se schizofrenií jsou trvale zcela odtržení od reality, že se s nimi nedá normálně mluvit. Ve skutečnosti se řada pacientů po léčbě vrací normálně do práce a do rodiny.

Dá se tedy říci, že u mnohých pacientů se schizofrenií běžně jejich okolí nemoc ani neodhalí?
Ano. Pokud podstoupí úspěšnou léčbu, tak ne. Péčí psychiatrů tady prošlo několik lidí, kteří jsou veřejně známí a neví se o nich, že touto nemocí trpí.

Kolik procent pacientů se schizofrenií dokáže takto normálně žít?
Velká většina z nich. Zhruba třicet procent lidí, kteří měli jedinou epizodu schizofrenie, se po odléčení dostanou do normálu a už nemají žádné další projevy nemoci. Pak je skupina dalších třiceti procent lidí, kterým se příznaky vracejí v určitých intervalech. Období klidu, kdy člověk žije v uspořádaném životě a zvládá své zaměstnání, střídá událost, která průběh nemoci může spustit. Často tímto spouštěčem bývá konflikt v rodině nebo v práci, partnerský rozchod nebo úmrtí. Bez těchto stresových spouštěčů ale člověk žije většinou bez problémů.

A ta poslední třetina?
To jsou pacienti s chronickým průběhem nemoci. Často jde o ty, kteří trpí takzvanou simplexní schizofrenií. U nich se nemoc rozvíjí plíživě a velmi špatně reagují na léčbu. Trvá velmi dlouho, než je onemocnění odhaleno a odpovídajícím způsobem léčeno. Tito lidé potom nemohou normálně pracovat. Schizofrenie mimochodem patří u mladých lidí k jednou z nejčastějších příčin invalidního důchodu.

Jak se schizofrenie léčí? A dá se vyléčit?
Dnes máme k dispozici účinné léky, moderní farmakoterapie je velmi důležitá. Velkou roli ale hraje také komunitní péče, kdy pacienti zůstávají doma a docházejí za nimi odborní pracovníci. Halucinace a další problémy po úspěšné léčbě odcházejí. Ale u části pacientů ještě často přetrvávají negativní příznaky nemoci, jako je celková pasivita, neschopnost vyjít normálně na ulici, ztráta zájmu o věci a lidi kolem. Takové pacienty nic nezajímá, často mají poruchy nálady. Dostávají se do konfliktu s okolím, které se snaží "rozhýbat k činnosti". Jsou snadno unavitelní. Tyto problémy trápí naše nešťastné pacienty daleko častěji než halucinace a bludy.

U kterých lidí hrozí vyšší riziko, že schizofrenií onemocní?
Roli hraje genetika, ale také průběh těhotenství. Když má matka nějaké onemocnění v prvním trimestru těhotenství, tak je u dítěte vyšší riziko vzniku pozdější schizofrenie. Roli hraje také společenský stres, hlavně ve větších městech. Padesát procent manželství se rozvádí, i to negativně dopadá na rozvoj psychických nemocí. Velký vliv mají i návykové látky.

Znamená to, že je větší předpoklad vzniku schizofrenie u lidí, kteří berou drogy?
Ano, například užíváním různých nových syntetizovaných drog. Mnozí lidé po takových experimentech končí na našem oddělení. Týká se to i marihuany, české děti mají k marihuaně poměrně snadný přístup. Navíc se riziko zvyšuje, pokud jde o marihuanu, která je pěstovaná na umělém světle. Tím vznikají v rostlinách látky, které mohou tuto chorobu spouštět.

Jak poznáte u člověka, že trpí skutečně schizofrenií?
Tuto nemoc není úplně jednoduché správně určit. Nelze ji dobře poznat z magnetické rezonance, u většiny případů ji pomocí sledování úbytku mozkové kúry spolehlivě neurčíte. Nemůžeme ji určit ani z výsledků krve. Většinou musí odborník velmi pečlivě skládat výpověď rodiny a okolí o tom, jak se dotyčný chová, jak se jeho chování mění v čase a podobně. Nezbytné je i psychologické vyšetření.

autor: Iva Bezděková | 16. 11. 2018 15:19

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama