Pokles prevence i dopady koronavirové epidemie na duševní zdraví mohou podle spolutvůrce výzkumu sociologa Daniela Prokopa z agentury PAQ Research negativně ovlivnit kvalitu života a udržitelnost zdravotnictví v dalších letech.
Část respondentů ve výzkumu přiznává, že během epidemie odložila zásadní vyšetření pro diagnostiku zhoubných nádorů. Dvanáct procent lidí nad 50 let posunulo třeba screening rakoviny tlustého střeva a konečníku, 16 procent respondentek v klíčovém věku pak screening rakoviny prsu.
Podle autorů výzkumu navíc šlo o dlouhodobý odklad a respondenti se vyšetřit zatím nedali ani při uvolnění epidemiologické situace. Běžně nechodí na prevenci rakoviny tlustého střeva přes polovinu lidí. Během pandemie se ale podle PAQ Research jejich počet rozrostl až na 60 procent. Série výzkumů Život během pandemie sleduje od března loňského roku názory zhruba 2500 stejných respondentů.
Více než pětina lidí navíc podle dat odkládá i běžnější kontroly, oddalují návštěvu lékařů, zubařů či gynekologů. Podobný trend sleduje i ministerstvo zdravotnictví. Kvůli protiepidemickým opatřením a strachu z nákazy téměř každý třetí člověk snížil počet návštěv u lékaře, píše ministerstvo ve zprávě z konce října.
Odkládání pravidelných prohlídek může znamenat problém do budoucna, protože prevence zabraňuje předčasným úmrtím, ke kterým v Česku dochází ve srovnání s Evropou nadprůměrně. V letech 2007 až 2017 bylo podle ministerstva zdravotnictví skoro 26 procent všech úmrtí předčasných. Sociolog Prokop to označuje za jednu z hlavních slabých stránek českého zdravotnictví. "Kvůli nedostatečné prevenci a životnímu stylu máme nadprůměrný počet předčasných a preventabilních úmrtí. Kromě lidských tragédií to taky vede k finanční neudržitelnosti zdravotnického systému," píše na svém Twitteru.
Dál to asi zhorší jednu z hlavních bolestí českého zdravotnictví. Díky nedostatečné prevenci a životnímu stylu máme nadprůměrný počet předčasných a preventabilních úmrtí. Kromě lidských tragedií to taky vede k jeho finanční neudržitelnost. /2
— Daniel Prokop (@dan_prokop) November 15, 2021
Středně těžké deprese či úzkosti zažilo během epidemie 43 procent respondentů
Poslední série výzkumů Život během pandemie se dále zabývá dopady epidemie na duševní zdraví. Zatímco mimo epidemii popsané duševní problémy pociťovalo šest procent lidí, s jejím začátkem na jaře roku 2020 se jednalo až o 19 procent. S příznaky minimálně středně těžké deprese či úzkosti se pak alespoň někdy během epidemie potýkalo 43 procent respondentů, devět procent pak po většinu sledované doby, tedy od loňského dubna do poloviny letošního října.
Podle Prokopa to sice nemusí znamenat dlouhodobé problémy, ale s příchodem další vlny onemocnění covid-19 by se neměla nasbíraná data podceňovat, protože únava z nekončící epidemie je na populaci znatelná.
Z dat také vyplývá, že koronavirus dopadá výrazněji na duševní zdraví mladých lidí, žen s dětmi a lidí z chudších domácností. Osmnáctiletí až čtyřiatřicetiletí se potýkali s duševními problémy až z 28 procent. Postihly až třetinu žen s nezletilými dětmi v domácnosti. A příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti zažilo až 36 procent lidí z domácností pod hranicí příjmové chudoby, což je skoro o 30 procent víc oproti době před covidem.
"U mladých lidí nárůsty duševních problémů souvisí s tím, že nejvíce mění svůj životní styl - klesá jim socializace. U žen s dětmi se zavíráním škol, nejspíš proto, že často v době epidemie přecházely na ošetřovné - ztrácely příjmy a zároveň s dětmi musely řešit distanční vzdělávání a přišly o kontakty mimo rodinu," míní Prokop.
