Praha/Jáchymov - V boji proti třídnímu nepříteli se komunistickému režimu po únoru 1948 hodili i lidé, kteří byli odsouzeni za závažné kriminální zločiny nebo za kolaboraci s nacisty.
Historik Tomáš Bursík v knize "Přišli jsme na svět proto, aby nás pronásledovali", kterou právě vydal Ústav pro studium totalitních režimů, popisuje tuto ne zcela známou kapitolu ze života komunistických lágrů v 50. letech minulého století.
Kriminálníci a retribuční vězni (kolaboranti) posloužili jako "pěst dělnické třídy" proti zrádcům lidu. A to doslova: Fyzicky útočili na politické vězně, kteří se kromě úmorné práce, nedostatku jídla či zdravotní péče a šikaně dozorců museli bránit i atakům spoluvězňů.
Například v jáchymovském táboře Nikolaj pomohl bachařům k rozpoutání "třídního boje" Břetislav Jeníček, který byl po válce odsouzen za kolarobaci s německými okupanty.
Vyházeli jsme je z oken a začalo se to bít
V roce 1952 žilo v lágru asi tisíc vězňů, přičemž politických bylo zhruba sto, bydleli baráku číslo jedna. Většinu představovali kriminálníci a odsouzení kolaboranti.
"Na schůzi jsem vysvětlil táboru, co to je táborová reakce, vyzval jsem tábor, aby byl loajální k lidově demokratickému zřízení, a přitom jsem jim ještě znázornil některé typy reakce, která se vyhýbala práci," cituje historik Bursík pozdější Jeníčkovu výpověď.
Politrukova upřímnost
"Že tady budu velet univerzitním profesorům, doktorům, právníkům, já nevím komu, to jsem tušil. Ale že tady budou taky lidi, kteří mají dokonce maturitu, to jsem netušil."
Politruk v lágru Rovnost na konci 50. let
"Potom přiběhl někdo od prvního baráku, že byl někdo od reakce bit. Začalo se proto po táboře křičet na reakci, na sto lidí vpadlo do I. baráku a zde začala řežba. Vyházeli je z oken, vyházeli i jejich věci a v chodbě se to začalo bít," líčil událost Jeníček.
Násilnosti mezi vězni trvaly v lágru Nikolaj několik týdnů, mezi politickými vězni byli i zranění.
"Velitel tábora Ladislav Schamberger o těchto raziích věděl, ale přes protesty muklů nezakročil. Naopak nejvíce protestující vězně poslal do korekce. Pronásledování a útoky na politickém vězně považoval za správné a potřebné," píše historik Tomáš Bursík v knize "Přišli jsme na vsět proto, aby nás pronásledovali".
Kriminálníci jako šéfové vězeňské samosprávy
Velení tábora mnohdy dosazovalo kriminálníky do nejvyšších funkcí vězeňské samosprávy. Takzvaní starší tábora pak byli využíváni k zastrašování, kontrole a šikaně politických vězňů, které mnozí kriminální zločinci nemohli vystát.
Starší tábora byl i retribuční vězeň Břetislav Jeníček, jeden z největších bijců politických vězňů v Nikolaji.
"Kriminální vězeň v táboře Rovnost zneužíval svého postavení k okrádání spoluvězňů o táborové poukázky, jiní ve svém chování vůči ostatním obyvatelům lágrů předčili svou brutalitou i dozorce," připomíná v historické publikaci Bursík.
Donášeli velitelům tábora
Podle historika byly velmi napjaté vztahy především mezi politickými a retribučními vězni. Politický vězeň, spisovatel Stanislav Stránský vzpomíná, že retribuční vězni "žalovali" dozorcům.
"Když jsme nastupovali my političtí, to již 'retribučáci' měli všechna dobrá místa v táborech obsazena," cituje Bursík bývalého vězně Stránského. "Vyčítali nám, že jsme je léta posílali do kriminálů, že nyní jsme tady také a 'své' si zakusíme. Donášeli na nás u vedení tábora, vymýšleli nepravdy a hecovali proti nám i odsouzené kriminálníky."
