Brno, Pardubice - Jak dlouho poté, co vás přepadnou lupiči, se vlastně smíte bránit? Jenom pár vteřin, nebo minutu, či dokonce hodinu?

Zdánlivě nesmyslnou otázku bude muset nyní zodpovědět justice v zapeklitém případu, na kterém se ukazuje, co se v Česku rozumí pod pojmem přiměřená obrana.

Soudy se musí vrátit od úplného počátku k tomu, co se v roce 2004 odehrálo v jedné z pardubických ulic. Hlavní roli hrají násilník, přepadená dcera a její otec.

Útočník s plynovou pistolí udeřil mladou ženu. Ta zavolala svému otci, který po několika minutách přijel na místo útoku a začal útočníka pronásledovat. Dostihl ho a zlomil mu nos.

Pronásledování a zadržení útočníka se mu nyní nemusí vyplatit muži. Hrozí, že bude muset zaplatit desítky tisíc korun.

Zlomený nos za 150 tisíc

Otec se zachoval tak, jak by to nejspíš udělala většina odvážnějších mužů, jimž někdo přepadne dceru. Dostihl pachatele, udeřil ho do obličeje a zalehl na chodníku. A s pomoci kolemjdoucích pak přivolal policii. Zranění nakonec byli oba: otec dcery si zhmoždil malíček, útočník měl zlomené nosní kůstky.

Za útok plynovou pistolí byl útočník potrestán a odsouzen k podmíněnému trestu, zároveň ale za zranění chtěl po otci své oběti 150 tisíc korun.

Krajský soud v Hradci Králové i Vrchní soud v Praze nejprve rozhodly, že útočník nemá na peníze nárok. Podle soudců muž, který útočníka pronásledoval a při zadržení zranil, jednal v rámci zákonů.

Jenže pak se v obvyklém kole odvolání a stížností k vyšším instancím něco změnilo. Vrchní soud v Praze rozhodl, že k porušení útočníkových práv došlo, i když peníze dostat nemá. "Útočník vyvolal lidsky pochopitelné jednání žalovaného, byť jednání otce později nebylo v souladu s právem," uvedli soudci. Nárok na finanční odškodnění odmítli s tím, že je nemravný vzhledem k okolnostem případu.

Útočník ale poslal dovolání k Nejvyššímu soudu. A podle jeho rozhodnutí nárok na odškodnění za zranění má.

Nešlo o nutnou obranu

Nejvyšší soud dovolání vyhověl a nařídil nové projednání případu.

Podle senátu vedeného soudcem Pavlem Pavlíkem sice Vrchní soud správně rozhodl, že došlo k porušení práv útočníka, měl ale také rozhodnout o výši odškodnění.

Podle soudců šlo při pronásledování a zadržení útočníka sice o lidsky pochopitelné jednání otce, nebyla to ale nutná nebo přiměřená obrana, protože muž nereagoval okamžitě, ale s jistým časovým odstupem.

Při posuzování počínání muže proti útočníkovi tak podle Nejvyššího soudu soudci Vrchní soudu nevzali v potaz, že k pronásledování a zadržení muže došlo až po několika minutách po útoku, kdy útočník už z místa napadení utíkal pryč.

A to měl Vrchní soud vzít v potaz a proto musí celý případ rozhodnout znovu. „Při absenci předpokladů krajní nouze nebo nutné obrany lze jen stěží akceptovat jednání mající za následek napadení a zranění druhé osoby," uvedli soudci Nejvyššího soudu.