Pro jedenačtyřicetiletého Zdeňka Matyse z Nejdku nebylo do jeho 34 let nic problém. Pak ale šikovného řemeslníka a tátu od rodiny, přesně v den jeho narozenin, poštípaly vosy. Když se po měsíci probral z kómatu, nic si nepamatoval, byl ochrnutý a znovu se učil i samostatně dýchat. Od té doby bojuje o návrat do normálního života.

Hrůzu, kterou prožil, stále připomíná jeho strojová chůze, špatná rovnováha, zadrhávání v řeči a "olšové ruce". Nejvíc si přeje, aby stačil svým dvěma dcerám a manželce Dagmar, která to s ním ani v nejtěžších chvílích nevzdala. Hodně mu v tom pomáhá i speciální lehokolo, na které mu vloni přispěli čtenáři Aktuálně.cz a na němž posiluje ochrnuté svalstvo. Sbírka pro Zdeňka tehdy vyvolala neuvěřitelnou vlnu solidarity. Za pouhých 28 hodin se na transparentním účtu Konta Bariéry sešlo přes 250 tisíc korun. A Zdeněk měl záhy sportovní pomůcku doma. 

"Máme z lehokola velikou radost. Projezdili jsme okolí křížem krážem, opravdu se nám otevřely obzory. Ujeto máme už přes 1500 kilometrů," shrnuje nadšeně. Výlety podniká spolu s manželkou Dagmar a dcerami. Vyrobili si dokonce nosič na kola do vleku a jezdí i lehčí trasy podél řeky Ohře. "Je to už sem let od úrazu, od té doby jsme ušli společně dalekou cestu. Snažíme se udržovat v kondici, vystupujeme z komfortní zóny, abychom lépe zvládali nástrahy všedního života," doplňuje Dagmar Matysová.

Právě ona před lety jediná věřila, že se její manžel a otec dvou dcer vrátí zpátky do života, i když lékaři nad tím kroutili hlavou. Za každičkým Zdeňkovým pokrokem je ale velká dřina. Cvičí s osobním trenérem, navštěvuje logopedii, každý rok jezdí do Alžbětiných lázní a na ambulantní rehabilitace v nemocnici v Ostrově, věnuje se paraplavání v karlovarském SK Kontakt. Zcela zdravý nikdy nebude, v jedenačtyřiceti letech je v plném invalidním důchodu. I díky úspěšné sbírce ale žije naplněný život v kruhu rodiny. 

Ven z "domácího vězení"

Život Michaely Nejedlé z Náměště nad Oslavou obrátila na ruby cévní mozková příhoda, když jí bylo sotva 35 let. Z plného zdraví ze dne na den zůstala ochrnutá na polovinu těla, závislá na péči stárnoucích rodičů a nezletilého syna. Pět let se nedostala bez cizí pomoci ven. Na nákup, na poštu, k lékaři a vlastně kamkoliv, ji musel někdo doprovodit. I díky solidárnosti čtenářů Aktuálně.cz si však mohla pořídit elektrický vozík, na kterém je mnohem samostatnější, a také zaplatit rehabilitace, které jí pomáhají ochrnuté končetiny opět rozhýbat.

Když se před rokem dvě stě tisíc korun, které paní Michaela potřebovala, sešlo na transparentním účtu Konta Bariéry za necelých 24 hodin, úplně se jí prý zastavilo srdce. 

Šok vzápětí vystřídala obrovská radost z nového pomocníka. "Z vozíku jsem stoprocentně nadšená. Alespoň částečně mi vrátil ztracenou svobodu. Zase se mohu potkávat s lidmi," říká dnes jedenačtyřicetiletá Michaela. "Sama zvládám už i menší nákupy nebo procházky se synem, aniž by se se mnou někdo musel tahat," dodává. V létě si po dlouhé době svobodně užila i řadu zajímavých kulturních akcí, třeba letní kino nebo festival Folkové prázdniny. Předchozí roky totiž byla zavřená doma. 

Samostatnost pro Stanislavu

Letos uspořádalo Aktuálně.cz spolu s Kontem Bariéry sbírku pro Stanislavu Žemličkovou, která ochrnula po náhlém zánětu míchy. Padesátiletá zdravotní sestra, která byla zvyklá celý život pomáhat druhým, se najednou ocitla sama závislá na cizí péči. I ona by zůstala bez pomoci uvězněna ve vlastním domě. K alespoň částečné soběstačnosti jí pomůže elektrický pohon k vozíku, na nějž se jí čtenáři složili. Bydlí totiž na vesnici a venku se sama nikam nedostane.