Mozková příhoda uvěznila Michaelu v domě. Čtenáři jí poslali peníze na vozík

Mozková příhoda uvěznila Michaelu v domě. Čtenáři jí poslali peníze na vozík
Michaela Nejedlá
Michaela Nejedlá s rodiči.
Michaela Nejedlá.
Michaela Nejedlá s rodiči.
Foto: Libor Fojtík
Lucie Nekvasilová
Aktualizováno 8. 1. 2022 13:39
Lupnutí v hlavě, teplo po těle a pak už jen boj o život. Mozková příhoda zcela obrátila život Michaely Nejedlé, když jí bylo 35 let. Ze dne na den zůstala ochrnutá na polovinu těla, závislá na péči stárnoucích rodičů a nezletilého syna. Novoroční sbírka Konto Bariéry a Aktuálně.cz pomůže Michaele zaplatit elektrický vozík a rehabilitace, aby se po pěti letech "domácího vězení" mohla osamostatnit.

Pouhý den stačil k tomu, aby se paní Michaela Nejedlá přiblížila ke splnění svého snu - znovu se osamostatnit po těžké mozkové příhodě. Příběh čtyřicetileté ženy, pro kterou uspořádalo společnou novoroční sbírku Konto Bariéry a Aktuálně.cz, vyvolal obrovský zájem dárců.

Na pořízení elektrického vozíku a úhradu rehabilitací pro Michaelu bylo potřeba 200 tisíc korun. Během jediného dne se však sešlo na transparentním účtu Konta Bariéry dokonce 378 tisíc korun. Mimořádnou sumu se podařilo vybrat i díky vlně solidarity, kterou příběh mladé ženy po mozkové příhodě vyvolal v okolí jejího bydliště, u místních obyvatel i firem. Přebytek sbírky Michaela využije na bezbariérové úpravy koupelny a jako doplatek na pořízení speciálně upraveného automobilu, díky kterému bude už zcela soběstačná.

"Je to nepopsatelný pocit, úplně se mi zastavilo srdce. Všichni jsme sledovali, jak rychle peníze do sbírky přibývají. Mám neuvěřitelnou radost a moc děkuji," říká dojatá Michaela Nejedlá. Poděkování patří všem dárcům, čtenářům Aktuálně.cz a firmě Kavyl, která přispěla největší částkou.

Tady je celý příběh Michaely Nejedlé, který redakce publikovala ve čtvrtek 6. ledna při startu sbírky.

Když člověk zazvoní u Nejedlých, musí se nejdřív vypořádat s profesionálním vítačem Edou. "To je můj psychoterapeut," představuje Michaela tříletého francouzského buldočka. A skutečně, jakmile psa hladí nebo mu hází míček, začne se podvědomě usmívat. Jinak ale čtyřicetiletá rodačka z Náměště nad Oslavou působí spíš smutně. Pět let se nedostala bez cizí pomoci ven. Na nákup, na poštu, k lékaři a vlastně kamkoliv ji musí někdo doprovodit. S hygienou jí pomáhá maminka, protože se sama umýt nezvládne.

A zatímco jiní si dávají do nového roku předsevzetí, jak budou cvičit, učit se jazyky nebo cestovat, Michaela má přání úplně obyčejné: postavit se ve 40 letech znova na vlastní nohy, a to přeneseně i doslova.

Jiné plány

Michaela má po cévní mozkové příhodě ochrnutou levou polovinu těla. Mrtvice ji přitom postihla bez varování. "Dva dny před mými 35. narozeninami večer mě prostě zničehonic, jak se lidově říká, kleplo. Měla jsem jen trochu zvýšený, ale zaléčený krevní tlak. Lékaři mi nikdy neřekli příčinu," říká a už automaticky si protahuje zkroucené prsty na levé ruce. "Noha je na tom lépe. Když se mám čeho držet, zvládnu se na ni postavit a udělat i pár kroků. Levá ruka je ale od začátku úplně mrtvá, do té si můžu píchat špendlíkem a nic," popisuje.

Pohybuje se na mechanickém vozíku, ale jen jednou rukou se sama daleko neuveze. Do obchodu, který je blízko a po rovině, ji dotlačí patnáctiletý syn. "Denisek jsou moje ruce a nohy," říká. Na větší nákup už ji ale musí odvézt autem táta. "Přítel to psychicky nezvládl a odešel ode mě, protože už jsem s ním nebyla schopná podnikat to, co dřív," vysvětluje čtyřicetiletá žena. Od té doby zůstala sama se synem z předchozího manželství. "Samoživitelka v invalidním důchodu a s hypotékou na krku." 

Pět let nazpátek si přitom Michaela představovala svůj život docela jinak. Pohledná a štíhlá žena pracovala jako účetní na městském úřadě. Společně s přítelem vychovávala svého desetiletého syna a přítelovy dvě dcery. Starala se o děti, dům, zahradu, běhala, měla spoustu kamarádů a plánů. 

Michaela Nejedlá s rodiči a synem Denisem.
Michaela Nejedlá s rodiči a synem Denisem. | Foto: Libor Fojtík

"Seděla jsem večer na posteli v ložnici a čekala na přítele, než se vystřídáme v koupelně. Najednou se mi udělalo špatně. Cítila jsem lupnutí v hlavě, rozlilo se mi teplo po těle a pak mi přestaly fungovat ruce a nohy," popisuje. Shodou okolností si pár dnů předtím četla na internetu článek o příznacích mrtvice. A najednou je zažívala na vlastní kůži. 

"Věděla jsem, že když tohle přijde, má člověk zkoušet zvedat ruce, vypláznout jazyk, mluvit," popisuje Michaela. Nic z toho už jí ale pořádně nešlo. Poslední, co ještě zvládla, bylo udělat pět kroků do koupelny za přítelem. Zakrátko už přivolaná sanitka vezla mladou ženu do Fakultní nemocnice v Brně, kde jí lékaři museli operovat mozek zalitý krví. Dva týdny bojovala o život v umělém spánku. Následovalo léčení na neurologii a rehabilitace v nemocnici v Třebíči, pak tři měsíce v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Domů se vrátila až po více než půl roce.

Ztráta svobody

V Náměšti nad Oslavou mezitím převzali velení Michaelini rodiče. Nemocné dceři byli nablízku od první chvíle, bydlí totiž hned ve vedlejším domě, s Michaelou mají společný pozemek a zahradu. "Přišla jsem hned, jak se to stalo. Volali mi, jestli dohlédnu na děti. Míša seděla na posteli a říkala: ‚Mamko, já umřu. Kdo se postará o Deniska?‘ Je to pět let a pořád to mám v sobě," vzpomíná paní Libuše Nejedlá.

Desetiletého vnuka si s manželem vzali k sobě. "Řekli jsme mu, že mamka musela do nemocnice, protože ji moc bolela hlavička, byl přece ještě malé dítě. Když jsme s ním pak jezdili za Míšou do Třebíče a do Kladrub, pořád chtěl, aby šla mamka s námi domů, a nechápal, proč to nejde. Bylo to pro všechny neuvěřitelně náročné." 

Když se Michaela v nemocnici probrala, zjistila, že se nedokáže vůbec pohnout. "Neotočila jsem se na posteli, nesedla jsem si, všechno jsem se učila znova," popisuje. "Zdaleka nejhorší pro mě ale byla ztráta samostatnosti a svobody." Jakoby se v 35 letech stala znovu dítětem závislým na rodičích a vlastním synovi. A pokroky byly velmi pomalé. Ještě nedávno se bez pomoci nedostala ani na zahradu, schody vedoucí k domu pro ni byly nepřekonatelný problém.

Michaela Nejedlá s rodiči a synem Denisem.
Michaela Nejedlá s rodiči a synem Denisem. | Foto: Libor Fojtík

"Syn mě třeba kolikrát vyvezl ven, odešel za kamarády a já mu pak musela volat, ať mě přijde vrátit domů," popisuje Michaela situace, kterým musela čelit. Hodně jí pomohla plošina, kterou jí před Vánoci namontovali ke schodům, ještě ale musí natrénovat zavírání dveří. "Je to neuvěřitelný pocit, že můžu sama vyjet na zahradu, jen tak si sednout pod pergolu, nebýt pořád zavřená doma," raduje se a doufá, že se sama brzo dostane i dál, ven ze zahrady. 

Obyčejná přání

Klíčem ke svobodě je pro čtyřicetiletou Michaelu elektrický vozík, na kterém by se sama dostala nejen z domu, ale i ze zahrady ven na ulici a do města. "Zvládla bych si na něm sama vyřídit všechny běžné věci nebo se zkrátka jen dostat mezi lidi," říká. Také by si moc přála vzít syna na dovolenou, protože spolu dlouhé roky nikde nebyli.

"Strašně moc bych chtěla na Šumavu. Kdyby nás tam někdo dovezl, mohli bychom tam spolu klidně čtrnáct dní vegetovat a nepřidělávala bych mu starosti, že by mě musel někde tahat, to bychom ani nezvládli," říká. A Denis má ještě obyčejnější přání: "Mamka by se mohla třeba přijet kouknout do parku, jak jezdím na koloběžce." Patnáctiletý kluk letos končí v Náměšti na Oslavou devátou třídu. Kromě koloběžky rád jezdí i na skejtu, dřív hrál také florbal. Mámina nemoc pro něj byla obrovská rána. "Měl jsem strach. Nejdřív jsem ani nevěděl, co mamce je," vzpomíná.

Michaela Nejedlá
Michaela Nejedlá | Foto: Libor Fojtík

Když se pak Michaela vrátila domů, jejich role se otočily. Najednou se musel starat on o mamku, ne mamka o něj. "Poklízet si pokoj, vyklízet a nandávat myčku, vynášet odpadky, nakupovat, věšet prádlo, převlékat postele, škrábat brambory…" vypočítává Denis činnosti, do kterých se musel doma zapojit. Když tehdy spěchal ze skateparku na pomoc mámě, kamarádi se na něj také divně koukali. "Teď už je to normální, že si na půl hodiny odběhnu," říká. 

Michaela si ale dobře uvědomuje, že se o ni rodina nemůže starat věčně. Denis bude od září dojíždět do učení do dvacet kilometrů vzdálené Třebíče, bude mít své zájmy, vlastní život. A jejím rodičům už také ubývají síly. Oběma je přes šedesát a kromě Michaely mají ještě každý svoji práci, na starost 85letou babičku a aby toho nebylo málo, i vlastní zdravotní problémy.

"Psychika se promítla do zdraví," říká pan Karel, který už dvakrát bojoval s rakovinou. Onkologicky nemocná byla i babička. "Za pět let nás toho postihlo tolik, že doufáme, že už máme vybráno," říká paní Libuše. Sama se po Michaelině hospitalizaci nervově zhroutila a musela vyhledat psychiatrickou pomoc.

Novoroční naděje 

Elektrický vozík, který se jednoduše ovládá joystickem na pravou ruku a hravě zvládne i menší terén, už má Michaela vybraný a vyzkoušený. Zatím ale všechny sny sráží k zemi jeho vysoká pořizovací cena - 75 tisíc korun, které si Michaela sama nemůže dovolit zaplatit. S prosbou o pomoc se proto obrátila na Konto Bariéry, a to se pro mladou ženu rozhodlo uspořádat společnou novoroční sbírku s Aktuálně.cz. Její výtěžek poslouží Michaele nejen k pořízení elektrického vozíku, ale také k uhrazení nákladných rehabilitací.

Michaela Nejedlá
Michaela Nejedlá | Foto: archiv M. Nejedlé

Právě usilovným cvičením se totiž ženin stav zvolna, ale neustále zlepšuje. "K levé ruce už se podle lékařů upínat nemám, ale noha je rozhýbaná a stačí správně propojit poškozené dráhy v mozku," líčí Michaela. Dennodenně sama trénuje, jednou za rok jezdí do lázní, pomohlo by jí ale intenzivní cvičení s fyzioterapeutem, který by ji mohl navštěvovat doma. 

"Kdybych chodila, tak budu úplně nejšťastnější. I když mi zůstane jen jedna ruka. S jednou rukou se dá žít úplně nádherně," usmívá se konečně Michaela. Třeba se buldoček Eda bude ještě divit, až ho panička na zahradě doběhne. 

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Házenkáři Španělska vyhráli na ME i pátý zápas a míří do semifinále

Házenkáři Španělska vyhráli na mistrovství Evropy i pátý zápas a jsou blízko postupu do semifinále. Dvojnásobní úřadující šampioni dnes ve svém druhém duelu ve čtvrtfinálové skupině v Bratislavě porazili Rusko těsně 26:25.

Španělé, kteří byli v základní skupině jediným přemožitelem českého týmu, byli dnes blízko první bodové ztrátě na turnaji. Rusko ve 41. minutě vedlo 22:18 a krátce před koncem měl ještě šanci vyrovnat ze sedmičky Igor Soroka, ale trefil tyč. Nejlepším střelcem vítězů byl se sedmi góly Agustín Casado.

Mistři Evropy z let 2018 a 2020 vedou tabulku skupiny II s plným počtem šesti bodů před čtyřbodovými Švédskem a Norskem. Vicemistři světa Švédové, kteří se dostali do čtvrtfinálové fáze po remíze s českým mužstvem v závěrečném utkání základní skupiny, porazili jednoznačně 28:18 poslední Polsko. Norsko zdolalo 28:23 koronavirem zdecimovaný tým Německa.

Mistrovství Evropy házenkářů - čtvrtfinálová skupina II v Bratislavě:

Rusko - Španělsko 25:26 (11:12), Polsko - Švédsko 18:28 (6:14), Německo - Norsko 23:28 (12:14).

Tabulka:

1. Španělsko 3 3 0 0 87:76 6
2. Norsko 3 2 0 1 92:77 4
3. Švédsko 3 2 0 1 85:73 4
4. Německo 3 1 0 2 76:80 2
5. Rusko 3 1 0 2 71:77 2
6. Polsko 3 0 0 3 72:100 0
Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Barmský soud odsoudil k trestu smrti dva prodemokratické aktivisty

Barmský vojenský soud v pátek odsoudil k trestu smrti dva prodemokratické aktivisty. O vyneseném rozsudku informovala v oficiálním prohlášení vojenská junta, která převzala moc v Barmě po loňském převratu, při němž svrhla demokraticky zvolenou vládu vedenou Do Aun Schan Su Ťij a její Národní ligou pro demokracii (NLD). Barma nicméně už celé desítky let žádnou popravu nevykonala.

Podle informací agentury AFP byl k trestu smrti na základě protiteroristického zákona odsouzen člen NLD a bývalý poslanec Maun Ťjo. Stejný trest od vojenského tribunálu dostal také přední prodemokratický aktivista Ťjo Min Yu, známější pod přezdívkou "Kou Jimmy".

Vojenská junta v rámci své snahy rozdrtit disent v zemi odsoudila k trestu smrti desítky aktivistů brojících proti vojenskému převratu.

NLD držitelky Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij vyhrála s převahou volby v listopadu 2020. V únoru 2021 pak těsně předtím, než mohla její vláda zahájit druhý pětiletý mandát, následoval vojenský puč.

Zdroj: ČTK
Další zprávy