Již během roku 1990 opustilo kasárna v Krupce-Bohosudově přes 2000 vojáků sovětské armády včetně velkého množství vojenské techniky. Počátkem roku 1991 se začalo s odvozem posledních tanků i s municí, která podle předpisů nesměla zůstat na místě a musela být odvezena v útrobách tanků.
Tank T-72, který byl plně naložen několika kusy tankových i protitankových střel, minami i náboji do kulometů a samopalů, začal 9. ledna z důvodu technické závady v elektroinstalaci hořet. Vojáci ho odtáhli na volné prostranství v areálu kasáren a začali hasit vším, co bylo tehdy po ruce. Krátce poté následovaly dvě devastující exploze, které si vyžádaly životy 17 vojáků. Jejich těla výbuch roztrhal.
Podle hasičů byla síla exploze tak velká, že jedenáctitunová tanková věž odlétla 78 metrů daleko a některé střepiny letěly dokonce až do vzdálenosti stovek metrů. Vzhledem k hořící naftě uniklé z tanku navíc hrozily další exploze.
Tragédii dnes připomíná pomník sovětských vojáků na hřbitově v Krupce. Tehdy zasahující český pyrotechnik Václav Bilický obdržel v roce 2018 ocenění od ruského ministerstva obrany.
Z hořící nafty vykukovaly granáty
Podle Bilického hrozilo, že obětí bude ještě víc. Na místě výbuchu desítky vojáků a důstojníků pomáhaly raněným. Mezi nimi byla podle Bilického hořící louže nafty, z níž vykukovaly dělostřelecké granáty, u kterých se ulomily zapalovače tak, že byla obnažena část s rozbuškou. "Kdyby se přehřála, tak by to bouchlo. Hasiči tam ještě nebyli, Sověti tam pobíhali, tak jsem našel lopatu a s kolegou jsme granáty dali pod hladinu hořící nafty s olejem. Bylo nutné rozhodnutí, buď vezmeme do zaječích, nebo zasáhneme, tak jsme se o to pokusili a ono to vyšlo," uvedl Bilický.
Pokud by nastal výbuch, odnesli by to podle něj přijíždějící hasiči a vojáci. Hasičům poté sebral jednu hadici a vodou stříkal munici v bednách v okolí tanků. "Největší zásluhu na tom, že se po prvotním výbuchu nic dalšího nestalo, měli ti kluci, kteří vytáhli hořící tank na plochu před garáže. Kdyby to bouchlo v garáži, kde bylo asi 20 tanků a velké množství munice, tak by byla exploze tak mohutná, že by spadl i kostel, za kterým jsem právě projížděli," řekl Bilický.
Oběťmi byli vojáci z tankové čety. Těla odnášeli na nosítkách zdravotníci, kteří si podle Bilického ani nestihli obléct bílé pláště. Výbuch utrhl nejen jedenáctitunovou věž tanku i s hlavní, ale i malou věžičku tanku s poklopem, která byla detonací rovněž odmrštěna. Bilický ji má ve svém Muzeu pyrotechnické asanace Ralska.
Pohřeb se konal v Milovcicích, v Krupce vznikl pomník obětem, k němuž v roce 2019 přijela zavzpomínat sestra jednoho ze zemřelých vojáků z Kazachstánu. Sovětský důstojník po události navrhl pro Bilického a jeho kolegu vyznamenání. "Měl jsem telefonát, zda přijmeme vyznamenání od okupačních vojsk, co jsme mohli dělat, naše ministerstvo ocenilo pouze hasiče," dodal Bilický, který vyznamenání nakonec dostal v roce 2018 od ministra obrany Ruské federace.
