Komunitní zahrada může vzniknout kdekoliv, třeba i na sídlišti. Přímo uprostřed toho chodovského funguje od roku 2013 zahrada Vidimova. Mezi paneláky přímo za městským úřadem tu klasické sídlištní prostředí oživují desítky záhonů. Místní na nich pěstují zeleninu, bylinky nebo třeba jahody a rybíz. Také sem chodí kompostovat.
Nejaktivnějšími návštěvníky zahrady jsou ve všední podvečer děti, které společně tráví čas skákáním panáka, na trampolíně, pískovišti nebo v kuchyni, kde vaří bláto. "Je to jiné než na hřišti, kam pokaždé přijde někdo jiný. Tady mezi sebou tvoří pevnější vztahy," oceňuje matka jednoho z nich.
Stejně jako děti se tu seznamují i jejich rodiče. "Najednou jsme se začali zdravit a uvědomili si, kdo kolem nás vlastně bydlí," říká jedna z žen, která na zahradu chodí spíše za lidmi než za záhony.
Ne každý je však zkušený pěstitel. "Prohlédnete si, co komu vyrostlo, a hned víte, za kým jít pro radu. Jsou tu i lidi, kteří přišli ze zahrádkářských kolonií, ti třeba mají s pěstováním hodně zkušeností," vysvětluje Anna Černá, která zahradu na Jižním Městě několik let koordinovala. Do Vidimovy nyní dochází asi šedesát rodin.
Přínos pro mikroklima i duševní pohodu lidí
A toto místo není ani zdaleka jediné, kam Pražané chodí pěstovat zeleninu. Komunitních zahrad totiž přibývá. Zatímco v roce 2017 jich v hlavním městě fungovalo 24, o dva roky později už 42 a dnes je to o ještě o čtrnáct víc. "Na začátku se ozývali hlavně lidi ze sousedství, teď se angažují i městské části a firmy," vnímá Radka Pokorná, ředitelka spolku Kokoza, který komunitní zahrady pomáhá tvořit.
Zájmu o komunitní zahrady si všímá i magistrát, který podobné aktivity vítá. "Pro město s hustou zástavbou jsou komunitní zahrady cenné, každá zelená plocha má velký přínos pro mikroklima a nakonec i pro duševní pohodu obyvatel," říká mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman.
Hodně nových zájemců se objevilo během pandemie, být součástí zahradnické komunity mohlo v lockdownech znamenat příležitost odpočinout si. "Lidé byli vděční za to, že mohli vyrazit ven, v zahradě jsme se střídali třeba po dvou rodinách a užívali si to," říká Černá.
Pražané se podle Černé zapojují z více důvodů, někdo chce pěstovat a kompostovat, pro jiného jsou přidanou hodnotou hlavně posílené sousedské vztahy. "Motivace jsou různé, lidem se často otevírají nové obzory. Přijdou kvůli pěstování a postupně vidí, že mít vlastní kompost se opravdu hodí, tak začnou zpracovávat bioodpad. Často tu také vznikají nové nápady pro jiné komunitní aktivity," popisuje.
Na komunitní zahradu by jednou ráda docházela i Petra Váchová, zatím se však rozhoduje, ke které zahradě se přidá. "Láká mě sdílení a zajištění kontaktu s městskou přírodou. To, že potkám podobně naladěné lidi a možná se s nimi skrz kus společného pozemku spřátelím," popisuje Váchová.
Vedle pěstování mrkve adoptují slepice
Jiným typem komunitní zahrady je MetroFarm na Císařském ostrově, její součástí je i hospodářství. Lidé se tu u břehu Vltavy můžou starat o rostliny i o zvířata a třeba si adoptovat slepici. "Jsou teď nějaké líné, asi je na ně moc teplo," směje se koordinátor Štěpán Říha, když slepice krmí a povzbuzuje je k pohybu.
MetroFarm původně sídlila v Holešovicích, už tam se o ni Říha staral. "Bylo ta souhra životních událostí, chtěl jsem se odstěhovat z Prahy a mít hospodářství. Pak přišla šance zapojit se do projektu v Holešovicích, dělat to, co jsem chtěl v rodném městě," popisuje.
Najít si touto cestou v Praze kus přírody se rozhodl také Tomáš Řádek, který na MetroFarm dochází se svojí přítelkyní už několik měsíců. "Dlouhodobě řešíme, jestli se usadíme ve městě, nebo na vesnici. A tohle byl takový zajímavý způsob, jak najít kompromis," vysvětluje. Na MetroFarm přijíždí lidé z různých částí Prahy, spíš než lokalita je spojují hodnoty a přístup ke světu.
I tady se zapojují celé rodiny. "Roste tu vzácná generace, která zná život ve městě a zároveň vyrůstala s rukama v hlíně. Děti odmala chápou, odkud se bere ovoce, zelenina, vajíčka nebo mléko, protože to viděly na vlastní oči," oceňuje Řádek. Výhodou komunitního zahradničení je podle něj také to, že spolu lidé sdílí nářadí a ostatní potřebné věci.
Komunitní zahrady, které vznikají po celé republice včetně menších měst, mohou mít mnoho podob. Někde zeleň proniká do vnitrobloků, někde mezi obchodní domy, na jiných místech zabírají jen kousek plochy na střechách domů či balkónech.
