Sídliště v Litvínově bylo na odpis. Zdejší rodák se ho snaží oživit a zapojit místní

Petr Globočník. Za ním vila Libuše a vybydlené sídliště Janov.
Malebná dvouvesnice Hamr-Janov bývala oblíbeným výletním místem obyvatel nedalekého Litvínova. Výstavní domy, hostince, sady, příroda a úpatí Krušných hor z ní dělaly atraktivní lokalitu.
Historická pohlednice z Hamru-Janova (Hammer-Johnsdorf). Vila Libuše je v okénku uprostřed.
Vila Libuše, která se také dříve jmenovala Carola či Elizabeth, bývala honosným domem uprostřed ovocného sadu.
Jenže na počátku 70. let přijely buldozery, srovnaly velkou část Janova se zemí a architekti tu vyprojektovali panelové sídliště pro tisíce lidí vystěhovaných z obcí, které byly zlikvidovány kvůli těžbě uhlí. A také pro VIP Litvínovany, kteří čekali na byt.
Foto: MY Litvínov
Zuzana Hronová Zuzana Hronová
6. 6. 2021 15:10
Když Petr Globočník na litvínovském sídlišti Janov v 90. letech vyrůstal, jednalo se o socialistickou klasiku. Postupně se z něj stala vyloučená lokalita, jedna z nejhorších adres. "Když jsem se v roce 2019 vrátil, můj panelák byl úplně prázdný, celá ulice vypadala jako v Pripjati," líčí. Koupil tu ruinu kdysi výstavní vily Libuše a se spolkem MY Litvínov ji předělává v sousedský dům se zahradou.

Petr Globočník vyrůstal na litvínovském sídlišti Janov, tehdy zánovní výstavbě pro lidi z vesnic zlikvidovaných těžbou uhlí a pro "VIP" z Litvínova. "Tehdy šlo o klasické socialistické sídliště, nepřišlo mi, že by se nějak zvlášť vymykalo. Naopak, kousek od něj bylo velké koupaliště, navíc leží na úpatí Krušných hor, takže jsme jako děti pronikaly do nekonečného lesa," vzpomíná současný opoziční zastupitel Litvínova za Zelené. 

Pochvaluje si, že tu celkem fungovaly mezilidské vztahy, znali se se všemi sousedy a snažili se o bezproblémové soužití. "Prostě když rodina Sivákových hrála pozdě do večera, zazvonili jsme na ně a domluvili se, ať do půlhodiny skončí, že ráno vstáváme do práce a do školy. Proběhlo to vše v klidu a pohodě," líčí Globočník.

Po listopadové revoluci se uvolňovaly poměry, ale zároveň se některé věci neošetřily zákony, takže například vznikl výnosný obchod s chudobou. Zdejší paneláky litvínovská radnice zprivatizovala a noví majitelé do nich začali stěhovat problémové nájemníky. "Praha, Košice a další města si čistila lokality od nepřizpůsobivých obyvatel a sestěhovávala je do Janova. Jim bylo jedno, co se s lokalitou stane," popisuje konec normálního sídliště. Lidé se tu přestali znát, nové problémové romské rodiny nepřijali ani zdejší romští starousedlíci, spousta jich utekla před neutěšenými podmínkami úplně stejně jako lidé z majority.

Petr Globočník však byl patriot a měl to tu rád, takže tu bydlel dál. Odešel až v roce 2005, tedy těsně před největší eskalací problémů, kdy tu v roce 2008 probíhaly střety s neonacisty a příznivci Dělnické strany. Přesídlil do bytu v centru Litvínova, a to jen proto, že dojížděl do školy vlakem a chtěl bydlet blíže nádraží. "Janov je vyloučená lokalita nejen sociálně, ale i dopravně. Dostat se kamkoliv odtud zabere hodně času," vysvětluje.

Vypadalo to tu jako v Pripjati

V roce 2019 se do Janova vrátil, aby zachránil zdejší klenot, kdysi výstavní vilu Libuše z roku 1900. Když se šel podívat ke svému někdejšímu domu, trochu v něm zatrnulo. "Ten panelák byl úplně prázdný. Celá ulice vypadala jako v Pripjati dvacet let po výbuchu Černobylu," líčí.

S Libuší to nevypadalo o moc lépe. Na počátku minulého století ji ještě obklopovaly ovocné sady, okolo protékal potok a navazovaly lesy, litvínovští občané jezdili do tehdy samostatné obce Janov na výlety. Jenže na počátku 70. let sem přijely buldozery, srovnaly její okolí se zemí a začala mohutná výstavba sídliště pro deset tisíc lidí. Vila tehdy sloužila jako internát pro budoucí pekaře a cukráře se školou v Kopistech. Vila jako zázrakem přežila - na rozdíl od Kopist, které v druhé polovině 70. let padly kvůli postupující těžbě hnědého uhlí.

Původní zástavbu Janova srovnali v 70. letech se zemí a vystavěli tu velké panelové sídliště. Vila Libuše jako zázrakem přežila.
Původní zástavbu Janova srovnali v 70. letech se zemí a vystavěli tu velké panelové sídliště. Vila Libuše jako zázrakem přežila. | Foto: MY Litvínov

"Jako první záblesk si pamatuji Libuši, když jsme ji objevovali jako malí školkáčci. Líbila se mi věžička a říkal jsem si, že bych v ní chtěl mít jednou hvězdárnu. Moje maminka tam pracovala jako vedoucí sociální pracovnice, když tam fungoval ústav pro mentálně postižené ženy, tak jsem za ní byl párkrát v práci," vypráví Petr Globočník.

Pamatuje tu také archiv, hospodu a neziskovku. A pak už jen rychlé střídání nájemníků a podivné transakce. Kdysi honosný dům se stal rejdištěm feťáků, bezdomovců a teenagerů chodících sem za nebezpečným dobrodružstvím. "Když sídliště nabralo ten brutální neutěšený pád, svezla se s tím i vila. Vše se tam rozsekalo, odvezlo se železo a další materiál," doplňuje.

V roce 2019 se do místa svého dětství vrátil a ruinu vily obklopenou vybydlenými paneláky koupil. Se spolkem MY Litvínov z ní chce udělat sousedský dům s komunitní zahradou a postupně odtud oživovat celý Janov. "Na konci roku jsem chodil po baráku, profukovalo jím, protože neměl okna, byla mi zima a drbal jsem si hlavu, co jsem to provedl, proč jsem do toho šel," usmívá se.

Stavbu zabezpečili, za vlastní peníze, původně ušetřené na dovolenou, koupil okna do celého přízemí, vyklestili zahradu a v létě 2020 tu již proběhly první akce. Vše rázem vypadalo na dobré cestě. Ostrý provoz měl přijít v říjnu 2020, jenže místo něj přišla druhá vlna covidu. "A distanc je pro komunitní projekty smrtelný," konstatuje Globočník.

Problémů v neblaze proslulé vyloučené lokalitě existuje spousta. Pro sociální pracovníky jako je on a pro iniciátory komunitního života v lokalitě představuje velkou překážku skutečnost, že se tu nachází celorepublikově enormní množství neukotvených lidí, kteří stále migrují. "Je pak těžké hledat tu mezi nimi spojence pro naši činnost. Určitou výhodu vidím v tom, že odtud pocházím, takže jsem tak nějak geograficky zorientovaný," říká. První velký úspěch představují čtyři zdejší rodiny, které projekt komunitního centra Libuše vzaly za svůj, angažují se v něm a pozitivně působí i na své okolí.

On sám je optimista a věří, že se sídlišti blýská na lepší časy, každopádně se již přestalo propadat do stále většího chaosu a pomalu se odráží ode dna. Jeho optimismus došel tak daleko, že chce do pár let do vily přestěhovat svou rodinu s dvěma malými dětmi. "Chci se vrátit a vytvářím nekorektní nátlak na ženu, abychom šli. Myslím, že to místo má potenciál i pro lidi, kteří nejsou úplně chudí," uvažuje.

Ve vile by jednou Globočník rád bydlel s rodinou. Většinu místností chce ale ponechat veřejnosti a spolkům.
Ve vile by jednou Globočník rád bydlel s rodinou. Většinu místností chce ale ponechat veřejnosti a spolkům. | Foto: MY Litvínov

Z rejdiště feťáků místo setkávání a byty

Do začátku pomohla jejich projektu revitalizace Libuše podpora Nadace Via, jež podporuje komunitní život. Spolek MY Litvínov nakoupil nářadí a pustil se svépomocí do oprav domu i zahrady. Přes platformu Darujme.cz vybrali asi šedesát tisíc korun, finančně je podpořily i Nadace OSF, Nadace Proměny a malý grant získali i od Úřadu vlády. Pomoc od litvínovské radnice se zatím vyjednat nepodařilo, což Globočník připisuje i tomu, že zasedá v opozičních zastupitelských lavicích. Nicméně k dohodě spěje jednání o pozemcích, na nichž leží zahrada a jež z velké části patří městu. Spolku se ji podařilo získat do pronájmu.

Nyní pokračují v osazování oken a čeká je vybudování nové vodovodní přípojky. Vše musí dělat vlastními silami, na stavební firmu nemají peníze, leda na zapůjčení těžké techniky. "Jak okna přibývají, už se nám dvakrát stalo, že jsme měli uvnitř větší teplo než venku, což je velký úspěch. Opravili jsme největší díry ve střeše, takže už nám snad nikudy neteče," vypočítává.

Celé přízemí by mělo patřit veřejnosti, klíč budou mít ti, kdo se aktivně zapojí do obnovy. V prvním patře plánuje Globočník soukromou rezidenci, kde by bydlel s rodinou. Zároveň tu už funguje ateliér pro streetartové umělce a další místnost si opravují hráči fantasy her. "Oni nejsou tak živelní jako grafiťáci, kteří již mají hotovo, tak jim to jde pomaleji," popisuje Petr. V podkroví mají být dva projektové byty pro lidi, kteří přijedou na exkurzi nebo tu budou vystupovat. Třetí podkrovní byt má sloužit jako záchytný pro sociálně slabší rodiny, které přijdou o střechu nad hlavou, aby zde mohly přečkat, než seženou něco jiného. Ve sklepě by rádi zřídili nahrávací studio.

Streetartoví umělci si rekonstruují místnost ve vile, kde budou sídlit.
Streetartoví umělci si rekonstruují místnost ve vile, kde budou sídlit. | Foto: MY Litvínov

Chceme místní naučit, aby se starali sami

Touhle dobou již také chtěli mít revitalizované bezprostřední okolí na komunitní zahradu, jenže covid jim to znemožnil, takže tu zatím mají jen jeden truhlík s bylinkami. "Já bych na to mohl nalítnout s partou kamarádů a osázet kolem spoustu krásných bylin a květin a pak to použít na PR fotkách projektu, ale o to tolik nejde. My chceme do co nejvíce činností zapojit místní, aby postupně převzali iniciativu," vysvětluje.

Opraveno by chtěli mít co nejdříve, nicméně jak rovněž konstatuje, není to "až tak o těch cihlách, jako spíše o lidech", tedy o sbližování různých lidí, kteří by se normálně neměli důvod potkat. Na Libuši pořádají v úterý, ve čtvrtek a o víkendu nejrůznější akce. Ale za největší úspěch považovali, když si sami lidé ze sídliště dokázali zorganizovat na zahradě před vilou společné opékání buřtů. Pozitivně vnímá i skutečnost, že se tu setkávají Romové s majoritou a i v rámci majority se potkávají skupiny, které by na sebe jinak nenarazily. "Teď se třeba celkem uzavření fantasy hráči domluvili s grafiťáky, že jim jejich vznikající místnost vymalují," pochvaluje si.

Jako vedlejší efekt toho, že Libuše nabízí zajímavé společenské a kulturní akce a budou zde i normální byty, vidí i odmýtizování této špatné adresy. "Nechceme, aby když si dá člověk do Googlu ‚Litvínov-Janov‘, na něj vyskakovaly jen fotky Romů, neonacistů a rozbitých baráků a titulky ‚podvedli, zničili, zabili‘," přeje si.

Připojit se k iniciativě kolem Libuše může každý, ale spolek po něm chce, aby se akcí aktivně účastnil a pomáhal s obnovou. Takoví lidé budou součástí klubu s možností zdejší zázemí používat, mít od něj klíče a chodit zdarma třeba na koncerty. Ostatní musí kvůli udržitelnosti projektu zaplatit. Vyjasnit si s místními obyvateli museli také skutečnost, že vila neslouží jako dětský klub, kde by mohly nechat bez dozoru své potomky.

Petr Globočník (v oranžových montérkách) a spolek MY Litvínov se snaží zapojovat do prací kolem rekonstrukce vily a revitalizace zahrady místní obyvatele.
Petr Globočník (v oranžových montérkách) a spolek MY Litvínov se snaží zapojovat do prací kolem rekonstrukce vily a revitalizace zahrady místní obyvatele. | Foto: MY Litvínov

"Právě přes akce pro nejmenší jsme zkoušeli vejít v místě ve známost a ukázat, že nejsme žádní lotři a že nám mohou důvěřovat. Do pár let, až budou mít místní dostatečné kompetence převzít roli komunitních lídrů, se lidé z MY Litvínov plánují stáhnout z komunitních akcí a věnovat se hlavně těm kulturním. O sociální rozměr by se měli čím dál víc snažit občané a dále působit na svou lokalitu a komunitu," vysvětluje.

Chtějí tak změnit myšlenkové nastavení lidí, kteří se zajímají o to, co jim kdo dá, místo aby se zajímali, co mohou udělat sami. "Paternalistické snahy sociálních služeb jsou podle mě velký omyl a k ničemu dobrému nevedou," domnívá se tento sociální pracovník, jenž už nyní pracuje na sociálním začleňování obyvatel v Janově nikoli jako dobrovolník, ale jako placený profesionál. Z peněz nadací se totiž podařilo zaplatit pro tři lidi dva a půl úvazku.

V sobotu 19. června pořádá spolek MY Litvínov u Libuše festival plný kulturního programu a aktivit. Tuhle akci považuje Petr Globočník za přelomovou - půjde o první velké setkání po koronavirové pandemii, navíc se sem chystají dvě sociální pracovnice z města, od čehož si slibuje navázání spolupráce mezi spolkem a radnicí. "Zůstávám optimistou. Nejdřív mi dalo práci náš spolek vůbec přesvědčit, že má cenu se v Janově o něco snažit. Neříkám, že to bude do roka a do dne, ale nyní už to vypadá na dobré cestě. Nicméně je to hodně křehké, velmi křehké a kdykoliv se to zase může zhoupnout zpátky," uvažuje.

Program Živá komunita

Statenice - knihovna - Obývák vesnice

Programem Živá komunita podporuje Nadace Via aktivní lidi, kteří chtějí změnit k lepšímu místo, kde žijí. Cílem nadace je, aby se lidé zajímali více o veřejný prostor, podíleli se na zlepšování sousedských vztahů, budovali vzájemnou důvěru, přispívali k soběstačnosti místních společenství a vytvářeli si hlubší vztah ke krajině. Nadace nabízí jednak komunitní granty až do výše 100 tisíc korun pro péči o sousedské vztahy a krajinu a jednak rychlé granty až do výše 40 tisíc korun pro hájení veřejného zájmu v komunitách.

 

Právě se děje

před 4 minutami

Na stovkách nádraží a pošt vzniknou místa pro výdej poštovních balíků

Na 144 železničních nádražích vzniknou místa pro výdej poštovních balíků. Dalších 135 výdejních boxů pak přibude na pobočkách pošt. Správa železnic se na tom dohodla s Českou poštou, uvedly ve středu obě společnosti. Výdejní místa bude provozovat vysoutěžená zásilková firma.

Výdejních boxů by po celé republice mělo být skoro 300. K dispozici budou ve 144 stanicích, například na hlavních nádražích v Plzni, Praze či Olomouci, dále také v Havlíčkově Brodě nebo Hodoníně. Se 135 místy se pak počítá i na pobočkách České pošty. Na umístění boxů ve vytyčených lokalitách bude nyní vypsána veřejná soutěž, nájemní smlouva s vítězem soutěže bude uzavřena na pět let. V následujících letech se předpokládá zřízení boxů i v dalších lokalitách.

"Naším cílem je postupně rozšířit portfolio služeb, které na nádražích mohou denně využít nejenom cestující, ale i každý kolemjdoucí. Zřízení výdejních boxů je prvním z těchto kroků, věřím, že novou službu veřejnost ocení," uvedl generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda.

Zdroj: ČTK
Další zprávy