Často od ukrajinských uprchlíků slyším, že by se moc chtěli učit česky, ale kurzů češtiny je málo. Změní se to?
Jsme si vědomi toho, že je potřeba rozšířit nabídky jazykových kurzů, a to jak živou formou, tak online formou. Spolupracujeme na tom úzce s ministerstvem práce a sociálních věcí, s ministerstvem školství i úřady práce. Potřebujeme všechny partnery propojit, abychom měli jasný plán, jak zlepšit dostupnost kurzů a jak zlepšit i přístup uprchlíků k různé náročnosti výuky českého jazyka.
Co konkrétního připravujete?
Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo speciální program, který bude kompenzovat zaměstnavatelům dobu, během které bude moci zaměstnanec absolvovat jazykové vzdělávání. Tento program se rozbíhá, ministerstvo se opravdu snaží zvýšit zájem zaměstnavatelů o vstup do tohoto programu.
Hledá stát i nějaké další způsoby, aby bylo pro uprchlíky podstatně více kurzů?
V tomto směru chceme zvýšit spolupráci s úřady práce, mimo jiné tam začnou působit, alespoň na těch nejvíce exponovaných, noví pracovníci. Ti tam budou proto, aby cíleně pracovali s uprchlíky z Ukrajiny. To znamená, že je budou mimo jiné informovat o tom, kde je jaký jazykový kurz a jak se do něj zapojit. Díky tomu potom budou mít i větší možnost získat lepší práci.
Detailnější plán, jak budeme více diverzifikovat vzdělávací nabídku, v této době tvoříme. Ale řada věcí se už děje, vizte zmiňovaný program pro zaměstnavatele a také kurzy, které v regionech teď běží. Ale víme, že je potřeba jich dělat více. Věřte mi, že to je pro nás velká priorita. Musíme vytvořit celý robustní systém, kdy budeme muset patrně spolupracovat i s jazykovými agenturami.
Kdo konkrétně bude uprchlíky učit češtinu a kdo to bude platit?
Je na to vyčleněný rozpočet, kterým disponuje právě ministerstvo práce a sociálních věcí. Budeme se snažit využívat prostředky EU i agentur OSN. Máme také velkou síť partnerů, kteří jsou připraveni nám mimo jiné v tomto finančně pomoci. Věřím, že financování kurzů je také prioritou našeho státu, aby se uprchlíci mohli integrovat. Je jasné, že bez znalosti jazyka to jde těžko.
Chceme lepší kontrolu zaměstnavatelů
Další velké téma je zaměstnanost. Uprchlíci poukazují na to, že je pro ně často práce jen někde ve fabrikách u pásu, navíc mnohdy takovou práci získají jen přes agentury, takže nedostávají ani slušnou výplatu.
Za toto je odpovědné především ministerstvo práce a sociálních věcí. Věřím, že se snaží tento systém postupně otvírat a zlepšovat. Chceme také více spolupracovat s inspektorátem práce tak, aby zaměstnavatelé byli kontrolováni a bylo jasné, v jakých podmínkách uprchlíci pracují.
Chceme postupně také víc a víc zlepšovat informovanost Ukrajinců, aby rozpoznali, co je důstojná nabídka a co je nabídka od neseriózního zaměstnavatele. Musíme tuto informovanost zlepšit. Důležitou roli v tomto hrají i nevládní organizace, kam často přicházejí uprchlíci nejdříve.
Nezůstane jen u přání?
Je mojí velkou prioritou, abychom problémy, o kterých mluvíte, mapovali a věděli, jak jsme v pomoci uprchlíkům efektivní. Moje role je především koordinační, nemůžu nahrazovat příslušné státní úředníky na ministerstvech. Chci ale upozorňovat s kolegy, kde jsou slepá místa, a moderovat společnou diskusi o tom, jak dál uprchlíkům pomáhat.
Problémy jsou také s tím, aby Česko uznávalo jejich kvalifikaci a vzdělání. Zlepší se v tomto nějak přístup státu?
Určitě chceme toto zlepšit. V řadě oborů se to už podařilo, jak více zapojit uprchlíky do některých konkrétních profesí, které potřebujeme. Ať jde o zdravotnictví, nebo školství. Určitě budeme i toto zlepšovat, protože nám lidé v mnoha odvětvích chybí, a chceme, aby uprchlíci mohli důstojně pracovat.
O uprchlících už máme větší přehled
Třetí častý problém, který od uprchlíků slýchám, je ubytování. Mnozí musí opustit dosavadní bydlení, některým končí dotované bydlení a těžko hledají nové, když jsou ceny pronájmů enormní.
Po 150 dnech skutečně končí pro některé uprchlíky doba bezplatného nouzového ubytování. Stát se bude snažit i ve spolupráci se sociálními službami, ministerstvem pro místní rozvoj, nevládními organizacemi, kraji a obcemi tyto uprchlíky přivést k běžnému bydlení. Jsme si vědomi, že na některých místech naší země to půjde lépe, protože je tam více dostupného bydlení, ale jsou místa, kde ubytování není.
Zároveň lex Ukrajina V. počítá s tím, že bezplatné nouzové ubytování bude dál poskytováno některým skupinám, například lidem vysokého věku, těhotným ženám nebo maminkám mladších dětí. Stejně jako lidem se zdravotním postižením nebo těm, kteří pečují o lidi s handicapem či vážně nemocné.
Těmto skupinám bude důležité nastavit vyšší formu podpory, protože mnozí potřebují sociální asistenci. Máme data, že řada uprchlíků má duševní problémy, deprese, úzkosti, a nechceme tyto lidi nechat bez pomoci. Opět i tady ale bude důležitá jazyková pomoc, aby neexistovala bariéra. Chceme i v této oblasti posílit kapacity organizací, které můžou psychosociální pomoc nabízet.
Dlouho stát neměl o uprchlících moc velký přehled. Začíná ho už mít? Ví alespoň přibližně, kolik jich v zemi je, jak na tom jsou a zda pracují?
Ano, má. V této chvíli dochází k přeregistraci i kvůli lex Ukrajina V., takže si data aktualizujeme. Budeme tak mít čerstvá a přesná čísla, kolik lidí se pravděpodobně vrátilo na Ukrajinu, kolik odcestovalo do jiné země a kolik je reálně v České republice. Tato data bude mít ministerstvo vnitra k dispozici.
Jakmile naběhne platnost lex Ukrajina V., budeme mít přehled také o zvlášť zranitelných skupinách. Máme také evidenci ubytování v jednotlivých regionech, takže víme, kolik se dostalo do běžného bydlení, kolik zůstává v nouzovém ubytování, jaký mají věk, víme, kolik dětí je v mateřských, základních a středních školách, kolik je kde ještě volných kapacit. Máme také základní makrodata o zaměstnanosti, potřebujeme je ale ještě více konkretizovat.
Kdybyste měla zhodnotit současný stav pomoci uprchlíkům, jaká slova byste použila? Převážila by spokojenost, co všechno se podařilo, nebo spíš cítíte, že narůstají problémy, které je nutné řešit?
Jsem přesvědčená, že jsme skutečně velmi dobře zvládli loňský rok. S výjimkou vztahu k romským uprchlíkům. Myslím, že situace v Praze nebyla dobře zvládnutá a nedocházelo k rovnému přístupu jako v případě neromských uprchlíků. V tomto cítím, že jsme neměli management dobře nastavený. Celkově jsme si ale vedli úspěšně, podařilo se to díky obrovské solidaritě občanů, nevládních organizací i spolupráci státu s mezinárodními organizacemi.
A pohled na současnost a budoucnost?
Myslím, že proces adaptace a integrace běží v základu dobře. Ale je před námi spousta výzev a úkolů. Teprve za rok, za dva, za tři budeme schopni kvalitně vyhodnotit, jestli jsme toto zvládli, nebo vznikly zásadní problémy. Jsem založením spíše optimistka, takže chci věřit, že tento proces půjde dobře.
