Ústí nad Labem - V kanceláři v ošuntělém domě na okraji centra Ústí nad Labem přijímá návštěvy historicky první komunista, který vážně sahá po místě ústeckého hejtmana. Kulisu jeho schůzek s novináři dotváří obraz Lenina a busta Marxe, návštěvy dostávají na památku cukry s třešničkami.
Oldřich Bubeníček nevypadá jako ostřílený politik, i když v posledních deseti letech opakovaně (a neúspěšně) kandidoval do Senátu. Vítězství komunistů v krajských volbách na Ústecku je pro něj prý milé překvapení. "Nebudu říkat, že mne mrzí, že jsme vyhráli," krčí rameny podsaditý šedesátník v manšestrovém saku a polobotkách, které mají daleko do "špičatých bot" některých zdejších politických špiček.
V pondělí pak do své vlády přizvali dosud na kraji úřadující sociální demokraty.
Po více než týdenním vyjednávání je pak na nejpravděpodobnějším příštím hejtmanovi znát únava. "Občas se v noci budím a přemýšlím, co dál," líčí dojmy muže, který nečekal, že přestane hrát v regionální politice druhé housle a že budou jeho jméno skloňovat všechna celostátní média.
Situace je to nová, vždyť dlouholetý funkcionář a novinář stranických Halo novin pravidelně s komunisty vyhrává volby v Bílině, odkud pochází, ale nikdy neměl politickou sílu se do čela města postavit. V úplně první řadě stojí lídr komunistické kandidátky až nyní.
A o vládě v regionu nevyjednává jen s příštími spojenci či opozicí, ale také ve vlastní straně. Na Ústecku mají totiž komunisté tři hlavní vlivová centra, a tak velké slovo o příští vládě mají i Bubeníčkovi spolustraníci z Mostu a Chomutova, odkud se rekrutovali také hlavní komunističtí vyjednavači.
Výstavní skříň KSČM
Ač v kraji, kde politiku velkých stran dlouhodobě ovlivňují zákulisní hráči jako Patrik Oulický či Alexandr Novák v ODS nebo životní partner dosluhující hejtmanky Jany Vaňhové Roman Houska, neměl po volbách Oldřich Bubeníček ani s jedním z těchto jmen tu čest hovořit. Například Romana Housku prý lídr komunistů viděl snad dvakrát v životě.
Proměnu ve vnímání komunistické strany však po volebním vítězství poznal. "Před volbami s námi jednali z pozice silnějšího a to po volbách zmizelo," říká.
Stejně se úspěch projevil i mezi zájemci o členství. "V posledním týdnu požádaly o vstup do strany desítky lidí. Většinou jsou mladí, do třiceti let," chlubí se politik. Do jaké míry jde o skutečný zájem o politiku strany a do jaké o snahu přimknout se k novým mocným podle něj jde rozlišit "šestým smyslem".
V současnosti v Ústeckém kraji má komunistickou stranickou legitimaci 4500 lidí, čímž patří v partaji s 57 tisíci členy mezi ty nadprůměrné. Bubeníček zdejší organizaci charakterizuje jako umírněnou, myšlenkově blízkou Jiřímu Dolejšovi a Vojtěchu Filipovi.
Obraz Lenina nad čelem stolu v jednací místnosti ústeckého sekretariátu patří prý Bubeníčkovu kolegovi. Stejně své soudruhy na severu hodnotí i předseda strany Vojtěch Filip. "Stalinisti odešli ke Štěpánově KSČ," tvrdí.
Jak bylo za "socíku" dobře
V dalším centru příštích vládců Ústeckého kraje jsou však slyšet radikálnější názory. Ale chomutovský senátor Václav Homolka, který patří s Bubeníčkem do vyjednávacího týmu nové krajské koalice, s nimi obhájil mandát v horní parlamentní komoře.
Komunistický politik se zde těší velké popularitě. "Pan senátor vždy, když mohl, pomohl. A když už opravdu nešlo pomoci, tak aspoň neublížil," zastává se Homolky jedna z účastnic akce Svazu postižených civilizačními chorobami v Rašovicích u Klášterce nad Ohří, na kterou senátor dorazil navzdory povolebnímu vyjednávání.
Padesátiletý komunista s hřívou prošedivělých vlasů se klidně vrací před rok 1989. "Byla chyba, že nebyly otevřeny hranice na Západ. Tedy ony byly, ale ne pro každého. Ale ti, co nejvíce křičí, vystudovali venku za socialistické peníze," říká.
Chybou podle něj byly i procesy v 50. letech, jen jejich dopad vidí senátor jinak. "Byly to přehnané tresty. Nejvíce ale na to politikaření doplatili komunisté, ne jiné politické strany," pokračuje v rétorice, která má blíž k ortodoxnímu křídlu komunistů než k opatrnému našlapování Vojtěcha Filipa.
Podle chomutovského senátora se žilo dobře i před rokem 1989. A například současní mladí lidé prý nemají takové možnosti, jako měl on sám "v tom blbém socialismu".
Senátor Homolka se s totalitní minulostí vyrovnává obvyklou formulací nových komunistů - "poučili jsme se". Vítězství v krajských volbách pak vidí v prozření voličů, že komunisté nejsou špatní. Ale přišlo prý až ve chvíli, kdy lidé začali mít hluboko do kapsy.
Homolka byl členem KSČ, po revoluci přestal platit členské příspěvky a na začátku 90. let stranu opustil. Následně kandidoval jako nezávislý za KSČM v komunálních a senátorských volbách. Od roku 2005 má opět stranickou legitimaci.
ČSSD a její plusy a minusy
Spolu se svým senátorským asistentem - o generaci mladším Jaroslavem Komínkem (37 let), který kandidoval, byť neúspěšně, na letošním sjezdu do celostátního vedení strany - by nejraději viděl v Ústeckém kraji vládu komunistů se sociálními demokraty.
Vazby byly navázány už v minulém volebním období, kdy si socialisté letos v červnu vybrali Jaroslava Komínka jako nového šéfa Regionálního operačního programu Severozápad, který rozděluje evropské dotace v Karlovarském a Ústeckém kraji.
"Je to dlouhodobě stabilní strana, naše programy jsou si blízké a mají více zastupitelů. V případě Severočechů bychom měli jen těsnou většinu," vyzdvihuje plusové body socialistů. V ČSSD pak vidí potenciál - následující parlamentní volby by ji mohly vynést do Strakovy akademie a koalice s vládní stranou by Ústeckému kraji mohla pomoci prosazovat vlastní zájmy.
Chomutovský senátor nemá problém ani se jmény předních sociálnědemokratických politiků, která si lídři ČSSD v pražské centrále zařadili na listinu nežádoucích.
"Jana Vaňhová chtěla být hejtmankou, ale to nebude. Statutárním zástupcem také nebude. Ale radní podle mne klidně může být," říká senátor Homolka o dosavadní první dámě hejtmanství.
Mlčení v klíčovém Mostě
Ve třetím vlivovém centru severočeských komunistů, v Mostě, mají historicky blíže k Severočechům.cz. V letech 2006 až 2010 společně vládli na mostecké radnici s hnutím Mostečané Mostu, které je jejich komunálním předobrazem.
S Bubeníčkem a Homolkou třetí vyjednavač krajské koalice Jiří Novák tu dosud sedí v představenstvu dopravního podniku a technických služeb, tedy společností s vlastnickým podílem města. Jen u Technických služeb města Mostu to dělá 10 672 korun měsíčně.
Novák u spolustraníků platí za ostříleného politika a patří ke stejné generaci jako jeho kolegové z vyjednávacího týmu. Stejně jako v Chomutově však i tady vedle něho stojí nová generace reprezentovaná sedmatřicetiletým Radkem Belejem.
Na rozdíl od svých kolegů z regionu jsou však mostečtí komunisté před médii uzavření. Radek Belej se z rozhovoru omluvil, je prý vyjednáváním nové koalice velmi vytížen. A jeho starší kolega odmítá rozhovor rovnou. "Nejsem na tyto otázky připraven," omlouvá se Jiří Novák.
Právě v Mostě jsou vztahy mezi komunisty mnoho let napjaté. S kolegy se tu ve zlém rozešel někdejší mostecký senátor za KSČM Vlastimil Balín, jemuž kdosi zpřeházel senátorskou kancelář. Na okresní konferenci mosteckých komunistů v lednu 2008 zase musela zasahovat policie, když někdo anonymně ohlásil v sále bombu.
