Rozhovor - Bylo to právě v hlavě Miroslava Šloufa, lobbisty a bývalého komunistického aparátčíka, kde se zrodil plán dostat na Hrad důchodce z Vysočiny Miloše Zemana.

Do velkého návratu investoval čas i peníze a ve chvíli, kdy se plán bez chyby naplnil, Zeman a jeho noví společníci Šloufa nekompromisně odstřihli.

Zatímco jeho souputníci Martin Nejedlý a Vratislav Mynář získali důležité funkce po boku prezidenta, od někdejšího hybatele věcí se hlava státu distancovala. Podobný osud však nyní hrozí i kancléři Mynářovi, jemuž prezident dal najevo, že skončí, pokud nezíská bezpečnostní prověrku.

"Hned na začátku, když se zvažovalo, že bude kancléřem, jsem mu narovinu říkal: Vráťo, zvaž, zda na to máš," říká dnes Šlouf ve své kanceláři v pražské Školské ulici. "Říkal jsem si, že je zvláštní, aby byl kancléřem někdo, kdo nemá bezpečnostní prověrku a neumí anglicky..."

Možná také proto, že o Mynářových schopnostech pro vrcholnou pozici pochyboval už na počátku, vnímá nyní Miroslav Šlouf Mynářovo působení na Hradě jako jeden velký propadák.

"Tu funkci nezvládal od samého začátku," míní a se spokojeným smíchem dodává: "Pozměnil jsem si pro tento případ jedno staré české přísloví: Komu není rady, tomu není vzájemné hospodářské pomoci."

Podle Šloufa se o tom, že Mynář ve funkci skončí, mluví už delší dobu. "Prověrka je jedna z věcí, která mu láme vaz," vysvětluje. "Zároveň udělal celou řadu chyb: od virózy až po vozíčkáře. Kancléř musí tyhle věci hlídat, mít systém práce. Nesmí dopustit, aby k tomuhle docházelo."

Tenkrát ve Strakovce

Šlouf se s Mynářem seznámil krátce poté, co skončila v roce 2002 Zemanova vláda. Za její éry působil Šlouf jako Zemanův poradce a netajil se tím, že se na Úřadu vlády setkával s králem podsvětí Františkem Mrázkem.

Jak vyplynulo z odposlechů, Mrázek používal při své komunikaci pro Šloufa přezdívku Vodník. Sbírkou vodníků se dnes Šlouf ve své kanceláři chlubí. Má jich vystavených desítky všemožných podob, i jednoho hracího.

A právě tady mezi skvadrou pohádkových postav, fotkami vnoučat a modelem auta s nápisem VB vzpomíná na seznámení s Mynářem.

"Seznámil nás Radim Masný, představil ho jako svého obchodního partnera," říká Miroslav Šlouf. "Mynář mě zaujal svým neotřelým přístupem, byl jsem u něj v Osvětimanech, párkrát jsem tam i přespal."

Začali spolu jezdit také na vodu. "Besedovali jsme o obchodech, ale ne že bychom spolu nějaký úspěšný obchod dělali," dodává. "Vídali jsme se v roce týden na vodě a pak tak na dvou schůzkách během roku."

Pak se ale společně naplno pustili do příprav instalace Miloše Zemana na Hrad.

"Měl jsem plán ohledně politických kroků - vytvořit občanské sdružení, pak politickou stranu. Chtěl jsem pomoci Zemanovi a potřeboval jsem dát dohromady neotřelý tým lidí, kteří měli aspoň minimální podnikatelské zkušenosti, nebo společensko-politické zkušenosti," popisuje svoji tehdejší strategii. "Mynář byl zastupitel, byl tam výrazný, organizoval to tam od fotbalu až po správu obce. Mě to zaujalo, o takový typ lidí jsem usiloval."

Jak se měnilo palivo

Poté ale Šloufovi duo Mynář-Nejedlý přerostlo přes hlavu a zřejmě se snažili jej od čerstvě zvoleného prezidenta odstřihnout.

"Chtěli si prezidenta zprivatizovat," říká dnes na jejich adresu. Podle Šloufa to byl právě Nejedlý, kdo Mynáře na post kancléře vehementně prosazoval.

Dnes se ani s jedním ze svých klíčových mužů v týmu Zemanovců Miroslav Šlouf nebaví. Nejedlého, který je nyní externím poradcem prezidenta, dokonce vykázal z kanceláře, kterou spolu léta sdíleli.

"Ten už sem, doufám, nepřijde," říká Šlouf. "Vadí mi, že mi nebyl schopen srozumitelně na partnerské bázi vysvětlit, co se to děje s těmi hmotnými rezervami. Podivným způsobem se vyměňovalo palivo. Je to problém, který si musí vyřešit."

Zároveň s tajemným úsměvem dodává, že dalším důvodem k jeho odchodu ze společné kanceláře je obava, že Nejedlého začne prověřovat policie. "Nechci pak, aby se přehrabovali i v mých věcech...," dodává.

Mynářův největší problém

Zatímco v případě Nejedlého se Šlouf, známý svými vazbami napříč politickým spektrem, hlásí ke konkrétním věcem, s nimiž mu pomohl - například se zakázkou na dodávku leteckého paliva na ruzyňské letiště -, v případě Mynáře tak konkrétní není.

"Nevzpomínám si, že bych mu pomohl v něčem významném," říká. "Pomohl jsem mu spíš radou. V tom, jak se chovat v některých životních situacích, kdy je pro něj cenné probrat to s nějakým nezaujatým člověkem. Nebylo to nic tak významného, abych to musel uchovávat v paměti."

Zároveň ale dodává, že Mynářův kámen úrazu je jeho angažmá v kauze Petrcíle.

"Bylo veřejné tajemství, že tato záležitost neprobíhala košer," říká s tím, že právě tato část Mynářových podnikatelských aktivit může být - kromě jiného - problémem při udělení bezpečnostní prověrky. "Jen mi nejde do hlavy, že si 50letý člověk nedokáže spočítat, že vedl život takový, že nedostane prověrku."