reklama
 
 

ODS nemá daleko k rozkolu

11. 1. 2007 0:00
Analýza - Tváří v tvář Topolánkovu postupu při skládání nové vlády se musí všichni členové ODS rozhodnout, jak má do budoucna fungovat jejich strana.

Otázku jim položil zakladatel strany a prezident Václav Klaus, když v rozhovoru pro Týden popsal dvě možnosti. ODS může být ideologicky ostře profilovanou stranou, která nebude chtít oslovit středové voliče. Anebo se otevřít, jak se snažil v posledních letech předseda Mirek Topolánek, a s méně pravicovou rétorikou oslovit 35-40 procent voličů.

"Klíčovým momentem sporu je vztah k reformám. Pokud je Topolánek prosadí i s méně pravicovou politikou, tak to bude lepší výsledek, než měl Klaus přes veškerou svou ideologii," vysvětluje politolog Ladislav Mrklas ze společnosti CEVRO.

Topolánek hraje o vládu vabank. Svůj postup může proti Klausově kritice obhájit jen tehdy, pokud bude mít k dispozici kabinet, se kterým dokáže reformy prosazovat.

Topolánkovi odpůrci ve straně v čele s prvním místopředsedou Pavlem Bémem jsou proto připraveni žádat jeho rezignaci, když sněmovna odmítne žádost o důvěru, případně i později, když neprojde návrh důležité reformy.

Rozhodování o budoucí orientaci strany provázejí paradoxy. Otevřít ODS ke spolupráci s ostatními stranami se snaží Topolánek, který však nechce jít tak daleko, aby domluvil koalici s ČSSD. Tu naopak doporučuje Klaus, i když jinak trvá na ideové čistotě ODS.

Totální porážka ze dne na den

Rozhodování občanských demokratů mohou urychlit "přeběhlíci". Pokud se najde pravicový poslanec, který umožní v tajném hlasování znovu zvolit předsedou sněmovny sociálního demokrata Miloslava Vlčka, dostane Topolánka na pokraj propasti.

Dosud úspěšný šéf ODS se do ní zřítí, pokud naopak nezíská přeběhlíka z levice, který by jeho kabinetu zajistil důvěru.

Úspěch ve sněmovně by spor o další směřování ODS odložil. "Pak by byl nějakou dobu klid," míní Mrklas a dodává: "Vidím velkou šanci, že to tak dopadne. Nedokážu si představit, že by premiér neměl nic domluveno a riskoval po čtyřech letech v čele strany ze dne na den totální porážku."

Totální porážkou by bylo jmenování třetího povolebního premiéra od sociálnědemokratického šéfa sněmovny.

Takový výsledek by však v ODS těžko uvítal i ten největší předsedův nepřítel. Každý nový stranický šéf by se totiž dostal do stejné situace jako Topolánek: buď riskovat porážku v souboji s Paroubkem, anebo s ním uzavřít koalici.

Vlast a rodina, nebo pravda a láska

Klaus a Topolánek dnes reprezentují opačné názorové póly uvnitř ODS. Prezident oslovuje spíše konzervativce, kteří hájí rodinné a národní hodnoty. Odmítají sňatky homosexuálů a potraty, případně nechtějí připustit evropskou ústavu. Do jejich řad patří poslanci s delší kariérou ve sněmovně, bývalý předseda jejich klubu Vlastimil Tlustý a předseda klubu europoslanců Jan Zahradil.

Topolánek může spoléhat na liberály, kteří mají ve sporných momentech opačné názory. Kromě ministrů do jeho gardy patří někteří poslanci, kteří vděčí za vstup do sněmovny Topolánkovu úspěchu v červnových volbách.

"Není možné, aby se shodli všichni a vytvořili ideově jednoznačně vyprofilovanou stranu," tvrdí Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Proto se musí Klaus i Topolánek snažit, aby oslovili zároveň konzervativce i liberály. Premiér však podle Mareše podporu ztrácí, a proto se stále více opírá o koaliční partnery, vedle lidovce Miroslava Kalouska také o politiky ze Strany zelených.

Tím spor eskaluje. Klausovi blízcí varují, že prostřednictvím zelených se do politiky vrací spojenci bývalého prezidenta Václava Havla.

"Martin Bursík navrhl za ministra zahraničí dalšího politika z elitní partičky 'hochů, co spolu mluví', což má být jen mezikrok k případné prezidentské kandidatuře Karla Schwarzenberga. Dovršil tak resuscitaci neformální politické skupiny 'pravdy a lásky', jejíž dny se některým zdály sečteny," interpretoval názory konzervativců z ODS komentátor Reflexu Bohumil Pečinka.

Rozkol, až rozpad

Rozhodující slovo ve straně budou mít ti, kterých je nejvíc, tedy nepříliš ideově vyhranění politici z regionů sledující věcné zájmy. Spojenectví s Klausovou frakcí uzavřel vedle Béma především vlivný středočeský hejtman Petr Bendl, výsledky posledních hlasování výkonné rady však ukazují, že většina v ODS dosud podporuje Topolánkovu politiku.

Za Topolánkem stojí senátoři v čele s předsedou horní komory Přemyslem Sobotkou, řada hejtmanů a primátorů.

"I kdyby nová vláda neprošla, budou pokračovat v Topolánkově politice bez Topolánka a budou se chtít dostat co nejblíže k předčasným volbám," předpokládá Mareš. Nový stranický lídr by se podle něho objevil až ve volební kampani. 

Konflikt v ODS je do té míry vážný, že straně hrozí rozštěpení. Mluvil o něm Klaus, když odsuzoval spolupráci Topolánka se zelenými. "A možná to bude i důvodem, proč by mělo vzniknout nějaké jiné politické hnutí, které by to vidělo takto ostře," řekl pro časopis Týden.

"Strany se obvykle rozpadají po volebním vítězství, když se neshodnou na další strategii," připomíná Ladislav Mrklas obdobné otřesy v německé CDU po volbách na podzim 2005.

Tehdy předsedkyně Angela Merkelová vyhrála nad sociálními demokraty také jen těsně. Snažila se domluvit velkou koalici s jejich předsedou Gerhardem Schröderem, někteří zemští premiéři za CDU to vyložili jako projev slabosti a chtěli se Merkelové zbavit. Roztržce nakonec zabránil Schröder, který rezignoval na účast ve vládě, což mohla CDU prezentovat jako úspěch.

Topolánkova situace je vážnější, protože nemůže počítat s tím, že mu Paroubek jakkoli ustoupí.

autor: Petr Holub | 11. 1. 2007 0:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama