Praha - Po roce 1989 ho vyhodili z armády, dnes je úspěšným podnikatelem a kvůli jeho excelentním kontaktům s Ruskem se o něj zajímá tajná služba.
A když se v médiích připomínalo dvacetileté výročí pádu komunismu, znovu se začalo psát, jak chtěl v listopadu 1989 poslat do Prahy tanky.
Zdeněk Zbytek, jeden z hlavních architektů Strany práv občanů, s tím nemá problém.
Muž, který stojí za cestou Miloše Zeman na politické výsluní, popsal v rozhovoru pro Aktuálně.cz své názory na poměry v polistopadové České republice.
Mluví mimo jiné o tom, že lístek do kina dnes stojí 400 korun.
Že životní úroveň klesá, zatímco za socialismu jen stoupala.
Že se s komunisty rozešel - protože v parlamentu zvolili Václava Havla na Hrad.
Proč jsem milionářem
A: Jak jste to tedy tehdy myslel?
Tak, jak jsem to řekl. 25. listopadu tehdy vyšel článek v Zemědělských novinách, že se tanky připravují na Prahu. To byl absolutní nesmysl. Jen co nastartujete tank, ví o tom desítky lidí. Tank není krabička od sirek, ten neutajíte. Takže jsem byl požádán delegací od Adamce, abych ty fámy vyvrátil.
A: Když jste nic takového nechystal, proč vás tedy Dobrovský vyhodil?
Víte, já jsem panu Dobrovskému vděčný. On ze mě udělal milionáře. Osobně bych asi těžko nalezl odvahu odejít z armády, kde jsem byl od patnácti let a nic jiného jsem neuměl. Ale když vás hodí do vody, tak buď začnete plavat, nebo se utopíte, a protože mě hodil do vody mezi prvními, tak jsem měl šanci. Kdyby mě z armády vyhodil o pět let později, měl jsem ty šance menší.
O čem mluvil plukovník Zbytek v roce 1989 si můžete poslechnout ve videonahrávce.
Moskvě blíž
A: Zaměřil jste se na obchodování s Ruskem. Nakolik vám to usnadnilo vaše předchozí studium v Moskvě a angažmá v armádě?
Jistěže jsem tu pozici měl usnadněnou. Znal jsem to prostředí, moji spolužáci z moskevských studií mezitím získali významná postavení. Takže jsem se začal živit exportem, vyvážel jsem kancelářské potřeby.
A: Byl jste ve výhodě i proto, že na počátku devadesátých let nebyl byznys s Ruskem tolik v kursu?
Je pravda, že když jsem v roce 1994 začal létat do Moskvy, bylo nás v letadle tak pět, dneska máte linky plné. A mě to chytlo, bavilo mě to. A pocítil jsem obrovskou výhodu, že mi najednou nikdo nevelel a měl jsem volné ruce.
Armáda můj osud
A: Když jste byl v armádě, tak vám to nevadilo?
Ne, já na to byl zvyklý od patnácti let a bral jsem to jako přirozené.
A.: Proč jste vůbec vstoupil do komunistické armády?¨
Byl jsem v té době malý kluk. Ale nelituji, armáda mi dala hrozně moc - vystudoval jsem tři vysoké školy, získal jsem znalosti techniky, řízení. Byl to šťastný osudový krok. Dneska ve svých firmách uplatňuju armádní řízení, ono to ani jinak nejde. Lidé musí něco respektovat, nebo je chaos.
Komunisti chtěli Havla
A: Dnes jste úspěšný, ale také to s vámi po vyhození z armády mohlo dopadnout jinak. Když jste tehdy odcházel do civilu, štvalo vás to?
Samozřejmě, že jsem v té době cítil obrovský pocit křivdy. Armádu jsem miloval, všude kde jsem byl, dosáhl jsem slušných výsledků. Mám tisíce známých, lidi se ke mně hlásí a já je ani neznám. A když to zpětně hodnotím, socialismus měl v lecčems velké výhody. V něčem byl opravdu, řekl bych, špatný. Nedal šanci lidem rozvíjet iniciativu, rozumným způsobem. Dneska je mi jasné i to, že politický systém, v němž je pouze jedna strana, je špatný.
A: To jste si dřív nemyslel?
Ne, já jsem tomu věřil. Já jsem se s komunistickou stranou rozešel v jediném okamžiku, kdy jsem viděl, jak jednohlasně komunisti zvolili soudruha Havla za prezidenta. V tu chvíli jsem si odplivnul a řekl si, že s takovou stranou nechci mít nic společného. Neměli v sobě špetku cti. Jestliže kopu za jeden tým a najednou během vteřiny udělám takovou věc, tak jsem zbabělec. Toho člověka nenáviděli, pomlouvali, a přesto ho zvolili. Mysleli si, že tam budou sedět dál. Potentovali se sami před sebou.
Staré zlaté časy
A: Mluvil jste o výhodách socialismu, jaké to byly?
Šedesát procent lidí, kteří mohou srovnávat život za socialismu a dnes, a měli by možnost to vrátit zpátky, tak to udělají. Oni žili v jistotě, měli práci.
A: To jistě měli, ale nemůžete…
…za druhé měli zadarmo zdravotnictví, školství. Bydlení bylo za hubičku…
A: Jenže lidé mají krátkou paměť a pamatují si jen to dobré, takže nemůžete brát takové průzkumy za bernou minci. Nadto můžeme polemizovat o těch jistotách, spoustě lidi přece režim neumožnil pracovat v jejich profesi a…
Podívejte, mně současný systém z hlediska hmotného, ekonomického pomohl. Nejsem miliardář, jak se o mně píše, ale nejsem chudý. Můžu si zajít do restaurace, děti můžou jít do kina, kde zaplatí 400 korun za lístek. Kdo z obyčejné rodiny si to může dovolit? Proč by dítě nemohlo jít do kina. My jsme chodili do kina za korunu.
A: Ale vzpomeňte si, na co jsme do toho kina chodili.
To je věc názoru. Mluvím o životní úrovni, 50-60 procent lidí, možná víc, žije v podstatně horší úrovni. Tak v čem je ta výhoda? Lidé jsou naštvaní proto, že jim současná politika snižuje jejich životní úroveň.
Hanba volbám
A: Takže proto jste se rozhodl angažovat v politice?
Základní příčina je, že tady roste obrovská nespokojenost, lidé na všechno ztratili právo na názor. Jednou za čtyři roky jako tupé ovce jdou volit a přitom mají sešněrovaná pravidla. Tento volební zákon je zkrátka dávno překonaný. Proč mám volit jen jednu stranu, když chci dát hlas konkrétním lidem z různých stran. Za socialismu by si nikdo nedovolil takhle s lidmi manipulovat.
A: Já myslím, že tehdy to bylo také o manipulaci, jen se lidé dlouho neozývali.
Možná, s tím malinkým rozdílem, že se pořád zlepšovala životní úroveň a dnes se jen zhoršuje. Já nechci hájit socialismus, kdyby byl dobrý, tak se nějak reformuje a přežije. Byl prostě špatný, ale tento systém je podstatně horší. Ne ve všem. Souhlasím, nikoho tady nezavírají za názory. To byla jedna z největších chyb socialismu. Nikomu se nebrání cestovat, to byla také velká chyba. Kdo chtěl emigrovat, stejně emigroval. Byla chyba, že to řídila jedna strana. Ale dneska je to jiné? Kdo je momentálně u moci, tak si řídí stát, jak uzná za vhodné, ne jak to chce stát nebo většina.
Pořádek musí být
A: Když říkáte věty typu: Lidé jsou odstaveni od rozhodování, uvědomujete si, že jste sloužil v minulosti režimu, který byl na tom postavený? Vadilo vám to?
Teď jste mi položila otázku, kdy chcete srovnání nesrovnatelných podmínek. Já jsem nebyl odstaven od rozhodování, ale měl jsem vojenskými řády, předpisy a zákony jasně stanovená pravidla hry, co jsem jako velitel mohl a nemohl. Dneska jsou obecné zákony natolik děravé, že …například poplatky ve zdravotnictví, jaká je to fraška. Ministr vnitra říká, že za to bude zavírat a hejtmani říkají, že nemá pravdu. Tak kdo ji má.
A: Utíkáte mi z otázky. Zkrátka: když říkáte ty hezké věty, pod které se podepíše 99 procent lidí, vyčítá vám někdo kromě novinářů, že je pronášíte zrovna vy?
Vůbec ne. Do dnešního dne jsem se kromě novinářů a pana Dobrovského, který na mě občas vypustí jedovatou slinu, nesetkal s tím, že by mě někdo za těch devatenáct let něco vyčítal. Naopak. Potkávám se se spoustou lidí, kteří se mnou třeba sloužili, a mám jen pozitivní reakce.
A: Asi jsem vám to nedovedla přesně vysvětlit. Jste prostě jeden ze stratégů strany, která chce přinést změnu a naději, ale nebojíte se, že vám lidé řeknou: proč právě vám máme kvůli vaší minulosti věřit?
Vůbec se nebojím. My nemáme co ztratit. My tu stranu budujeme ne proto, abychom z toho měli prebendy. Ale proto, že chceme oslovit ty nespokojené lidi, kteří dnes v žádném případě nebudou volit současné parlamentní politické strany.
