Rozhovor - Čeští voliči mají už jen třicet dní na to, aby se rozhodli, zda vůbec a komu odevzdají svůj hlas v předčasných volbách. Kromě zavedených stran se je k urnám snaží postrčit nová uskupení, která ještě před třemi lety neexistovala a která se budou vymezovat proti starším politikům.
"Stále tu je velká poptávka po nových subjektech, které nějakým způsobem zatočí s těmi starými politiky. Tenhle bianco šek inkasovaly v roce 2010 Věci veřejné a teď to vypadá, že se o něj podělí ANO 2011 s hnutím Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz sociolog Jan Herzmann. "Průměrný volič je ale nezná. Jména jako Babiš, Okamura a Bobošíková jsou známější než subjekty, v jejichž čele stojí," dodává.
Jan Herzmann je jedním z nejzkušenějších znalců veřejného mínění a měsíc před volbami pojmenoval na žádost Aktuálně.cz hlavní okolnosti voleb, které prý mohou přinést v zemi dalekosáhlé ústavní změny.
A.cz: Říkal jste, že lidé znají některé politické osobnosti, neznají ale jejich strany nebo si je k nim nedokážou přiřadit. Kdo je považován za silnou osobnost, ten tedy nemá jistotu, že ve volbách dobře dopadne?
Je to tak. V praxi teď můžeme sledovat tři cesty řešení té situace.
Jednou se vydal Tomio Okamura, který své jméno včlenil do názvu příslušného hnutí. Tím si zajistil, že v každém kraji, kde nebude kandidovat, bude na příslušné kandidátce vytištěn.
Druhou cestou se vydal Andrej Babiš. Hnutí neztotožňuje se svou osobou a spoléhá na to, že se mu podaří v průběhu volební kampaně propojit již zavedenou značku hnutí s tou velmi známou osobností, tedy s ním samotným a s dalšími osobnostmi, které za něj kandidují.
Třetí cestu vidíme v případě dříve Suverenity, nyní u volebního bloku Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové, která zvolila sázku na to, že z mnoha malých potůčku vznikne jedna velká řeka. Jakoby popřela model, do té doby známé spojení Suverenita-Jana Bobošíkova, nahradila ho novým názvem i novou identitou a teď se snaží představit mnoho různých tváří, které jsou s tím spojené.
Volby ukážou, která z těch strategií byla správná. Rozhodně se ale nedá sedět se založenýma rukama a čekat, že když předseda strany nebo hnutí něco oznámí, tak to automaticky povede k dobrému výsledku.
A.cz: V roce 2010 to vyšlo Věcem veřejným s Radkem Johnem a TOP 09 s Karlem Schwarzenbergem. Proč by to nefungovalo automaticky i letos?
Automaticky to opravdu nefunguje. Obě tato uskupení dokázala i na krajské úrovni najít poměrně výrazné osobnosti do čela kandidátek a hlavně kampaň byla dlouhá. V rámci dlouhé volební kampaně bylo dost prostoru na vytvoření vazby mezi politickou značkou hnutí nebo strany a značkou osobnosti. Teď je kampaň hodně krátká, navíc probíhá v podmínkách, které nejsou k vedení kampaní úplně optimální, protože říjnová setkání pod širým nebem asi nebudou tolik navštěvovaná. Bude to o to těžší.
Strany proti systému
A.cz: Současné nové strany se musí zaměřit na nějaké voliče, zřejmě na ty, kteří se teprve rozhodují. Jde jim o tradiční příznivce pravice, kteří ztratili důvěru k tradičním stranám, o nějakou skupinu nevoličů, případně o některé příznivce širokého levicového hnutí?
Samozřejmě nevím, co mají jednotlivá uskupení v plánu. Mohu usuzovat jen z toho, jak vidím jejich volební kampaň. Například u hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a hnutí Hlavu vzhůru mám pocit, že se snaží přivést k volbám hlavně ty, kteří jsou nespokojeni s celým politickým systémem, vlastně bych je označil za hnutí protisystémového protestu.
Naproti tomu třeba ANO 2011 se snaží přivést ty voliče, kteří nějakým způsobem souzní se systémem, který tady máme.
A.cz: K čemu se dají přirovnat strany protisystémových protestů?
Svým zaměřením jsou trochu podobné tomu, kam směřuje KSČM. Naproti tomu ANO 2011 replikuje to, co udělala TOP 09. V rámci systému se nesnaží o změnu jeho základních pravidel, ale způsobu jejich užívání. Takže bych to nazval vnitrosystémovým protestem. ANO a jiné strany se snaží přivést lidi, kteří v minulosti už volili, většinou někde ve středu.
K dispozici tu jsou někdejší voliči Čtyřkoalice. Anebo na pravici je ODS, která voliče zklamala, možná víc výkonem jednotlivců než celou politikou strany.
Měli bychom asi udělat inventuru všech stran a hnutí a říkat si, které kam patří. Asi by to bylo velmi obtížné. Mohl bych jmenovat Změnu, která přišla z Liberecka. Myslím, že patří k těm, kteří jsou na straně systémové změny, snaží se opravit užívání pravidel a nikoli sama pravidla. To je subjekt, který v této chvíli ani agentury neměří pořádně, protože si na celostátní úrovni prozatím velmi málo lidí uvědomuje, že někdo takový kandiduje.
Na druhé straně tady existuje dlouhodobě protisystémová opoziční strana Koruna Česká. Dlouhá léta je pro zásadní změnu pravidel fungování státu a každý jen trochu politicky gramotný volič ví, že existuje. Její podpora neroste, ale je vyjádřením konzistentního dlouhodobého postoje.
Nepoučitelní voliči malých stran
A.cz: Sám říkáte, že je tady spousta malých stran. Otázka zní, jestli vstoupí do sněmovny a pokud tam vstoupí, tak jestli zůstanou pod hranicí sedmi osmi procent, kdy získají jen minimum mandátů proti tomu, než kdyby překročily hranici deseti procent. Do jaké míry voliči počítají s tím, že se nevyplatí volit malé strany, protože tím se hodnota hlasu devalvuje?
V roce 2010 takzvaně propadlo 18,9 procenta hlasů, tedy skoro každý pátý volič dal hlas straně, která se do sněmovny nedostala. Část pravděpodobně v přesvědčení, že se tam strana dostane, ale část si musela být vědoma, že pravděpodobnost je velmi malá.
Lidé o tom sice uvažují, nakonec se tím ale tak důsledně neřídí. Snad jenom v případě, kde jsou některé programově velmi podobné strany. Kdyby vedle zelených kandidovala strana LES pana Bursíka, tak by asi pro část voličů, kteří chtějí nějako zelenou politiku, bylo velkým pokušením spekulovat, která z těch stran má větší šanci se tam dostat.
Je otázka, kde by se to dnes mohlo odehrát. Podle toho, jak vypadají volební modely, tak se na hraně pohybuje KDU-ČSL.
Samozřejmě se dá vybírat mezi touto stranou a TOP 09. To je model, který se odehrál v roce 2010. Potom se kolem pětiprocentní hranice pohybuje SPOZ, ale tady je velká otázka, kdo je vlastně alternativou pro potenciální voliče této strany. Bude to KSČM, ČSSD, anebo nějaký ten protisystémový protest typu Úsvitu? V této chvíli nevím, protože o voličích SPOZ je z průzkumů zatím vědět hodně málo.
A.cz: Ani zkušenost z roku 2010 tedy nepřinutí občany volit větší strany?
Některé ano, ale rozhodně to není masová záležitost. A proto pravděpodobně i ty strany, které budou pod hranicí anebo těsně na hranici dohromady nějakých těch dvacet procent hlasů dostanou.
