Podmínku stanoví stát a měla by být dokonce zapsána v zákoně. Tento týden už s tím souhlasil Senát, své musí říct ještě sněmovna a prezident.
O jakou práci jde? Bývalí komunisté nebudou smět pracovat jako vedoucí pracovníci nově zakládaného Ústavu paměti národa.
A co perzekuovaní exkomunisté?
Vložit do zákona tuto podmínku ale nebylo v Senátu vůbec jednoduché. Podařilo se to až po asi hodinové diskusi, ve které se probíralo právě to, zda by se nemělo rozlišovat mezi komunisty a perzekuovanými exkomunisty.
Infobox
JAK BUDE VYPADAT NOVÝ ÚSTAV
- V čele ústavu má být ředitel, kterého by jmenovala a odvolávala rada.
- Jejích sedm členů - nestraníků - by měl vybírat Senát.
- Český ústav na rozdíl od slovenského ale nemá mít pravomoc vyšetřovat, to má na starosti Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu.
"Ten, kdo nemůže být ředitelem ústavu, může být klidně i senátorem, je to i můj případ," argumentoval Vlastimil Balín (KSČM, Most). "Divili byste se, jak řadu věcí vidíme z tohoto období stejně, rozcházíme se ale v tom, jak se s minulostí vyrovnat. Návrh na ústav může vést k dalšímu rozdělování společnosti," dodal.
Proti přísné podmínce měl námitky ale i Karel Schwarzenberg (Praha, bezp.), který chtěl, aby se o práci v ústavu mohli ucházet i ti, kdo vystoupili z KSČ po vstupu vojsk nebo byli vyloučeni. "Kdo se angažoval, byť blbě, a našel odvahu od toho odejít, byl pak ještě více postižen než ten, kdo mlčel," řekl Schwarzenberg.
"Je to nespravedlivý návrh, protože v sobě obsahuje kolektivní vinu," uvedl také Petr Pithart (KDU-ČSL, Chrudim), který ale dodal, že jej přesto podpoří.
"Podmínkou spolehlivosti a bezúhonnosti žádná práva žadatele neomezujeme. Může se ucházet o jiné funkce ve svém životě," řekl například Martin Mejstřík (bezp., Praha).
Diskriminace? Je to na hraně
Ústav paměti národa by měl podle představ senátorů, kteří ho navrhli ustavit, zkoumat a nestranně hodnotit období komunistické totalitní moci, šířit výsledky této činnosti a zpřístupňovat dobové dokumenty s cílem přispívat k vyrovnání národa s komunistickým režimem.
Zdálo by se to tedy logické, že ho nemůže vést nebo spravovat člen strany, jejímiž činy by se měl zabývat. Ale není to tak jisté.
Pražský právník David Strupek, který se zabývá diskriminací v zaměstnání, říká, že se v praxi s podmínkou "nestranictví", ať už v kterékoliv politické straně, dosud nesetkal.
O tom, že by případná žaloba na diskriminaci z tohoto důvodu neměla žádnou šanci na úspěch, ale zcela přesvědčen není. "Velmi by záleželo na tom, jak by se na problém podíval soudce. Ten by zřejmě posuzoval, zda je tato podmínka oprávněná a přiměřená pro práci, ke které se váže," řekl deníku Aktuálně.cz Strupek.
"Třeba když majitel firmy požaduje, aby stavební dělník měl čistý trestní rejstřík, je to nepřiměřený požadavek a diskriminace. Tady zase byli lidé, kteří vstoupili do strany jen proto, aby se jejich děti dostaly na vysokou školu, ale byli i jiní. Ale pokud někdo vstupuje do politické strany, musí s ní alespoň trochu souznít," řekl právník.
Slováci mají stejné podmínky
Stejné podmínky pro vedení ústavu mají také na sousedním Slovensku, kde ústav funguje už přes tři roky a dosud ho vedl bývalý federální ministr vnitra Ján Langoš, který ale minulý týden tragicky zahynul. Langoš také aktivně spolupracoval na vzniku českého zákona, který Senát nyní přijal.
V Polsku funguje podobná instituce už od roku 1998 (Komise pro stíhání zločinů proti polskému národu IPN), v Německu už v roce 1991 Spolkový sněm přijal zákon, podle kterého je volen pověřenec pro podklady státní bezpečnostní služby bývalé NDR.
Ten stojí v čele úřadu, jehož hlavní úkol je shromažďovat, spravovat a zpřístupňovat žadatelům dokumenty bezpečnostního aparátu komunistického režimu. Úřad podléhá spolkovému ministerstvu vnitra.
Na rozdíl od slovenského i polského ústavu se ten český nebude zabývat fašistickou totalitou (tedy roky 1939-1948), ale pouze obdobím totality komunistické. Do své správy by měl získat dokumenty z období od dubna 1945 do února 1990 od ministerstva vnitra, obrany a spravedlnosti a vojenské a civilní tajné služby.
Nová instituce převezme zaměstnance těchto institucí, kteří s materiály nyní pracují. Počítá se, že by v ústavu mělo pracovat asi 270 lidí. Ti ale nebudou mít pravomoc vyšetřovat.
Zákon, kterým se ústav zakládá, ještě musí schválit nová sněmovna i vláda. Úřad by mohl začít fungovat příští rok v červenci.
Proti archiváři
Proti založení ústavu se už dříve postavili čeští archiváři. Ti míní, že založením ústavu se zasáhne do systému ukládání archiválií v Česku. Podle nich se sníží přístupnost dokumentů a do jejich systému se vnese zmatek.
"Archiválie jsou v České republice ukládány v systému podle provenienčního principu, tedy podle úřadu, u kterého vznikly. Jakýkoli jiný systém přináší zmatky, ztráty (i záměrné) při transferu i při výběru a faktickou nedohledatelnost dokumentů a zejména souvislostí a logických vazeb mezi dokumenty," uvedl předseda České archivní společnosti Daniel Doležal.
"Když začala debata o zpřístupňování svazků Státní bezpečnosti, jako první se ozvali archiváři, že si nenechají rozbít fondy a zničit archivní uspořádání dokumentů. Po ustanovení Ústavu paměti národa a po dvou letech činnosti jsou archiváři našimi nejbližšími spojenci," řekl loni pro BBC Langoš.
