Jako prezidentský kandidát jste dostal volební číslo dvě. Myslíte si, že vám přinese štěstí?
Nevím, ale dobře to vyjadřuje mou kampaň. Moje manželka je její součástí, ne ale v tom smyslu, že by jezdila na mítinky a po způsobu partnerek amerických prezidentů mi přikyvovala s nablblým úsměvem. Jsem šťastný, že když jsem ve středu musel do televize, tak místo mě jela do Pardubic a celý večer zvládla podle svědků lépe než já. Tandem je dobrý, mně se číslo dvě líbí.
Řekl jste, že nechcete být prezidentem smiřovatelem. Proč a jakým chcete být?
Nikdy jsem nechtěl být smiřovatelem. Nejhorší, co by se mohlo stát, by bylo, že by někdo společnost sjednotil nějakým tlakem. Taková společnost umírá.
Vy ve svém programu píšete o sebevědomí a hrdosti, píšete o legionářích, letcích atd. Mají ale Češi vážně na co být hrdí?
Na sto procent. Nejde jen o legionáře, ale o lidi, se kterými jsem se setkal během svých cest po celé zemi. Navštívil jsem 550 míst. Sám jsem nevěřil, že obraz společnosti bude mnohem povzbudivější, než se mi jevilo z médií.
Byl ten obraz povzbudivý i za doby komunismu, kdy řada lidí souzněla s režimem a nepostavila se mu? Svědčí to o tom, že máme sebevědomí a odvahu, nebo to anonymnímu davu vytýkáte?
Anonymnímu davu nikdy nic nevyčítám. Nic pro mě neznamená, vnímám hlavně konkrétní lidi. Ale ano. Máme v sobě historické a kulturní trauma, protože si musíme připustit, že jsme totalitnímu režimu extra nevzdorovali.
Selhali jsme?
Myslím, že jsme mohli udělat o hodně víc, takže jsme, přísně řečeno, zřejmě částečně selhali. Je to ale složitější. A kdo to nezažil, těžko to bude chápat. Žila tu spousta lidí, kteří šli na Prvního máje do průvodu, ale byli to výborní chirurgové, něco vynalézali a podobně. Lidská tvořivost v zemi vždy existovala. A proč je teď obraz tak povzbudivý? Protože v současnosti lidé nemusí řešit, jestli kolaborovat, nebo nekolaborovat, nebo do jaké míry.
Vyrovnali jsme se se svou minulostí dostatečně?
Dostatečně ne.
Je ještě prostor vůbec něco pro to udělat?
Nevyrovnali jsme se s různými částmi své minulosti, nejen s komunismem, ale třeba ani s divokým odsunem.
Zastáváte názor, že odsun Němců byl špatný?
Co mám na to říct? Že házet mámy s kočárky do Labe bylo dobré? To samozřejmě nebylo.
Část Čechů si myslí, že toto poválečné vyrovnání bylo správné…
Správné to nebylo, ale bylo to snad pochopitelné. Já jsem tu dobu nezažil, ale chápu strašlivý hněv způsobený ponížením z okupace a popravami našich nejlepších lidí, jako byl Vančura na střelnici v Kobylisích a tolik jiných. Byl bych ale mnohem raději, kdybychom ty běsy bývali zkrotili a nedopustili se stejných excesů jako ti darební náckové.
Udělal Edvard Beneš chybu, když vydal dekret, kterým pardonoval poválečné skutky?
Těžko říct. Byla to spíše paní Benešová než pan Beneš, to ona zavedla brutální slovo "vylikvidovat". Byl to takový politický čin, kdy obětujeme morálku za politiku. Možná Beneš cítil, že to tak musí udělat. Soudit ho nebudu.
Co dalšího máme v sobě?
V roce 1938 jsme se nebránili. Poláci se bránili. Jejich města byla zničená, lidé padli, ale mají se na co odvolávat. To je obdivuhodné. Nevím, jestli jsme měli postupovat stejně, jen to zmiňuji mezi traumaty, která si v sobě neseme. Jsou i jiné věci. Například jsme se příliš snadno smířili s transformací, což byla ve skutečnosti akce, která předala velkou část národního majetku komunistické nomenklatuře.
Na místě Václava Havla byste reagoval jinak? Snažil byste se privatizaci zabránit?
On se snažil, ale podobu privatizace určil Václav Klaus a Havel měl jiné priority. Těsně po roce ’89 byl nejdůležitější hrozící rozpad federace, tomu chtěl zabránit. Pozornost věnovaná této kauze způsobila, že se nevěnoval jiným. Mohl tehdy ze své symbolické moci otevřít spíš otázku, jestli vůbec má být komunistická strana legální. Spousta lidí mu vytýká, že to neudělal.
Kdybyste byl na jeho místě, měla být komunistická strana zakázaná?
To je strašně těžké říct. Dnes si myslím, že se měli zakázat, protože je to stejná strana jako NSDAP. Měli jsme ji prohlásit za zločineckou stranu, a to z dobrých důvodů: tisíce a tisíce dokumentovaných kauz, zničených životů, mučení, rozkopání ekonomiky a morálky celé země. Ať se komunisti pojmenují nějak jinak, třeba Ultralevice, pak ať jdou legálně do voleb. Jde o slovo "komunistická". Slovo pokryté hanbou a krví.
Když se bavíme o komunistické straně, co SPD Tomia Okamury?
To je největší zklamání současné doby. Andrej Babiš měl volební program, smlouvu s voliči a jeho hlavním tématem bylo, že zamezí dalšímu účinkování politických podnikatelů, které vidí v tradičních stranách. Struktury za Topolánka, Zemana, Klause nás skutečně nepřesvědčily, že je máme chtít i nadále volit. Skutečnost po volbách je taková, že vládu ANO možná podpoří Tomio Okamura, politický podnikatel par excellence v oboru komerčního nacionalismu. Troufnu si říct, že nemalá část voličů hnutí ANO si nepředstavovala vládu opřenou o komunisty a okamurovce. Myslím, že by se to blížilo podvodu.
Ve svém programu říkáte, že chcete svou zahraniční politiku ladit s vládou. To byste dělal i v situaci, když by vláda byla proti EU a NATO?
Máme bezpečnostní strategii země, kde se jasně říká, jaké jsou naše priority a kdo naši spojenci nejsou.
To se ale může změnit…
Kdyby přišla nová vláda a priority předělala, musel bych se proti tomu jako prezident zásadně postavit. Vystoupení z NATO a z EU by nás dostalo do nebezpečí, bezvýznamnosti a outsiderství.
… takže byste nedodržel svůj programový slib?
Kdyby to tak bylo, tak ne. Dodržel bych ho v tom nejhlubším smyslu: naše místo je od počátku naší státnosti na evropském západě a přes to nejede vlak. Strany ve sněmovně asi mohou schválit zákon o obecném referendu. To se ale nikdy nemůže týkat ústavních základů státu, nemůže se hlasovat ani o státním rozpočtu, ani výši daní, lidských právech či mezinárodních smlouvách.
A co úvahy Andreje Babiše o zrušení Senátu?
Tomu musíme zabránit! Zrušení Senátu by bylo krajně nebezpečné. Úplně stejné jako v Polsku, kde podepsali zákon, podle něhož se soudní moc podřizuje moci politické. To bych nechtěl! Jestliže tam je takové nebezpečí, musíme vnímat, že i v Česku mimořádně silný hráč, jako je pan Babiš, může být v pokušení zneužití moci. A tady musí přijít silný prezident, který v takovém případě řekne: Ne! Dopředu říkám, že zrušení Senátu bych do krve bránil.
Vy jste byl v minulosti bookmaker. Co to obnášelo?
Když mě StB zatkla, vyhodila ze školy, poslala do ruzyňské věznice a pak způsobila, že jsem deset let pracoval v dělnických profesích, tak jsem si musel najít vnitřní emigraci. Jiný způsob přežívání v systému, který jsem nenáviděl, normalizovaného systému v okupované zemi. Pak jsem nikdy nemusel přistoupit na nějaké kompromisy. Moji vrstevníci chodili do Prvních májů, byli nástěnkáři, svazáci, komunisti. Já nic takového nedělal. Byl jsem na dně společnosti a to byla ta největší svoboda.
Ale spousta lidí to odsuzuje a může vám to ubírat body.
To je možné. Každý má nějaký život. Osobně svou herní zkušenost považuji za čestnou a vlastně i hezkou součást svého života.
Podepsal byste zákon, který by výrazně omezoval hazard?
Samozřejmě. Automaty bych úplně zrušil. V hazardu jsem nikdy nepodnikal. Hazard závisí vyloženě na štěstí a nemůžete v něm uplatnit informace a svou intuici jako v sázení.
Není i tohle sázení hra, která odpoutává pozornost od důležitých věcí a může způsobit sociální problémy?
Není pití piva to, co odpoutává pozornost od problémů?
Sázení tahá peníze z kapes lidí…
Pivo tahá peníze z kapes lidí.
Může existovat závislost na alkoholu i závislost na sázení…
To chcete nařídit lidem, že nesmí pít pivo, jíst větrníky a šlehačku a tím si huntovat svůj organismus? Jestli budete taková kritéria uplatňovat na všechno, tak tu nebude možné žít. Jsme dospělí lidé. Já si dospěle dám pivo, kremrole a vsadím sto korun, že vyhraje Nadal… Dovolte mi rozhodovat se, jsem svéprávný.
V jednom ze svých projevů jste řekl mimo jiné: "Ke svému vystupování hodlám přidat ještě něco zdánlivě nevýznamného: úsměv." Nemáte obavy, například ve srovnání se Zemanem a Topolánkem, že vaše projevy působí jako klišé?
Ale já jsem naopak ten, kdo používá co nejpřesnější formulace a nabízí nejvíc řešení ze všech kandidátů. To, co uvádíte, rozhodně nepovažuji za klišé. Je totiž skutečně důležité, aby kromě posměšků pana Zemana tady byly i úsměvy. Abychom tu zemi, kde je zloba a zášť, léčili docela obyčejným lidským úsměvem. To nepovažuji za klišé, ale za konkrétní pracovní úkol, který budu plnit.
Neubírá vám to spíše na autenticitě, která v přímé volbě prezidenta je nesmírně důležitá? Například pan Topolánek o vás řekl, že kandidaturu berete jako konkurz na muzikál…
Tak zaprvé. Jestli má být autenticita to, že člověk používá pouze posměšky, tak na to nepřistoupím. Pro mě je autentický úsměv. Každý nějak někoho vnímáme. Jestli by klíčem úspěchu ve volbách měly být zapšklé bonmoty, kterými kdekoho častuje pan Zeman, tak za cenu úšklebků a urážek bych vyhrát nechtěl.
Koho považujete za svého největšího rivala?
Jenom sám sebe. Ostatních si nevšímám. Představil jsem program, nikdo jiný tak konkrétní nepředstavil. Toho se držím.
A se kterým protikandidátem se vám v debatách nejlépe mluvilo?
S Mirkem Topolánkem, protože přece jen používá normálnější mluvu, a i když s ním třeba nesouhlasím, tak vím, co říká. Pan Drahoš používá řeč jako destilovanou vodu bez chuti a zápachu. Nemůžu se u něj ničeho chytit. To je ta destilovaná voda, která přiteče a odteče a nic se nezmění.
Myslíte si, že to je Drahošova slabina?
Nevím, to si musí každý posoudit sám. Pro mě to je zásadní slabina, pro někoho jiného třeba ne. Řekne si, že ten pán hezky vypadá, ty věnce položí bezvadně. Že na Hradě nepotřebujeme dalšího kohouta a že už jsme měli dost výrazných lidí, jako byl Klaus a Zeman. Třeba to je nejen legitimní, ale pro někoho i lákavá možnost, nevím.
Ještě bychom rády znaly váš názor na to, zda je v současnosti podle vás ohrožena svoboda veřejnoprávních médií, tedy České televize, Českého rozhlasu a ČTK.
Je. A je to důležité téma. Míra nezávislosti veřejnoprávních médií je vždycky dobrým indikátorem stavu svobody a demokracie. Noví mocipáni vždy začínají útokem na veřejnoprávní média.
Jedna věc je to kritizovat, druhá, co se s tím dá reálně dělat.
Jistě je potřeba nemlčet a silně na takovou hrozbu upozorňovat. Místo toho, abych jako dosavadní prezident zpochybňoval jejich kvalitu a důležitost, podporoval bych je. Musíme si uvědomit, že bez této kotvy se ztratíme v bezbřehé bažině neověřitelných informací a úplně se rozpadne naše povědomí o světě a společnosti. Největší nebezpečí je, že se napřed vydáme manipulátorům a falzifikátorům a vposledku autoritářům.
