Hodnota každého poznání, včetně poznání minulosti, se měří schopností přispět k pochopení současných problémů. V době prohlubující se světové hospodářské krize si občané v České republice budou 17. listopadu připomínat dvě významné historické události našich dějin.
Před sedmdesáti lety byl brutálně potlačen nacistickou okupační mocí hitlerovského Německa odpor českých, především vysokoškolských studentů. Právě pro trvalé uchování vzpomínky studentských obětí na životech a jako stále platné varování před nebezpečím fašismu byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studentstva.
Tento odkaz, tak jak v naší společnosti a ve světě znovu sílí myšlenky fašismu a neonacismu, nabývá dnes na stále větším významu a Komunistická strana Čech a Moravy se k němu plně hlásí.
Dne 17. listopadu si však naše společnost bude připomínat i dvacetileté výročí počátků novodobé kapitalistické historie České republiky. Je to důvod k zamyšlení a zhodnocení tohoto období plného přání, nadějí a slibů.
V roce 1989 požadavek demokratizace veřejného života vyjadřovala většina společnosti. Velká část společnosti očekávala změny v národním hospodářství. Většina společnosti si však také přála zachování socialistického společenského systému, pracovních a sociálních jistot.
Političtí "vůdci" listopadových událostí v roce 1989, zejména Václav Havel a kolem něj soustředěná část tzv. "disentu", od samého počátku lidem v České republice vědomě lhala. Zatímco většina společnosti měla nejasné představy o podobě budoucího vývoje v tehdejším Československu, měl právě Václav Havel představy zcela jasné, jen je vědomě lidem neříkal.
Nebyla to pravda a láska, kdo zvítězil a určoval základní hodnoty společnosti. Byli to ti, kteří cíleně tvrdou rukou budovali neoliberální kapitalistickou společnost, kde pod rouškou mravních hodnot existuje pouze jediné měřítko - soukromý zisk.
Za dvacet let polistopadové historie z myšlenek demokratizace společnosti zůstala pouhá fráze. Za zády Čechů a Slováků nové politické elity rozbily společný stát. Společenský majetek a hodnoty vytvořené prací občanů ve čtyřech poválečných desetiletích byly různou formou privatizovány a rozkradeny. Kupónová privatizace se stala podvodem století. Ve společnosti se objevila nezaměstnanost, dnes dosahující počtu půl milionu nezaměstnaných.
Přes osm set tisíc lidí žije na hranici chudoby. Lidské zdraví i právo na vzdělání se staly zbožím. Místo bezpečnosti a právních jistot je společnost ohrožována narůstající kriminalitou a korupcí včetně korupce politické.
Místo vojenské neutrality byla Česká republika vtažena do Severoatlantické aliance a její vojáci se aktivně účastní řady válečných konfliktů.
Servilnost vůči tzv. spojencům a Spojeným státům americkým došla tak daleko, že česká pravice byla a je ochotna prodat Českou republiku zahraničním vojensko-ekonomickým zájmům USA a umožnit zde vybudování vojenské základny. I díky odporu většiny obyvatel k tomu zatím nedošlo.
Dvacet let slibů a lhaní všech polistopadových vlád a politických stran, které se na nich podílely, vrcholí v současné hospodářské krizi. ODS a ČSSD společně se svými politickými satelity nejsou schopny řešit současné sociální a hospodářské problémy ve společnosti.
Vstupem do NATO a ratifikací Lisabonské smlouvy ztratila Česká republika podstatnou část své státní suverenity. Václav Havel, který nese osobní odpovědnost za vývoj ČR v posledních 20 letech, dokonce veřejně a systematicky zpochybňuje uspořádání Evropy po 2. světové válce.
Účty musí lidu České republiky složit ti, kteří se po celých dvacet let od 17. listopadu 1989 do dneška podíleli na politické a ekonomické vládě v České republice. Komunistická strana Čech a Moravy je k tomu vyzývá.
