Praha - Měla to být vzorová reforma pro všechny země bývalého východního bloku. Nakonec se ji nepodařilo uskutečnit ani v Česku, i když ji schválila vláda a projednával parlament.
Epilog neúspěšného pokusu proběhne v prvním červencovém týdnu, kdy svou funkci náměstka na ministerstvu zdravotnictví skládá Pavel Hroboň, hlavní autor reformy.
Informaci potvrdila Aktuálně.cz ministryně Dana Jurásková.
Politici se lekli
Hroboň přišel na ministerstvo zdravotnictví v září 2006, aby v českých podmínkách následoval vzor Holandska, které roku 2006 rozjelo nejodvážnější evropskou reformu posledních let. Nezbytným a klíčovým principem byla privatizace zdravotních pojišťoven.
"Celý logický řetězec začíná tím, že dáme pojišťovnám větší odpovědnost za zajištění zdravotní péče pro klienty. To znamená trochu větší pravomoci, aby mohly samy organizovat zdravotní péči, nemusely platit každému poskytovateli a mohly si vybírat ty kvalitní a efektivní. Tím si budou konkurovat. Poslední krok je změnit samotné zdravotní pojišťovny, aby byly tuhle novou roli schopné naplnit," popsal svůj plán Hroboň.
Konkurovat kvalitou zdravotní péče a později také cenou pojistného mohou pochopitelně jen soukromé pojišťovny.
V českých podmínkách to znamenalo zdravotní pojišťovny vyvlastnit a pak prodat soukromým majitelům. Hroboňův plán byl tak radikální, že se ho žádný z politiků nedovažoval veřejně hájit, i když náměstek připravil návrh privatizačního zákona v paragrafech.
Nebraňte spojení nemocnic a pojišťoven
Dalším klíčovým momentem byl pokus zavést také v Česku tzv. řízenou péči. Hroboň a jeho spolupracovník Tomáš Macháček se přitom řídili vzorem ze Spojených států, Švýcarska a Španělska.
Tamní zákony umožňují zdravotním pojišťovnám, aby vlastnily zdravotnická zařízení. Pokud pojištěnci přistoupí na to, že se nechají léčit jen v těch nemocnicích a ordinacích, které patří pojišťovně, mohou očekávat nižší pojistné, minimální doplatky a kratší čekací doby.
Opoziční kritici tento systém odmítli ze dvou důvodů.
Námitka Chrenek
První námitka zní: Pokud bude jeden soukromý podnikatel vlastnit zároveň pojišťovnu a nemocnici, může své zdravotnické zařízení zvýhodnit před ostatními.
Nastoupí tak cestu k regionálnímu monopolu, který umožní snížit kvalitu péče a zvýšit zisky ze zdravotního pojištění. Za příklad takové cesty se uvádějí iniciativy podnikatele Tomáše Chrenka, který se snaží ovládnout trh zdravotní péče i pojištění na severní Moravě.
Hroboň odpovídal, že propojení může pacientům pomoci, protože koncern pojišťovny a nemocnic má přirozený zájem udržet pacienty co nejzdravější. Zakázat propojení označil za zbytečný krok: "Stejně by nešlo dohledat, jestli neexistuje přes nějakou nastrčenou čtvrtou či pátou osobu."
Minimum jen doporučit
Druhá námitka proti řízené péči pohřbila i mírnější variantu reformy, kterou ještě koncem minulého roku vláda podpořila.
Řízená péče umožňuje pojišťovnám omezit nabídku zdravotních služeb. Proto především poslanec Ludvík Hovorka (KDU-ČSL) požadoval, ať reformní zákon stanoví závazné standardy, jakou péči musí pojišťovny nabídnout všem pacientům.
Hroboň se standardům nebránil, nechtěl však, aby byly součástí zákona.
"Zákon může standard stanovit jen v obecné rovině. Není technicky možné, aby zákon nebo vyhláška říkaly, že například pětasedmdesátiletý muž, který už prodělal dva infarkty myokardu a má rizikové faktory jako kouření a cholesterol, musí mít nárok na léky v určitém množství a nárok na určitou kardiochirurgickou operaci. Taková vyhláška by měla desítky tisíc stran a už v den svého vzniku by byla zastaralá," zněl argument, se kterým nakonec ve sněmovně neuspěl.
Příliš mnoho zajíců
Hroboňově reformě uškodily politické chyby při jejím prosazování. Náměstek připustil, že jeho šéf Tomáš Julínek učinil prvním krokem reformy zavedení poplatků. Tím začala reformu rázem odmítat většina populace.
Navíc druhý Julínkův náměstek Marek Šnajdr zvolil nezvyklý přístup. Výnosy z poplatků jsou ve všech evropských zemích příjmem zdravotních pojišťoven, v Česku si je mohou nechat lékaři. Tím získají motivaci zvát pacienty na zbytečné prohlídky. Proto začali o účinku poplatků pochybovat odborníci, kteří je dříve doporučovali.
Šnajdrovy iniciativy stojí i za tím, že reformu odsoudili lékaři z největších nemocnic. V únoru 2008 totiž Šnajdr nařídil ředitelům fakultních nemocnic, ať připraví privatizaci. Po protestech silných lékařských lobby byl plán odvolán během tří měsíců.
Co zůstalo
Současná ministryně Jurásková i významný kritik reformy Petr Fiala připouštějí, že Hroboň správně popsal, v čem je hlavní problém současného zdravotnictví.
"Když se podíváte na data o poskytovatelích zdravotní péče a na data, co jim dneska platí zdravotní pojišťovny, tak zjistíte, že za stejnou péči ve stejné kvalitě dostávají poskytovatelé velmi různé částky. Čili jde o to, aby pojišťovny mohly přesměrovat peníze tam, kde za ně dostanou nejkvalitnější a zároveň ekonomicky výhodnou péči. To se dnes neděje. Dnešní úhradové systémy v podstatě garantují všem nemocnicím, všem lékařům určité množství peněz bez ohledu na to, jaké spektrum péče odvádějí," prohlásil Hroboň ještě před začátkem reformy.
Podle Juráskové se mu leccos podařilo zlepšit, podle Fialy se k lepšímu za tři roky nic nezměnilo.
