Doležal se obává, že po unáhleném přijetí zákona o eutanazii mohou v Česku začít dobrovolně umírat lidé, kteří by nemuseli. Ač jim současná medicína nabízí jinou úlevu od nekončícího utrpení, které může být s blížící se smrtí spojené, paliativní péče v Česku leckde zaostává.
"Někteří paliativní lékaři jsou u nás na světové špičce. Problém je, že paliativní péče u nás je kvalitní pouze ve fakultních nemocnicích a několika málo dalších, ale v některých oblastních nemocnicích vlastně vůbec neexistuje," říká Doležal.
Odborník z Ústavu státu a práva Akademie věd přitom patří k příznivcům eutanazie, za určitých okolností ji považuje za přípustnou. Z toho důvodu je také součástí pracovní skupiny, která pod vedením poslankyně Věry Procházkové (ANO) zákon připravuje. Z politiků je v pracovní skupině také pirát Lukáš Bartoň.
Kompletně hotový by měl být zákon už během února. Doležal to však považuje za předčasné, podle něj politici příliš "tlačí na pilu", aby to bylo co nejdříve. Na tak významném zákonu by se však podle Doležala mělo pracovat i několik let. V tom ho utvrdila i nedávná pražská konference, kde k tématu mluvilo mnoho odborníků ze zemí, kde již je eutanazie uzákoněná.
Paliativní péče může zájem o eutanazii snížit
Jako problematické vidí to, že by eutanazie v Česku mohla být uzákoněná ještě předtím, než dojde k posílení paliativní péče. V takovém případě podle něj hrozí, že bez kvalitní paliativní péče sáhnou po eutanazii i lidé, kteří by nemuseli. "Čím lepší paliativní péče, tím méně lidí se rozhodne pro eutanazii - a naopak," tvrdí Doležal s tím, že kromě hospiců a několika větších nemocnic není v Česku paliativní péče na nejvyšší úrovni.
"Jestliže člověk cítí bolest a vyšší míru utrpení a současně má malou možnost přijít do styku s paliativní péčí, může se rozhodnout pro eutanazii už jen z obav z utrpení, kterému lze však paliativní péčí předejít," dodává Doležal.
Zlepšení paliativní péče by měla přinést novela zákona o zdravotních službách, na které pracuje ministerstvo zdravotnictví. To plánuje, že zákon předloží v průběhu prosince k připomínkám dalším resortům a institucím. Vzhledem k tomu, že jde o rozsáhlou novelu, však může její schválení trvat ještě dlouhé měsíce. Podle Doležala by tak bylo namístě s eutanazií počkat, dokud nedojde ke schválení novely.
Kvalitní paliativní péče podle něj může počet žádostí o eutanazii výrazně snížit. Nesouhlasí však s představiteli hospiců, kteří tvrdí, že už neexistují případy, kdy by dobrovolné sebeusmrcení bylo kvůli možnostem současné medicíny opodstatněné. Podle něj se i při špičkové paliativní péči žádosti o eutanazii občas objevovat budou.
Například v Lucembursku, kde se česká pracovní skupina nejvíce inspiruje, se ročně pro eutanazii rozhodne kolem deseti lidí ročně. Velkovévodství má zhruba osmnáctkrát méně obyvatel než Česko.
Eutanazie v Lucembursku
Podle Luxembourg Times se v Lucembursku ze 71 případů jen dva pacienti rozhodli pro asistovanou sebevraždu, tedy že si smrtící látku podali sami, nikoliv lékař. Celkem 58 z nich tak učinili kvůli potížím, které jim způsobila rakovina, v devíti případech šlo o neurodegenerativní onemocnění, ve dvou neurovaskulární onemocnění a dva kvůli celkovému selhávání organismu. Pouze pět pacientů, kteří si zvolili eutanazii, bylo mezi 40. a 59. věkem života, všichni ostatní byli starší 60 let. Čtyřicítka pacientů se rozhodla zemřít v nemocnici, dvacet v prostředí svého domova, deset v pečovatelském domě.
Poslankyně Procházková chce však zákon předložit již v únoru. Domnívá se, že debata kolem zavedení eutanazie bude delší a zákon o zdravotní službách tak projde mnohem dříve. "Můj zákon bude určitě projednáván pomaleji a chci, aby diskuse na toto téma měla dostatečný časový prostor," říká Procházková, která nevidí problém v tom, že se oba zákony budou projednávat současně. Navíc zlepšení paliativní péče je podle ní běh na dlouhou trať, který nikdy nekončí, protože bude stále co zlepšovat.
Poslední slovo má mít jen jeden lékař
Doležalovi se však po konzultacích se zahraničními experty nelíbí ani některé konkrétní body, které v zákoně jsou. Má pochybnosti o tom, zdali současná podoba návrhu bude dostatečně bezpečná proti zneužití a zda o eutanazii lékaři nebudou rozhodovat pouze formálně. Návrh zákona počítá s tím, že nárok na ni bude mít jen ten pacient, který se nachází v terminálním stadiu nemoci nebo jiné poruchy zdraví a shledává, že trvale a nesnesitelně tělesně nebo duševně trpí bez naděje na zlepšení.
Zda tomu tak skutečně je, by posuzoval lékař, který má eutanazii provést. Sice bude muset tento krok konzultovat ještě s lékařem z jiné nemocnice, bude však záležet pouze na něm, jestli usmrcení povolí. On bude tím, kdo bude mít rozhodující slovo. Eutanazii tak bude smět provést i v případě, že jiný lékař eutanazii nedoporučí, protože podle něj ještě existuje léčba, která by pacientovi mohla pomoci.
To podle Doležala není šťastné a domnívá se, že by bylo vhodné tuto část návrhu zákona ještě změnit. "Když konzultující lékař nebude souhlasit s tím, že byly splněny všechny podmínky v zákoně, tak bychom měli rozhodnutí podrobit nějakému přezkoumání. Neměli bychom to nechávat v takové situaci pouze na jednom lékaři," myslí si Doležal.
Poslankyně Procházková však říká, že v případě nesouhlasu se předpokládá, že by měl být ke konzultacím přizván ještě další doktor. Připouští však, že ani jeho názor nebude závazný.
Jako nedostatečná se jeví Doležalovi také zpětná kontrola, kterou budou provádět komise tvořené právníky, lékaři a zástupci pacientských organizací. Ti po provedení eutanazie každý případ posoudí. V první fázi však dostanou do ruky pouze poměrně strohý formulář v anonymizované podobě. Kompletní zdravotní dokumentaci získají až tehdy, pokud budou mít podezření, že ne všechno proběhlo v pořádku. Podle Doležala se ale může stát, že kvůli tomu komisí bez problémů projde i eutanazie, která neodpovídala zákonu, ale formální náležitosti splnila.
"Komise bude vlastně zkoumat jen to, jestli je formulář vyplněný podle zákona, a nikoliv celou podstatu případu. Teprve tehdy, když zjistí nějaký nesoulad ve formuláři, tak se otevírá druhá část, kdy se nahlíží do zdravotnické dokumentace, a až tehdy se řeší, jestli lékař správně posoudil zdravotní stav pacienta," říká Doležal.
Proto se spíše přiklání k nizozemskému modelu, kdy přezkum komise není ani v počátku anonymní, ale řeší se od počátku případ ve všech detailech. Za vhodnější podle něj tuto variantu považují i experti z Lucemburska a Belgie, kteří anonymní komisi považují za slabý článek svého zákona.
Procházková však tvrdí, že takto nastavená kontrola má svůj důvod. "Anonymizace v prvním kole má svůj význam. Jde o to, aby komise nebyla ovlivněna jménem pacienta. Je zde ale plná mlčenlivost členů komise, tak by to klidně mohlo být tak, jak říká pan Doležal," připouští Procházková.
Ačkoliv Doležal pochybuje o tom, zdali je ochrana v zákoně dostatečně zajištěna, hlavní autorka Procházková je o tom přesvědčena. "Změnám se ale nebráním," dodává však.
Změnit je třeba i další zákony, času je ale málo
Politicky motivovaný spěch kolem přípravy prvního návrhu má podle Doležala na svědomí i to, že zatím nejsou připraveny ani navazující podzákonné normy a metodické postupy. Ty podle něj do února půjde jen těžko zpracovat. Řeší se podle něj zatím jen právní otázka věci, ale nepracuje se na tom, jak by vlastně eutanazie v Česku reálně fungovala. Zatím není příliš jasné, jakým konkrétním způsobem by lékaři pacientům smrt přivodili a jaký by pro to platil postup.
Chybí také další zákonné úpravy, například novela trestního zákoníku. Pokud by lékař podle stávajícího zákona při eutanazii pochybil, byl by pravděpodobně souzen za vraždu. "Je to celá řada obecných věcí, které by se daly vyřešit, ale máme na to málo času," říká Doležal.
Pracovní skupina se podle něj navíc shodla, že celý návrh zákona po dokončení ještě pošle k připomínkování dalším expertům z řad bioetiků a expertů na zdravotnické či trestní právo. To vše se podle Doležala do února dá stihnout jen stěží.
Nechce být však jen negativní. Cílem celé pracovní skupiny je podle něj otevřít diskusi o nových možnostech umírání. "A to je správně. Rád bych také zdůraznil, že navrhovatelé zákona o eutanazii nejsou vrazi, jak tvrdí hospicová hnutí. Stejně jako hospice se snaží zlepšit umírání vážně nemocných pacientů a jejich svobodné rozhodování, jen jsou jejich přístupy odlišné," uzavírá Doležal.
